Odkud se bere sníh
Taras Prochasko
Krtek je reportér Lesních novin, a když si jeho žena potřebuje trochu odpočinout a zacvičit na basu, nosí si táta nejmladší ze svých třinácti krtčat v kapse do práce. Tak se Vrněnka s Tlapkou začnou rozkoukávat po světě. A ať je jaro, léto, nebo podzim, je pořád co vidět: třeba modrou kouli, z níž se vylíhne pták, krtka, co se topí v řece (a potřebuje zachránit) nebo malou zaječici, které se ztratila maminka... A taky sníh, když se zrovna začne sypat. Příběh o tom, jak je dobré mít kamarády a pomáhat všem, co to potřebují, je určen čtenářům (i nečtenářům) od pěti let. Knížku napsal Taras Prochasko a ilustrovala Mariana Prochasko, současní ukrajinští umělci, kteří navzdory probíhající válce žijí na Ukrajině a vydávají knihy v nakladatelství Starého lva. To bylo v roce 2023 na boloňském veletrhu vyhlášeno evropským nakladatelstvím roku.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2023 , BaobabOriginální název:
Кто сделает снег, 2013
více info...
Přidat komentář
Moc krásná kniha. Vtipný příběh, poklidné tempo vyprávění, pohoda a nádherné ilustrace. Vřele doporučuji!
Žádné vzrušující a převratné události se v příbězích ze života krtčí rodiny neodehrávají. Ale mně se to líbilo. Bylo to milé, tu a tam se naťukly otázky, jak si poradit se životem. A vlastně trochu i se smrtí.
Nebolo to vôbec zlé. Menším deťom sa to páčilo, avšak mňa tie mená v zdrobneninkách rozčuľovali, otázka v názve knihy vzbudzovala napätie, ktoré však jednoduchá odpoveď na ňu rozptýlila a ďalej sa nič zaujímavé nedialo, škoda.
Autorovy další knížky
2012 | Jinací |
2021 | Jetotak |
2015 | Z tohto sa dá spraviť niekoľko poviedok |
2017 | Kto nám z neba sype sneh? |
2024 | Kam zmizelo moře |
Musím říct, že na této knížce jsou nejpůvabnější roztomilé a úsměvné ilustrace. Je obecně vzato hezky vydaná. Naopak příběhy – ovšem nedokážu je posoudit z pohledu dětského čtenáře – se mi jeví nedotažené, nepromyšlené, místy vysloveně improvizované, nahodile psané. Vadí mi třeba to, že byť jsou hlavními protagonisty krtci, autor je antropomorfizuje natolik, že při vymýšlení jejich příhod nerespektuje ani základní a obecně známá fakta, jako třeba že krtci jsou de facto slepí (a krtčata tuplem) nebo že to, co v knížce konzumují, se ani v nejmenším neblíží jejich přirozené potravě (působí spíš jako jakýsi mix hipsterů a biomatek). Je mi jasné, že pohádkové narativy se běžně řídí jinou logikou než próza nějakým způsobem realistická, resp. ukotvená v realitě, nicméně tady to žádnou (komplexnější) logiku nemá. Skoro mi přijde (ale ono to tak jistě nebylo), jako by ty příběhy byly narychlo a dodatečně sepisovány k již hotovým ilustracím. Knihu tedy jako artefakt a výtvarné dílo doporučit můžu, ale pokud jde o příběhy o zvířátkách pro děti, existuje spousta mnohem zdařilejších textů.