Odlévání do ztraceného vosku
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92600/odlevani-do-ztracene-92600.jpg
5
49
49
Sbírka významného českého básníka přináší verše intimní a přírodní lyriky, inspirované neopakovatelnou krásou a jímavými motivy lidové poezie.
Přidat komentář
Tvorba Jana Skácela se mi velmi líbí a hladila mi během čtení duši. Některé z básní jsem znala protože, jsou (dle mého skromného názoru) úžasně zhudebněny Hradišťanem Jiřího Pavlici. Konkrétně z této sbírky jsou to básně: Krátký popis léta, Modlitba za vodu a Píseň. (U Hradišťanu pod názvem: Šťovíky u cest.) Když jsem báseň dočetla, vždy jsem si pustila i její zhudebněnou verzi.
Co slovo, to perla. Taková bohatost ve verších a nejvíc obohacená si přijdu já sama.
A já jsem přečtla knížku od Skácela,
jinak jsem byla pilná jako včela.
Však nikdo neví, jak to je.
Že práce stojí, čas utíká...
Nemohu stihnout oboje.
Nádherná knížka, krásné verše.. Citovat bych tu mohla všechny. A tak jsem svoje city, pocity a skutečnost napsala zde ve vlastní básničce.
Skácelova poezie je mi blízká, navíc jsem zjistila, že se narodil ve stejný den jako já (jen tedy v jiném roce).
Od té chvíle co vím, že voda má rozpuštěné vlasy, můžu se k nim vracet kdykoli. A ony znásobí mou radost, prohloubí dumání a stesk utlumí...a plynou, jako když mi někdo fouká do řas...
"Posléze je tu ještě něco
a povědět to neumíme
potichu jsme to zapomněli
hlasitě o tom nevíme."
Tady bych mohla opsat celou knihu...
Neboj se ničeho se neboj
a třeba bylo nejvíc zle
vždycky se někde najde člověk
který se vejde na housle
A na světě jsou krásní dnové
a bývají i dnové zlí
nakonec všichni vejdeme se
do hrobu jako do houslí..
To by mohlo být moje krédo...děkuji, pane Skácele...
První sbírka, v níž se něžný sedlák Skácel hlásí k městské krajině... Čerstvé povětří, ne-obdělaná ne-vina a dětské hlasy z dvora.
"Někdo tu napsal
svoji touhu na plot
térem
a metrovými slovy
BEZ TEBE NEJSEM NIC
JEDINÁ
NĚŽNÁ LÁSKO
OČIČKO MOJE SAMETOVÝ"
(Sídliště)
Krásné, ale tolik, opravdu tolik bych si přála tomu rozumět víc...! Srdci blízké Město, které musím... (Brno)
Já... já to asi nechápu.
Jak někdo může stvořit něco, kde je na jedné stránce tolik melancholie, že by z toho člověk plakal... a na druhé pak tolik radosti, která vžene člověku sílu do žil? Nad tím rozum zůstává stát. Děkuji, mistře...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
5
/obolus/
Až sejde na poslední penízek
schová jej pod jazyk a oněmí
A vůbec nebude to hrozné
Tou mincí platívá se za ticho
a za převozné
Denárek je to ze všech nejtenčí
a marný jako přetržená nit
A nikdo na tu minci nevrátí
a nikdo nemůže ji rozměnit
V několika slovech vyslovena ta jediná nezpochybnitelná pravda.
Poezie je moje láska, mír v duši, absolutní smíření. Přesto v mém životě bylo období, kdy jsem na tento fakt zapomněla.
Odkládám pýchu, skláním se a
Děkuji...
P.S.: Tak se mějte, vážení a milí.
A protože máj je lásky čas,
čtěte poezii ... :-)