Od názoru k víře
Gabriel Marcel
Studie významného francouzského filozofa zkoumají některé aspekty myšlení a jednání člověka. První studie se věnuje samotné podstatě reflexe a myšlení člověka coby základu filozofického uvažování. Druhý text zkoumá poměr mezi svobodou a náležením druhému ve vztahu. „Nástin fenomenologie bytí v situaci“ analyzuje význam služebné role těla ve vztahu k člověku. Následující dvě práce vymezují podstatu fenomenů, jež vznikly z konkrétní životní situace člověka (víra, věrnost). Šestá úvaha se na základě filozofické tradice pokouší dokázat Boží existenci. Předposlední příspěvek prostřednictvím vzájemné konfrontace odhaluje podstatu pravověrnosti a konformismu. Závěrečná úvaha se zabývá výlučně náboženským tématem: ekumenickým soužitím. Obsahově značně odlišné texty spojuje úsilí o výklad dané problematiky optikou syntézy principů humanismu a ideových kořenů křesťanství. ... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2004 , VyšehradOriginální název:
Essai de philosophie concrete, 1940
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1998 |  Přítomnost a nesmrtelnost |
| 1971 | K filosofii naděje |
| 2004 | Od názoru k víře |
| 1999 |  Rozhovory |
| 2003 |  Obrazoborec. Nevyzpytatelná |
Při čtení jsem často měla pocit, jako bych četla detektivku. Skvělé postřehy k domýšlení, nadhled, umění zacílit na to, co je i dnes aktuální.
"Musíme na problém zaútočit přímo: co to znamená věřit?
Souhrn reflexí, který jsem uvedl, by měl čtenáře připravit na porozumění, že věřit v silném slova smyslu -ne snad věřit, že…, tj. předpokládat, že… - znamená věřit v nějaké ty, tj. v osobní či nadosobní skutečnost, kterou lze vzývat a jakoby postavit mimo jakýkoli soud vztahující se na objektivní danosti. Jde jen o to, že jakmile si chceme představit víru, stává se vírou někoho v někoho jiného, v něho. Představujeme si ji tedy jako ideu či názor, který si A tvoří o B. A k tomu musíme připojit, že v každé vteřině se mohu stát sám sobě cizím, a vlastně ztratit kontakt se svou vírou uchopenou v samotném jejím bytí vírou. A šel bych dokonce ještě dál: běžně či normálně jsem opravdu oddělen od té víry, která je mnou samým a která je neoddělitelná od toho, co musím nazývat sou duší. A právě v tomto smyslu jsem často říkával, že sami nevíme, v co věříme…"