Brisingr
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46936/brisingr-46936.jpg
4
3663
3663
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 3. díl >
Uplynulo jen pár měsíců, co Eragon poprvé vyslovil slovo „brisingr", které ve starověkém jazyce znamená oheň. Od té doby se nenaučil pouze kouzlit pomocí slov – musel bojovat celým svým srdcem. Po kolosální bitvě proti vojákům Království na Hořících pláních Eragon se svou dračicí Safirou jen o vlásek unikli smrti. Tím to však pro mladého Jezdce a jeho draka nekončí, protože Eragon je vázán mnoha sliby, které možná nebude moci splnit. Především se jedná o Eragonovu přísahu bratranci Roranovi, že pomůže zachránit jeho milovanou Katrinu ze spárů krále Galbatorixe. Ovšem Eragon přislíbil svou věrnost i dalším. Vardenové zoufale potřebují jeho schopnosti a sílu – stejně jako elfové a trpaslíci. Když se rebelů zmocní neklid a nebezpečí hrozí ze všech stran, Eragon musí udělat rozhodnutí, která ho poženou přes celé království a ještě dál, rozhodnutí, která mohou vést k neuvěřitelné oběti. Eragon představuje největší naději, jak zbavit zemi krutovlády. Dokáže tento kdysi prostý farmářský chlapec sjednotit vojska vzbouřenců a porazit zlovolného krále?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Fragment (ČR)Originální název:
Brisingr, 2008
více info...
Přidat komentář
Třetí díl mě nebavil tak moc jako kdysi, ale pořád považuji sérii za nadstandardní. Zvlášť, pokud přihlédneme k současné tvorbě. Moc mě obecně nebaví bitvy, zato výrobu meče jsem si náramně užila.
Během studia jsem přečetla Eragona a byla z něj nadšená. Až po letech jsem se vrátila k celé sérii, a zatímco od prvního dílu jsem se nemohla odtrhnout, druhý a třetí už mě tolik neoslovily. Těžko říct, čím to bylo: knihy se četly lehce, směr, kterým se děj ubíral, musel logicky následovat a text byl propracovanější, ale stejně jsem se ke stránkám vracela s menším a menším zájmem. Myslím si, že knížka mohla být stručnější. Za půlkou třetího dílu jsem si nakonec dala pauzu. Ale jsem ráda, že jsem se k sérii vrátila, závěrečná třetina Brisingru mě opět držela v napětí a nedovolila knihu odložit. Pokud jste fanoušky fantasy, určitě stojí za to si sérii přečíst.
(SPOILER) Musím se přiznat, že takový plottwist jsem vážně nečekala. Když jsem to přečetla, zastavila jsem se a musela jsem to přečíst několikrát, abych se přesvědčila, no a pak mě to rozbrečelo. Takhle poznám vážně skvělou knihu, nezapomenutelné!
Dala jsem si za cíl přečíst konečně celou sérii, takže se celkem těším, až zjistím, jak to vlastně dopadne. Ale tento díl jsem zatím četla nejdéle. První půlka byla nějak méně záživná a roztahaná. Až taková poslední třetina mě teprve chytla. Vzhledem k tloušťce čtyřky se obávám, že poslední díl bude obdobný.
Postupuji v sérii dál a mám za sebou třetí díl Odkazu Dračích jezdců! Opět v podobě audioknihy, kterou načetl Martin Stránský. Jeho hlas bych mohla poslouchat pořád.
V Brisingrovi se děj nijak výrazně neposunul. Některé pasáže mi přišly zbytečně natahované. Sice se dozvídáme plno věcí, nečekaných zvratů je hlavně v poslední třetině také dost a ten konec dost bolel… ale stále tu na můj vkus bylo až příliš méně záživnějších kapitol.
Příběh už se nezaměřuje pouze na Eragona se Safirou, ale prostor dostávají i jiné postavy a je tu dosti znát posun Christophera Paoliniho. I když je pro mě Brisingr o malinko slabší díl, na celé to velkolepé finále se neskutečně moc těším.
#spoluprace @audioteka_czsk
Posloucháno jako audiokniha s úžasným přednesem Martina Stránského. Opět to nemělo chybu.
I slzu jsem musela zatlačit.
Už se těším na pokračování.
Spisovatel není jen člověk, kdo umí pracovat se slovy a souvětími, ale především je to někdo, kdo dokáže budovat příběh, napětí, pracovat s postavami a taky střídat strhující pasáže s klidnými. Tohle všechno dokáže Paolini naprosto mistrně.
Strašně dobrá knížka, úplně stejně dobrá knížka jako ty předchozí.
Jediný co co mi na ní vadí:
je tam hodně cizích slov.
Ve třetí části se dračí jezdec Eragon se svou dračicí Safirou opět přiblíží o kousek blíže ke svému nepříteli. Vztahy se prohlubují, nebezpečí stupňuje, o zvraty není nouze a ani minulost nenechává naše hrdiny ze všech koutů Alagaesie v noci v klidu spát.
Konečně jsem se dočkala toho wow pocitu u této série. Moc mě tento díl bavil. A to hlavně z toho důvodu, že se jenom necestovalo a konečně se tam dělo i něco zajímavějšího. Děj mi proto hodně rychle utíkal. I tam se tam objevili pasáže, které mě tolik nebavily, ale naštěstí nebyly tak dlouhé, takže jsem je měla rychle za sebou. Eragon mi je s každým dílem víc a víc sympatičtější. Rozhodně mě překvapil konec a stejně tak jako zjištění o Eragonově původu.
Moc se těším na další díl. Doufám, že bude stejně dobrý jako tady tento.
S odstupem času, kdy jsem knihy četla poprvé, už mi příběh nepřijde tak skvělý. Nebo spíš, příběh ano, ale sakra, tam je vaty, až to bolí. Určitě toto rozčarování pramení i z faktu, že za těch víc jak 10 let mám načteno o mnoho knih víc a jsem tím pádem i kritičtější, než v dětských letech. V těch jsem byla ráda za každý ušetřený peníz a jednu knihu za čtvrt roku.
Mám trošku problém s hlavním hrdinou. Na můj vkus má strašně nekonzistentní charakter. Většinu času se chová jako paličaté děcko, ale najednou přijde moment a on se zachová jako dospělý muž s mnoha lety zkušeností. Kdo ale dospěl, je autor. Jde to cítit na psaném textu, ale i na různých rozhodnutích a přidání víc politiky a drsného režimu.
Jak mě v předchozím díle nebavila část z Elesméry a milovala jsem úseky s Roranem, u Brisingera to bylo přesně naopak. Skvělý závěr knihy odstartovalo právě odcestování do říše elfů, kdy se na nás vyvalilo jedno ohromující odhalení za druhým. Proto mě mrzí celý zbytek knihy, který mě moc nebavil, protože jsem z něj cítila jen natahování bez valného přínosu do děje. Autor rozhodně umí psát.
Posloucháno opět jako audiokniha a na poslední díl se určitě vrhnu, i když mám v hlavě stále pocit trpkosti z něj z dětství.
No, tak jsem si toho Brisingra konečně přečetl. Tři roky na mě koukal z knihovny, já koukal na něj a nenáviděl jsem ho. Chovám k té knize Jistou osobní animozitu, nebudu vám lhát. Právě tak jako ke zbylým třem dílům. Víte, první dva díly jsem si před třemi (ten čas letí!) roky přečetl na žádost jedné osůbky, osůbky, která ty knihy bytostně miluje. Pak se staly věci a já nebyl schopen po třetím dílu sáhnout, prostě to nešlo.
Ale už to dále nešlo, musím to dokončit, když už jsem jednou začal. A tak je trojka za mnou, čtyřka zbývá. Byl jsem informován, že je Brisingr nejlepším dílem. Možná. Že ano. Za tři roky jsem už vlastně tak nějak zapomněl, jaká byla dvojka. Jednička ne, ale na dvojku, knihu vcelku nedobrou, jsem zapomněl. Takže ano, myslím, že trojka je lepší než dvojka. Jestli je lepší než jednička asi upřímně ani ne.
Jednička má své kouzlo. Je to vcelku stručné, rychlé, nové Brisingr není ani jedno z toho. Bristingr je dlouhý, místy utahaný, rozvláčný. Na straně druhé nemá některé nedostatky Eragona. Styl psaní je již usazenější (stále proměnlivý a osobně mi nevyhovující, ale přeci je to výrazně lepší), obsah mírně konzistentnější a konec je dokonce vcelku výborný.
Dialogy jsou stále neskutečně patetické, ostatně jako některé postavy a jejich chování. Umírněnost a střídmost nejsou pateně vlastnostmi psaní pana Paoliniho. Postavy vysvětlují, nedovolují čtenáři uvažovat, přemýšlet. Vše musí být precizně vyjádřeno. Pocity musí být vysloveny, očividnosti zdůrazněny. Působí to asi jako když píšete kapitálkama a myslíte si, že je to tak důraznější. Není, je to stupidní a jste za vola. Tak i zde, postavy jsou pak nepříjemné. Popisy oproti tomu nejsou nikterak výrazně špatné, to autorovi vcelku jde. To tedy míním proměnlivou kvalitou, není to ale jako u jedničky, kde jsem měl pocit, že se na kapitolách střídají dva autoři. Jedna totiž vypadala jako když jsem jí zpatlal já ve školce, druhá pak jako vcelku vyspělou myslí konstruovaný text.
Co bych to natahoval. Knihu nemám rád a Odkaz už ani nikdy mít rád nedokáži. Musím ale objektivně uznat, že pro nenáročnějšího čtenáře je to čtivo kvalitní. Ostatně mi bylo kamarádem nedávno vysvětleno, že je to moje chyba, že se mi braková literatura přestává líbit. Že prý kdybych, já blbec, nečetl literaturu vysokou tento problém bych neměl. A je to vlastně pravda.
3,5*
Třetí díl je ze série Odkazu dračích jezdců zatím nejslabší, působí jako taková tlustá vycpávka, ale i tak jsem si čtení užila (zvlášť díky konci, který odhaluje pár tajemství). I když asi ne tak, jaké by to bylo, kdybych to četla v mládí. Ale ten pocit nostalgie k tomu je parádní. Těším se, že se pustím do posledního dílu a smáznu tak černý puntík za tuhle nedočtenou sérii z mých mladých let. Navíc chci sakra vědět, jak to dopadne :))
Třetí díl Odkazu Dračích jezdců je bohužel ještě víc natahovaný než přechozí díl - myslím že kdyby autor druhý až čtvrtý díl seškrtal do dvou knih, dopadly by výrazně lépe. Kniha se dobře čte, svět je sice propracovaný, ale nepříliš originální. Postavy jsou až na pár vyjímek (Safira, Solenbum, Elva a Murtagh) černobílé a nezajímavé. A na to že má kniha přes šestset stran, se děj moc neposunul.
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Na třetí díl jsem se vrhla ihned po dočtení předchozího dílu. Nicméně nevím, jestli je to tím, že jsem si nedala mezi knihami žádnou pauzu, nebo byla kniha pomalejší, ale straaašně dlouho mi trvalo se začíst a přelouskat první polovinu knihy. Moc se mi do čtení nechtělo a ani jsem necítila vnitřní napětí jako u předchozích dílů, které by mě nutilo dál ke čtení. Tak nějak jsem stagnovala.
Což se změnilo až při posledních asi 250 stránkách, kdy jsem najednou najela na vlnu napětí a děj se posouval a začal mě děsně bavit a dokázala jsem se konečně začíst a knihu jsem si opět užívala!
A ten konec knihy, jakože WTF. Dočetla jsem to v noci, o půl jedné, a nemohla jsem z toho usnout a neustále jsem nad tím přemítala. Teď mě svrbí ruce, abych místo práce nakoukla do čtvrtého, posledního, dílu :D