Inheritance
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212974/mid_inheritance-212974.jpg
4
3264
3264
Odkaz Dračích jezdců série
< 4. díl >
Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace! Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu.
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Fragment (CZ)
Originální název:
Inheritance, 2011
více info...
Přidat komentář
Nedá mi to, musím sérii alespoň trochu okomentovat, zatímco první díl byl velmi zajímavý příslib, v druhém jsem byla stále ještě natěšená, rozuměj, elfové, další DRAK atd... třetí díl už jsem si říkala, zda vydržím, a čtvrtý díl jsem přečetla se skřípěním zubů, protože s tím, že jsem četla vše najednou, vyskakovalo na mě spousta rozporů v jednání postav, v jejich myšlení, v jejich vlastních prohlášeních. Udržet sérii pohromadě je podle mě velmi těžké, a já před každým spisovatelem, který se do toho pustí, smekám, ale právě proto, že je to velké, mělo by se víc dbát na to, aby postavy neříkaly nebo nedělaly něco jiného v jednom díle a něco jiného v jiném, aniž by to mělo nějaké logické vysvětlení, ať už vyřčené nebo vytušené z předestřených skutečností a okolností. Já mám i přes svůj pokročilý věk velmi ráda YA literaturu, protože si myslím, že je dobré mít pro ten věk knihy určené právě jako jakýsi přechod mezi dětskou a "dospěláckou", ale tohle mi nepřišlo jako přechod, ale jako mix, postavy chvilku jednaly jako děti, když jim někdo sebere hračky na písku, a jinde jako dlouholetí protřelí státníci či vyjednavači, na jednu stranu do něčeho šly s myšlenkou, že jsou slabí a nemohou to dát, a jinde se do situace hrnuly s tím, že tohle bude hračka a oni jsou tak silní, že jim "protivník" nemůže odolat, a přitom ty situace byly třeba z mého pohledu úplně naopak, a postava Angely? Kdo je to, tedy spíš CO je to, nějak pochybuji o jejím lidství, a o ní už se nic nedozvíme?... Abych jen nehaněla, líbil se mi svět, líbila se mi linie Rorana, a byla jsem nadšená z objevu dalších dračích vajec, naděje na konci příběhu je velice důležitá, ať je nám patnáct nebo padesát...
Když jsem to kdysi četla poprvé, asi se mi to líbilo víc. Chvílemi se to lehce táhlo, ale ten KONEC. Někdy mám pocit, že jsme se měli dozvědět víc o tom, co bylo dál. Tady jsme něco málo toho dál měli. Byť bych klidně snesla i víc. Ale! Teď již brzy hurá na Murtagha!
Wow, to bylo úžasný.
Jak už někdo zmiňoval, konec vezme za srdíčko. Byla jsem dojatá, šťastná, nadšená i smutná. Celou sérii moc doporučuji a teď je mi trochu smutno, že už je konec.
Nečetla jsem, ale poslouchala audio v podání Martina Stránského a to všech pět knih. Doporučuji.
Knihu jsem četl po Malazské knize padlých. Bohužel to bylo něco podobného jako když si po Kantovi v originále otevřete německé leporelo.
Předešlé díly jsem se musela občas nutit číst kvůli zdlouhavému vysvětlování, ne nijak důležitých věcí, ale i přesto jsem dala knihám hodnocení čtyř hvězd právě kvůli těm detailům, které spisovatel napsal. Poslednímu dílu jsem musela dát největší hodnocení, protože se nedalo přestat číst. Obdivuju výmysl světa a bytostí v knize
Posledních pár týdnů mi dělala společnost série Odkaz Dračích jezdců. A v podobě audioknih to byl neskutečný zážitek. Svoji zásluhu na tom má samozřejmě i Martin Stránský, jehož charismatický hlas jsem poslouchala ve dne v noci.
Inheritance je nejdelší audiokniha, jakou jsem doposud poslouchala a myslím, že 31 hodin jen tak něco nepřekoná. Já si tento čtvrtý díl užívala dva týdny a konec mě velmi dojal.
Eragon, Safira, Ronan, Arya, Nasuada, Murtagh, Trn, Glaedr - nejen tyto postavy si mě získaly. Nejsou perfektní, postupně se vyvíjely, mají své chyby a já je za to zbožňuju ještě víc. A vy byste je všechny měli poznat.
Mám radost, že si konečně můžu tenhle můj obří rest odškrtnout a že se teď nemusím se světem Eragona loučit, protože na mě čeká Murtagh.
#spoluprace @audioteka_czsk
Opět skvělý přednes Martina Stránského. Ten jeho hlas bych mohla poslouchat donekonečna.
A co ke knize ještě dodat? Asi jen, že to byl i pro mě nejlepší díl. Skvělé zakončení série. Až je mi líto, že je už konec. Naštěstí se můžeme těšit na Murtagha.
(SPOILER) Poslední díl série se točí ve víru války, kde se schyluje k rozhodující bitvě. Hlavní hrdina Eragon, stejně jako jeho "otec" Christopher Paolini dospěli, a to je na čtvrté knize Odkazu Dračích jezdců znát. Opět jako v předchozích dílech nechybí barvité popisy světa Alagaesie, náhledy do minulosti postav, nově navazovaná přátelství a spojenectví. Za dějovou linku Murtagha by si kniha zasloužila pět hvězdiček, ovšem tady musím jednu ubrat za naprosto nevyužitý potenciál Galbatorixe, se kterým se konečně setkáme osobně, a zejména draka Šruikana. Více ale neprozradím. Celou sérii si rozhodně přečtěte. Opravdu stojí za to.
Tak poslední díl je za mnou a mě s tejně jako u předchozího mrzí to, že jsem se k němu nedosatala dřív a čtení se mi tak natahovalo skrz školní povinnosti. Posledení díl byl za mě hodně povedený a já si ho moc užívala. V knížce se pořád něco dělo a neměla moc hluchých míst. A když se tam tedy nějaké objevilo tak zase rychle zmizelo.
Co teda musím říct, tak Eragona jsem si pořád moc neoblíbila, ale naopak se těším nad alší setkání s Murtagem, který mi teda přijde dospělější a lepší pro úkol, kterého se ujal Eragon.
Poslední bitva za mě nebyla vubec špatné. Za mě to splnilo všechna očekávání, které jsem měla a nebyla jsem tedy vůbec zklamaná.
Ale úplný konec knihy mě popraavdě dostal. Na jednu stranu musím říct, že to ke knížce a celé sérii hezky sedlo. Z mého osobního hlediska bych to celé lehce popravila. Rozhodně mě teda mrzí, že nevyšlo víc knih z tohoto světa a vlastně musíme čekat až vyjde Murthag což je naštětstí brzo.
Celou sérii hodnotím kladně. Moc se mi líbila a hlavně je to pořídná fantasy s draky.
Nikdy jsem se nevracela a nečetla nic víckrát než jednou. Ale tohle je moje srdcová záležitost. Mám pocit, že nic lepšího s draky jsem nikdy nečetla. Na konci se mně zmocnil smutek, že už jsem sérii skončila. A navíc ten konec je tak jedinečný a smutný, že to tak prostě má být a veselý, že to skončilo dobře. O co úžasnější je zpráva, že se brzy dočkáme pokračování a na Murthaga se obvzlášť těším. A hlavně..... už brzy!!!
Předpokládám, že tahle moje návštěva u dračích jezdců nebyla zdaleka poslední.
Upřímně jsem ráda, že už mám tuto sérii (opět) za sebou. Knihu jsem četla hned po jejím vydání a už tehdy jsem z ní nebyla úplně nadšená, ale teď, po poslechu neskutečných 31h v podání Martina Stránského jsem hodně na vážkách mezi zklamáním a obyčejný průměr.
Přednes audioknihy je perfektní, tam nemám co vytknout a myslím, že pan Stránský z knihy vydoloval to nejlepší. Ale ani on nedokázal zachránit to, jak je kniha nadupaná vycpávkou a dějově nevýraznými až zbytečnými aspekty (haló, 3 kapitoly, jak Roran přemýšlí, jak dobýt město, nebo 2 kapitoly, jak Eragon letí na Safiře?).
Roranova linka měla začít a skončit v druhém díle, protože jeho myšlenka se smrskla na to, aby v knize byl aspoň nějaký boj. Bitvy jsou sice fajn, ale ne když v nich nevidím posun děje ani charakteru. A když jsou jediný znak vedlejší postavy.
Naopak velkým zpestřením knihy byly části Nasuady a Murtagha. Zlý bratr hlavního hrdiny mi vždy přišel charakterově nejvíc propracovaný a ze všech postav nejvyspělejší.
No a teď to obří roztrpčení a to je duo Eragon a Arya. Chápu, že autor chtěl asi poukázat na to, že po bitvě nemůžou být všichni vítězi a mít happyend, ale tady se romantická linka opravdu nepovedla a to ukončení pak působilo strašně lacině s nuceným hraním na emoce čtenáře.
I přes autorovu schopnost používat příjemný jazyk vyprávění mě stále mrzí, jak nevyužitý byl onen obávaný, obří a silný Šruikan.
(SPOILER)
Pokud se vám předchozí 3 díly líbily, tak z posledního dílu budete nadšení.
Kniha byla nabitá akcí, spousta soubojů, výprav a spousta nových tajemství a odhalení. Střídání dějových linek bylo za mě lepší než v předchozích dílech, i když mě to občas trochu naštvalo. Postavy se zde opět vyvinuly, některé dobrým jiné špatným směrem. Závěrečný souboj jsem si velice užila a s napětím jsem otáčela každou stránku. (souboj z pohledu draka mě velice nadchnul). Ale ten konec. Jakože já chápu, že nemůžou žít všichni šťastně až do smrti, ale alespoň pár postav mohlo. Také mě zamrzelo, že se nijak víc nevyvinul vztah Eragona a Aryi, už tak mi tam docela chyběla nějaká milostná zápletka. Závěrem bych řekla, že jak kniha tak celá série byla velice povedená a už se těším jak se pustím do plánovaného epilogu.
a v mé duši se rozhostil klid. Konečně.
A nebylo to zase tak špatné. Poslední díl se mi nakonec líbil nejvíce, možná v očekávání jeho závěru. Zdál se mi přeci jen tak nějak nejuzrálejší, dialogy a díky nim i postavy zůstaly patetické, ale už méně, narace stala se již vcelku utříbenou a ani d dějovými zvraty jsem vlastně neměl tak nějak žádný problém. Konce nejen ve fantazy jsou vždycky obtížné. Miluji konec Zaklínače, většina lidí ho nenávidí, někomu se líbí konec Pána prstenů, jiným se zkrátka líbit nemůže. I Eragon tím trpí. Některé konce mohou být rozpačité, některé dojemné, jiné moc otevřené, jiné zdánlivě příliš těsně uzavřené. Já jsem se naučil s konci pracovat tak jak jsou, jinak bych se z toho zbláznil. A ne, tu povídkovou knihu si nepřečtu.
Nu a co víc k tomu dodat. Špatné to není, to musím, nerad uznat. Není a nikdy to nebude má oblíbená fantasy série, ale kdo ví, třeba se mi po někom jednou zasteskne a znovu si jí přečtu. Konotace série jsou mi totiž velice konkrétními a osobními. Ale teď jsem rád, že to skončilo. Poslední kniha, i přes její velikost, nebyla kupodivu tak natahovaná, jako jejích předchůdkyně, nic se tam nezdáli příliš nadbytečné, utekla tak mnohem rychleji a člověk si ji mohl více vychutnat, proto ten konec nemá ani nijak zvláštní pachuť.
Pokud bych už musel nějak zhodnotit celou sérii Víte, že se mi snad zdá lepší než Harry Potter? A to myslím v tom, v čem by Harry Potter měl být lepší, já jinak Pottera kdovíjak nemusím. Kniha vám dá chlapce, se kterým lze vyrůstat. Jistě, rámování není tak skvělé, jako u Pottera, ale to je tak všechno. Dračí jezdci kladou větší důraz na rozumné vyvážení přátelství a vlastních schopností, jsou o neustálém zlepšování, o učení se, o tréninku. Zdají se mi tak nějak zdravější. Skoro bych řekl, že je to pro děti lepčejší čtivo, než výše zmíněný Potter. Což ovšem není tak těžké.
Mohl bych tu opakovat mé výtky k autorovu psaní, ale jak jsem již zmínil v tomto dílu už tak nějak odpadly, alespoň tedy z větší částí, takže Takže už to nechám být.
4,5*
Tak a jsme u konce.
Byla to dlouhá cesta, zvlášť pro mě, protože jsem Eragona četla kdysi v mládí, pak jsem měla dlouhou pauzu, kdy jsem nečetla a když jsem se navrátila ke čtení, nikdy na to nebyl čas, tuhle sérii dojet. Byl to můj černý puntík, nedočtená série. Pamatuju si, jak se mi moc líbil první díl. A teď, o tolik let později, těsně před třicítkou, jsem tuhle cestu s Eragonem a Safirou završila. Je to hořkosladký pocit, jako když odejde přítel a zanechá v srdci díru, jen hřejivé vzpomínky na přátelství. Protkané nostalgií na dobu, kdy jsem četla první díl. Jasně, určitě by se mi to líbilo jinak v době, kdy mi bylo náct. Ale ta nostalgie tomu dodává tu správnou šťávu.
Chápu, že hodně lidí nebylo spokojených s koncem. Já si z toho zas takovou hlavu nedělám, jednak z toho důvodu, že přijímám konec tak, jak ho autor zamýšlel a jednak proto, že jsem Inheritance dočetla ve velmi šťastné době - den poté, co Paolini oznámil novou knihu ze světa Odkazu dračích jezdců, která se bude věnovat Murtaghovi. Sdílím nadšení a radost s těmi, co na tohle čekali dvanáct let :)) Odkaz dračích jezdců je skvělá série, která má pořád co říct - i po tolika letech.
Závěrečný díl Odkazu Dračích jezdců bohužel nedopadl nejlépe - děj je předvídatelný, a přestože jsou některé části hodně natahované, je závěr románu odfláklý a nedomyšlený. Závěrečná bitva moc dobrá není, střetnutí Eragona s Galbatorixem je vyrešeno opravdu blbě, a Šruikan zůstal trestuhodně nevyužitý. V podstatě jediné co na knize mohu pochválit je, že se dobře čte, pár povedených napsaných postav a propracovaný (ikdyž neoriginální) svět.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
(SPOILER) Odkaz dračích jezdců dočten. Čtvrtá kniha zavřena a odložena na poličku k jejím třem sestřičkám.
Co k tomu napsat? Jak to zhodnotit? Tak nejdříve asi samotný čtvrtý díl. Tak nějak se dá říct, že děj plyne dle očekávání až na pár věcí, které jsem tak úplně nečekal (myslím to vážně, nikoliv jako Karel Gott na předávání Slavíka). Ale ten konec...? Teď nemyslím úplný konec, ale bitvu o Urû'baen a porážku Galbatorixe. Nějak si nemůžu pomoct, ale přišlo mi to nedotažené a trošku "odfláknuté", když to porovnám s jinými pasážemi příběhu. Myslím, že důležitost celé bitvy by si zasloužila více.
A teď trošku k celé sérii. Jak jsem psal v komentáři k prvnímu dílu, tak na začátku jsem měl trošku jiná očekávání. Měl jsem tuto sérii za "dětské čtení" (a dávám důraz na ty uvozovky). Vlastně ani nevím proč. Ona je to spíše "young adult" bych řekl (to není výtka, nýbrž konstatování). Nakonec jsem vzhledem k očekávání spíše příjemně překvapen (jsou tam draci, elfové, čarodějové, trpaslíci, tak dobrý, ne?).
Co bych však vytknul je někdy podivuhodné chování některých postav. Eragon se vyvíjí celkem dobrým směrem, postupem příběhu dospívá. Ale pak udělá tak strašnou dětinskou pitomost, že člověk nevěří svým očím, aby nakonec vystupoval jako studnice moudrosti. Nasuada naopak jede stále svoji linii a dle očekávání blázní čím dál tím více utvrzena vlastním přesvědčením, že je nejspravedlivější mezi všemi. Dejme tomu čas a Eragon se může vydat opět na steč proti Království a "novému Galbatorixovi". Jen tentokráte to bude mít jednodušší, pokud se tedy Nasuada nenaučí mezitím kouzlit, nebo si pomocí starověkého jazyka nepodmaní mocného kouzelníka (jo, já vím, že i to by mohl Eragon snadno vyřešit Slovem). Jedna z mála zajímavých postav byl Murtagh, sice teda u něj musím konstatovat, že všechny jeho veletoče byly tak nějak "dle očekávání", ale přesto velmi příjemné rozuzlení této postavy.
Závěrem - není to zlé, ale není to nic, z čeho bych si sednul na "sedací orgán" a řekl si "ty brďo, to byl masakr". Ty tři a půl hvězdičky bych dal asi i Odkazu Dračích jezdců jako celku. Jsem rád, že jsem se k této sérii dostal. Věřím, že na ni hned tak nezapomenu, ale chyběl mi tam nějaký wow moment. Myslím, že kdyby se pan Paolini vtěsnal do tří knížek, nebo ty stávající trochu pročistil o některé pasáže, měl bych z toho lepší pocit.
P.S.: Nemůžu si pomoct, ale celý svět, postavy a příběh mi přijde jako "mám rád svět Pána prstenů a příběh Star Wars, tak proč to nedat dohromady"? Prostě Středozem a její obyvatelstvo, do které byl zasazen příběh Luka Skywalkera. Mladý chlapec, který je předurčen postavit se nejmocnějšímu vládci a obnovit zašlou slávu starého řádu. Do toho učitel, který ho vede v jeho počátcích a záhy umírá, aby se jeho tréninku ujal jiný, velice starý bývalý člen onoho řádu. Jeden záporák, ve kterém se nakonec probudí rodinné vazby a pomůže při svržení zlého mocipána, atd. Těch paralel je tam fakt mnoho.