Odlévání do ztraceného vosku

04.05.2023

5
/obolus/

Až sejde na poslední penízek
schová jej pod jazyk a oněmí

A vůbec nebude to hrozné

Tou mincí platívá se za ticho
a za převozné

Denárek je to ze všech nejtenčí
a marný jako přetržená nit

A nikdo na tu minci nevrátí
a nikdo nemůže ji rozměnit

V několika slovech vyslovena ta jediná nezpochybnitelná pravda.
Poezie je moje láska, mír v duši, absolutní smíření. Přesto v mém životě bylo období, kdy jsem na tento fakt zapomněla.
Odkládám pýchu, skláním se a
Děkuji...

P.S.: Tak se mějte, vážení a milí.
A protože máj je lásky čas,
čtěte poezii ... :-)

27.03.2023

Tvorba Jana Skácela se mi velmi líbí a hladila mi během čtení duši. Některé z básní jsem znala protože, jsou (dle mého skromného názoru) úžasně zhudebněny Hradišťanem Jiřího Pavlici. Konkrétně z této sbírky jsou to básně: Krátký popis léta, Modlitba za vodu a Píseň. (U Hradišťanu pod názvem: Šťovíky u cest.) Když jsem báseň dočetla, vždy jsem si pustila i její zhudebněnou verzi.

25.06.2022

Co slovo, to perla. Taková bohatost ve verších a nejvíc obohacená si přijdu já sama.

28.11.2021

A já jsem přečtla knížku od Skácela,
jinak jsem byla pilná jako včela.
Však nikdo neví, jak to je.
Že práce stojí, čas utíká...
Nemohu stihnout oboje.

Nádherná knížka, krásné verše.. Citovat bych tu mohla všechny. A tak jsem svoje city, pocity a skutečnost napsala zde ve vlastní básničce.
Skácelova poezie je mi blízká, navíc jsem zjistila, že se narodil ve stejný den jako já (jen tedy v jiném roce).

23.07.2021

Od té chvíle co vím, že voda má rozpuštěné vlasy, můžu se k nim vracet kdykoli. A ony znásobí mou radost, prohloubí dumání a stesk utlumí...a plynou, jako když mi někdo fouká do řas...
"Posléze je tu ještě něco
a povědět to neumíme
potichu jsme to zapomněli
hlasitě o tom nevíme."

13.02.2018

Tady bych mohla opsat celou knihu...

Neboj se ničeho se neboj
a třeba bylo nejvíc zle
vždycky se někde najde člověk
který se vejde na housle

A na světě jsou krásní dnové
a bývají i dnové zlí
nakonec všichni vejdeme se
do hrobu jako do houslí..

To by mohlo být moje krédo...děkuji, pane Skácele...

12.10.2017

První sbírka, v níž se něžný sedlák Skácel hlásí k městské krajině... Čerstvé povětří, ne-obdělaná ne-vina a dětské hlasy z dvora.

"Někdo tu napsal
svoji touhu na plot
térem
a metrovými slovy

BEZ TEBE NEJSEM NIC
JEDINÁ
NĚŽNÁ LÁSKO
OČIČKO MOJE SAMETOVÝ"
(Sídliště)

01.05.2017

Krásné, ale tolik, opravdu tolik bych si přála tomu rozumět víc...! Srdci blízké Město, které musím... (Brno)