Od kapličky ke křížku
Pavla Šimečková
Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku. Drobné sakrální památky jsou nedílnou součástí takzvané kulturní krajiny, která se kolem nás a v okolí našich domovů utváří a utvářela po celá staletí. Tato harmonická krajina byla v minulosti nezáměrným vedlejším produktem lidí žijících zemědělským způsobem života. Její vzhled i struktura byla výsledkem po staletí provozovaného tradičního hospodaření a tradičního vzorce sídelní kultury jejích obyvatel. Krajina prodchnutá křesťanským duchovním životem nebyla až do konce 19. století ničím narušena. Od počátku 20. století ji ale mění proces pomalé zástavby a asi největší ránu původní krajina utrpěla v době komunistického režimu. Od té doby už se nevzpamatovala... Kniha obsahuje anglický a německý překlad všech částí.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
krajina církevní památky kaple posvátná místa sakrální architektura kříže jižní Čechy Milevsko svaté obrázky
Tento druh regionální publikace je velmi potřebný, zvláště, pojednává-li o tolik křehkých, silně ohrožených svědcích dávné minulosti krajiny. Přes všechna negativa, o kterých referuji níže, jde celkově o velmi dobrý počin a je třeba upřímně ocenit velké množství odvedené práce autorky, ať už v terénu při dokumentaci drobných, často zapomenutých památek či především při studiu archivních pramenů a získávání osobních svědectví pamětníků. Jenže, jak se říká, nic není tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší ;-)
Předně nešťastně zvolená vícejazyčná forma. V případě takovéto úzce zaměřené publikace lze těžko očekávat, že ji bude vyhledávat a číst větší počet anglicky a německy mluvících zájemců. Možná za tím stojí nereálná očekávání starosty Kovářova, který snad chtěl naivně podpořit místní turistický ruch (což v reálu u fungujících projektů nedělá) nebo podmínky poskytnuté dotace. Přesto se jeví zbytečné publikovat cizojazyčné texty v téměř stejném rozsahu jako české. Tím objem knihy značně narostl, a to jak na hmotnosti (což vylučuje použití jako průvodce na cesty a křídový papír vyšší gramáže znamená i vyšší cenu knihy), tak zejména na nepřehlednosti. Té nepřispívá ani absence systematického očíslování popisovaných objektů v textech, přestože v mapkách jednotlivé památky číslovány jsou. Když si vyberete zajímavý objekt podle plánku, nesnadno potom hledáte jeho popis. A když už jsme u map – jsou sice autorkou nakreslené pěkně, ale postrádají hlavní funkci, přesnější lokalizaci objektů v terénu. Tomu nepomáhají ani chybějící GPS souřadnice. Spíše měly být použity výřezy ze základních map ČR ideálně doplněné otisky map stabilního katastru z 1. pol. 19. století, na nichž je zachycen průběh dnes již zaniklých komunikací (pro kontext umístění památek v současné pozměněné krajině).
Další výtku si zaslouží fotografie potažmo nedbalá předtisková příprava. I snímky podexponované, křivé či zkreslené nekvalitním objektivem fotoaparátu lze dodatečně napravit, což se v tomto případě nestalo. Hlavním nedostatkem jsou ale mnohdy velmi malé snímky, které mohly být větší nebýt na stránkách trojjazyčný text.
Ne zcela pochopitelný je výběr zájmového území - tedy pochopitelné je popsání vsí ve správním obvodu Obce Kovářov, ale proč nebyly zahrnuty alespoň západní části katastrů Dobrošova, Hrazan či Klisince, natožpak Níkovic či Dmýštic, které těsně s Kovářovskem sousedí a bývaly s Kovářovem spojeny starými cestami i společnou farností, zatímco nechybí popisy památek ze vzdáleného okolí Milevska a Sepekova či jiných správních obcí (Hrejkovice/Pechova Lhota, Kostelec nad Vltavou).
Drobné nepřesnosti v textu (například cesta vedoucí z Kovářova primárně na samotu Budař, odjakživa součást kovářovského katastru, je popsána jako cesta k Mrkáčkovu mlýnu, což je správně mlýn Pekárkův, avšak ležící již na katastru Klisince, nebo že na Koňském vrchu u Zahořan nestojí od roku 1941 rozhledna, nýbrž nepřístupná zeměměřická věž) nejsou tak podstatné a shovívavý čtenář je zajisté přehlédne a promine.
Na závěr je nutné ještě zmínit úvodní slovo starosty Kovářova (které ale patrně nepsal sám), v němž hovoří o místech a starých cestách, které by neměly být zapomenuty, jenže i po 12 letech (2021) jsou mnohé památky ve stejném stavu zdevastovanosti a opuštěnosti, a přestože bylo mnoho příležitostí obnovit alespoň některé ze zaniklých cest, nestalo se tak ani v jednom případě. Paradoxně je tento starosta zároveň radním pro kulturu a památkovou péči Jihočeského kraje...