Požár v Elysiu
Alastair Reynolds
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515835/bmid_pozar-v-elysiu-Puo-515835.jpg
4
16
16
Odhalený vesmír série
< 6. díl
Jeden občan zemřel před čtrnácti dny. Dva před týdnem. Čtyři včera… a pokud se nepodaří najít příčinu a celé to zastavit, budou brzy po smrti všichni. Na deseti tisících habitatech a mikrosvětech obíhajících kolem planety Žlutozemě umírají lidé bez varování a bez zjevné souvislosti mezi oběťmi. Jejich neurální implantáty se z ničeho nic rozpálí a roztaví. Alastair Reynolds se vrátil do světa Prefekta detektivkou, v níž nikdo není v bezpečí, a předkládá strhující příběh o technologiích, revoluci a pomstě.... celý text
Přidat komentář
Série Odhalený vesmír patří k tomu nejlepšímu co jsem v žánru četl, dokonce se mi před mnoha lety stala svým způsobem iniciační do sci-fi literatury a bylo by tedy skvělé se do Reynoldsova světa zase po dlouhé době vrátit... no a kupodivu nebylo.
Problémů bych našel víc, od předvídatelnosti po mnou nepochopené (podivné) motivy záporáků, ale ten hlavní asi byl, že mi kniha přišla jen jako takový tuctový záznam policejní procedurální práce, za využití jen velmi malého fragmentu světa Odhaleného vesmíru, bez nějakých nových, originálních a uspokojivých technologických nápadů, jakými Alastair Reynolds v sérii dřív dokázal udivovat.
Nechci působit jen jako kverulant, ale plusy se mi hledají jen opravdu těžko, takže v mém hodnocení se kladně odráží v podstatě jen nostalgický pocit jaký jsem zažíval při návratu do světa Odhaleného vesmíru.
Výkonný prefekt Tom Dreyfus vyšetřuje podivná úmrtí lidí, jejichž neurální implantáty se bez varování rozpálí a roztaví. Oběti na první pohled nic nespojuje, ale Tom dokáže najít i jehlu v kupce sena a jeho šestý smysl mu říká, že tu někdo zametá starou špínu. Požár v Elysiu je řazen k sérii Zmarové, s kterou má však (podobně jako předchozí Prefekt) společné jen to, že se odehrává ve stejném vesmíru. O civilizaci Zmarů už tady není ani zmínka, zato se setkáváme se starou známou prefektskou partou, v čele s Tomem Dreyfusem, Thálií Engovou a Sparverem Bancalem. Román se rozjíždí hodně pozvolna a děj se rozbíhá na všechny strany, aby se vzápětí vrátil zpátky, vydal se opačným směrem a do další smyčky, až si říkáte, kamže to ten Alastair Reynolds vlastně míří a zda se už definitivně neztratil sám sobě. Pak ale s přibývajícími indiciemi najednou udeří blesk a vyprávění jakoby dostalo injekci adrenalinu přímo do žíly. Nestačíte se divit, jaká lavina se na vás ze stránek řítí. Finální účtování pak znovu poněkud zvláční a lopatou hází vysvětleními z jedné strany na druhou. Střetnutí na Léthé mělo být nejspíš bombastickým představením s ohňostrojem a rachejtlemi, ale mně přišlo až příliš humpolácké a nepřesvědčivé. Nicméně jako celek je to pořád první liga.
Už je to pár let, co jsem se naposledy podíval do světa Odhaleného vesmíru, docela jsem se těšil. Celá ta série je mimochodem hodně dobrá a líbil se mi i Prefekt. Ovšem Požár v Elysiu bohužel znamenal trochu zklamání. Není to prostě ono, nechytilo mě to, přišlo mi to trochu naivní a zbytečně dlouhé. Ani dobrá scifi, ani dobrá detektivka.
Zkrátka a dobře, s prefektem Dreyfusem končím.
Převládají rozpaky. Na jednu stranu je návrat do starého známého univerza Odhaleného vesmíru velice příjemný, ale na tu druhou do něj Elysium nepřináší prakticky nic nového. Zatímco Prefekt nastínil, jak Žlutozemě vypadala v poněkud optimističtějších dobách a dal nahlédnout do některých z tisíců habitatů na její oběžné dráze, Elysium s tím nic moc dalšího nedělá. Hrozba, která v předchozích dílech vždycky číhala těsně mimo dosah, zde také chybí, protože ta ústřední krize je nakonec poněkud... poddimenzovaná. Detektivní linka je až překvapivě jednoduchá na rozluštění.
Takže já nevím. Čtivé je to bezesporu a Nekonečně Nostalgický návrat do známého univerza je fajn, ale tím to tak asi končí.
(SPOILER)
Skvělá vesmírná detektivka z mého oblíbeného vesmíru. Reynolds prostě umí. I když je pravdou, že ke konci už se trochu ztratil dech a vše tak nějak vyznělo do skoro ztracena, zůstalo docela dost otevřených linií, které bych viděl rád rozvinuté, třeba v další knize.
4,5*
Jinak letošní knižní jaro je jako vánoce, dva nový Reynoldsové a nový Weber, co více si přát...
Autorovy další knížky
| 2003 |  Odhalený vesmír 1 |
| 2005 | Archa. Kniha první |
| 2012 | Transport ledu |
| 2004 | Kaldera 1 |
| 2020 |  Vzpomínka na modrou planetu |
Nikdy bych si nemyslel, že nedočtu knížku do Alastaira Reynoldse, ale tohle mi prostě vůbec nesedlo a nebavilo mne to. Možná se na rozhodnutí to zhruba ve třetině odložit projevilo i to, že jsem četl v originále (jako většinu jeho knih), a přece jen je to náročnější než číst (dobrý) překlad a času je málo a lepších knih spousta.
Tahle prostě tak nějak celkově nefunguje. Případ, který Panoply vyšetřuje je nezajímavý a záporák je Vám jasný hned na začátku. Vztahy mezi trojicí prefektů jsou divné. Obzvlášť to platí pro dvojici Sparver a Thalia, chvílemi to vypadá, že k sobě mají blízko a jsou přátelé, a za chvíli máte dojem přesně opačný. Tom Dreyfus byl divnej vždycky, takže žádná změna. Obvyklé Reynoldsovy omračující nápady a vize si protentokrát vzaly dovolenou. Tohle je bohužel jen špatně napsaná a nudná detektivka s předem jasným pachatelem v naprosto nevyužitých kulisách jednoho z nejzajímavějších fiktivních vesmírů vůbec. Místo ohromení, úžasu, napětí, zvědavosti a tak, mne celou dobu provázel jedinej pocit - bylo mi to celé úplně jedno. A to je prostě špatně. Na "Prefekta" (první román ze série) to nemá ani nahodou a třeba o "Odhaleném vesmíru" se nemá cenu ani bavit, to už je úplně jiná liga.