Odložený život
Dita Krausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459139/bmid_odlozeny-zivot-pk4-459139.jpg
4
226
226
Od oslobodenia koncentračného tábora Osvienčim prešlo sedemdesiatpäť rokov a Dita Kraus, rodená Polachová, jedna z tých, čo prežili, sa rozhodla napísať knihu spomienok nielen na koncentračný tábor, ale na celý svoj život. Narodila sa v rodine pražských židovských intelektuálov, chodila do školy, mala veľa kamarátov a nikdy jej ani na um neprišlo, že je v niečom iná. Až keď si jedného dňa našla na lavici kus papiera so slovami: Si Židovka. „Čo je to Žid?“ spýtala sa rodičov. Zakrátko to pocítila na vlastnej koži, keď po vyhlásení Protektorátu Čechy a Morava začali platiť vyhlášky a zákony, ktoré krok za krokom vylučovali židovské obyvateľstvo z väčšinovej spoločnosti. Po čase ju ako trinásťročnú deportovali s rodičmi do geta v Terezíne a neskôr do Osvienčimu, kde jej otec zomrel. Dita s matkou prešli selekciou doktora Mengeleho a s ďalšími spoluväzenkyňami ich poslali na nútené práce do Nemecka. Krátko pred koncom vojny ich presunuli do koncentračného tábora Bergen-Belsen, kde sa dočkali oslobodenia. Po vojne sa Dita vydala za Otta Krausa a veľmi pútavo opisuje situáciu a nálady v povojnovom Československu, v roku 1948 zasiahnutom februárovými udalosťami. Tie napokon prispeli k rozhodnutiu Krausovcov emigrovať aj s ročným synom do Izraela. Je to ďalšia kapitola ich života, síce slobodného, ale aj plného úskalí, akými boli existenčné zabezpečenie rodiny, hľadanie optimálneho zamestnania, aby uživili rozrastajúcu sa rodinu, choroby a pre Ditu napokon aj smrť najbližších.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
A Delayed Life: The True Story of the Librarian of Auschwitz, 2020
více info...
Přidat komentář
Je skvělé, jak si tato kniha pohrává s tématem holokaustu, ale podle mě poněkud nenásilnou formou. Není to čtení, ze kterého se musí nutně zvedat žaludek (na téma holokaustu jsem četla i mnohem drastičtější knihy), některé popisované scény jsou i úsměvné (mám na mysli třeba příběhy z mládí). Autorka popisuje celý svůj život, jedná se o různé střípky, krátké příběhy a vzpomínky a to celé dává dohromady obraz jejího prožitého života před, v a po šoa. Za mě velmi pěkně zpracované.
Za mě zatím nejlepší kniha tohoto žánru - sepsané vzpomínky člověka, jež přežil holokaust. Kniha Dity Krausové obsahuje nejen vzpomínky na dobu války a její zážitky z Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu. Popisuje vzpomínky i z doby před válkou a hlavně z období po válce. To pro mě bylo zřejmě nejobjevnější, čímž vůbec nechci umenšovat její vzpomínky na samotný holokaust. Popis života v kibucu pro mě byl velice zajímavý a spolu s obdivem k vůli autorky (podpořené ohromnou dávkou štěstí) která jí pomohla přežít koncentráky cítím také velký obdiv k tomu, že dokázala žít sedm let v zřízení jménem kibuc. I když mně se to jevilo jako strašný život a bylo cítit že i pro ni to nebylo to pravé ořechové, dokázala své vzpomínky popsat maximálně objektivně. Pro mě impuls si přečíst o těchto institucích něco víc, protože nyní se mi jeví, že žít zde musí být pro člověka s vlastním rozumem a vůlí něco příšerného. Paní Dita neměla lehký život nejen ve válce, ale ani po ní. Z mého pohledu příliš dominantní manžel, život v Izraeli, ztráta dvou dětí .... klobouk dolů nejen za knihu samotnou, ale i za vůli předávat své zkušenosti dál.
Úplnou náhodou se mi dostala do ruky .Považuji tuto knihu za velmi cennou a těžkou četbu, je z doby zlých časů koncentračních táborů.Popisuje život Dity Krausové- dětství, transport,přátelství,osvobození, rodinný život.Často jsem se neubránila slzám, třeba když Dita popisovala kruté podmínky umírajících lidí kolem a že nic necítila, nelitovala je,ani sebe...nebo nemoc a smrt dcery.Z knihy jde cítit ohromná síla,odvaha a statečnost.Mohu jen doporučit.
Kniha je psaná zvláštním způsobem a ne úplně systematicky, ale o to víc působí autenticky a reálně.
Zajímavá a čtivá kniha. Jsem ráda, že nebyla jen o Osvětimi a mohla jsem si přečíst celý, nelehký, životní příběh paní Dity Krausové "Osvětimské knihovnice". Rozhodně doporučuji.
Trochu slabší než jiné knihy z období koncentračních táborů, které jsem četla ale i tak kniha zaujala i rozplakala.
Velice zajímavý celoživotní příběh, vzpomínat na vše kruté muselo být nejspíš psychicky velice vyčerpávající. Velice silná žena, myslím, že ani ve snu ji tehdy nenapadlo, že se dožije tak velkých kulatin jako letos, takže každopádně i velká gratulace.
Zajímavé vypravování silné ženy o těžkém životě. Knihu jsem přečetla moc rychle, nemohla jsem přestat, ale vrátím se k ní, abych si lépe ujasnila některé souvislosti, lidi a vztahy.
Hodně knih s tímto tématem končí odjezdem do Izraele, nebo jiné země. V Odloženém životě však autorka skvěle popisuje i další život svojí rodiny po válce. Děkuji paní Ditě za její vyprávění, které pro ni muselo být hodně těžké.
Zhruba před rokem a půl jsem přečetla Osvětimskou knihovnici a Ditu Krausovou jsem vynesla do nebes. Novodobá hrdinka! Po přečtení jejích vzpomínek jen sedím a zírám.
Chápu, že někteří čtenáři se cítili být ochuzeni o osvětimskou čast, já ale nikoliv. Naopak jsem ráda, že se paní Dita víc věnovala svému dětství a pozdějšímu životu. Za mě to byly nejlepší časti.
Knih jako tato totiž příliš není. A že bylo o čem psát! Dita Krausová měla pestrý život a zůstala nezlomená i přes všechny ty tragické události, všechny ty klacky, které jí život dál házel pod nohy. Dokázala vyzdvihnout i všechno dobré, co se jí stalo, a díky tomu si jí vážím ještě víc.
Odložený život je nesmírně obohacující knihou ve všech směrech. Doporučuju všem bez rozdílu.
Kniha vypráví životní příběh Dity Krausové, která byla včetně její rodiny deportována do Terezína, posléze do Osvětimi, pak do Hamburku na nucené práce a nakonec do Bergen-Belsenu. Její život nebyl jednoduchý. Na světu knih 2019 jsem se zúčastnil její přednášky, která byla velmi zajímavá.
Kniha obsahuje 4 části. První část je věnovaná létům 1929 - 1942, druhá část období 1942 - 1945, třetí část letům 1945 - 1949 a čtvrtá část letům 1949 - 2018. Kromě otřesných událostí, kterými prošla během 2. světové války, byla pro mě zajímavá také část jejího života v Izraeli, kde popisuje život v kibucech. O kibusech vyprávěla také na své přednášce a pro mě to byly zcela nové informace.
Celkově se kniha četla dobře, je zpracována dobře, je nabitá hodně informacemi. Tato kniha patří nepochybně mezi lepší knihy z tohoto žánru. Někdy jsem měl pocit, že se trochu ztrácím v obrovském množství postav, která jsou v knize uvedena. Zpověď Dity Krausové na mě působila upřímně a věrohodně. Je to statečná žena, která přežila peklo Osvětimi a po 2. světové válce neměla život vůbec jednoduchý. Prala se se životem, jak nejlépe dokázala. V určitém bodě si Dita Krausová vyčítala jednu událost, se kterou se dlouho nemohla smířit. Bylo to hodně emotivní. V závěru knihy se dočteme také o její cestě do Japonska.
Kniha obsahuje také fotografie. Oceňuji, že na konci knihy se vyskytuje RODOKMEN DITY KRAUSOVÉ.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Necítila jsem smutek ani lítost. Necítila jsem vůbec nic. Rozum mi říkal, že to, co vidím, je otřesné, mimo lidské chápání, ale necítila jsem nic. Všechny emoce byly potlačeny. Pohybovala jsem se, překračovala těla, posedávala jsem s Margitou a maminkou na zemi, mluvila jsem s nimi, viděla jsem lidi kolem sebe padat k zemi a umírat, slyšela jsem poslední vzdechy umírajících. Avšak necítila jsem ani bolest, ani lítost, nelitovala jsem dokonce ani sama sebe. Existovala jsem jen na biologické úrovni, zbavena veškeré lidskosti.
Lidský jazyk neobsahuje výrazy, které by popsaly Osvětim. Většina oněch hrůzných zkušeností by vyžadovala nový slovník. Jazyk, který znám, nemá slov, jež by dokázala vyjádřit, co cítím.
Čekala jsem víc popisu z doby holocaustu, ale jinak se to četlo skvěle dozvěděla jsem se hodně i o životě po válce. Dávám plný počet hvězd
Životopis Dity Krausové možná nebyl tolik bohatý na popisy prostředí koncentračního tábora v Osvětimi, zato dokázal reálně zmapovat obsáhlý kus našich dějin.
Knih na toto téma jsem přečetla již mnoho, přesto mě tento příběh dokázal obohatit o nové, zajímavé informace.
Pokud máte z této tematiky obavy, ale přesto vás zajímá, věřím, že by se vám knížka mohla líbit. Doporučuji!
Skutečný příběh osvětimské knihovnice mě velice zaujal po tom, co jsem četla knihu Osvětimská knihovnice. Proto jsem se chtěla dozvědět něco víc a sáhla jsem po této knize. Byla jsme malinko zklamaná, že to, co mě zajímalo nejvíc (život v Osvětimi), tam vlastně skoro nebylo. Ale i tak bylo zajímavé sledovat Ditin život po válce, kdy se snažila zpátky zařadit do společnosti.
Kniha na mě velmi hluboce zapůsobila. Jen silná osobnost dokáže projít tím peklem znovu - při psaní a vzpomínání na utrpení a strádání.
Kniha je velice zajímavá,hodně čtivě napsaná,ale smutná,,,,popsáno dětství,dospívání a pobyt v koncentračních táborech a pak život po válce a vlastně doted,,,stojí za přečtení,,,moc mě mrzí spisovatelka měla besedu na světě knih já to bohužel nestihla,věřím,že to mohlo být velice dojemné a přínosné.....
Za mě trochu zklamání. Samozřejmě, nehodnotím, jaká zvěrstva Dita Krausová během svého života zažila, ale od knížky jsem čekala, že se bude více věnovat Osvětimi a fungování rodinného tábora. I tak ale kniha rozhodně stojí za přečtení, i kvůli tomu že příběhy, jako je ten Ditin, by se rozhodně měly připomínat.
Četla jsem už mnoho knih s touto tematikou, ale každý příběh je nakonec jiný, jinak strhující.
Zaujal mě velmi popis života rodiny před pronásledováním a s chutí jsem si přečetla též pasáže vyprávějící o životě po válce, neboť toto mě velmi zajímá! Fungování v kibucu.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) vzpomínky rodina Izrael Terezín emigrace poválečná doba holokaust, holocaust kibucAutorovy další knížky
| 2018 |  Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice |
| 2022 | Život s Otou |
Paní Dita prožila nelehký život, ale dokázala žít i s úsměvem. V knížce je spoustu informací, jak žili Židé před válkou, za války, ale i po válce. Jaký byl život, co opustili Českou republiku a jaký byl život v kibucu. O holokaustu je napsáno hodně knih, ale jak se žilo těm lidem po válce, to už popsáno nebývá. Nedávno jsem viděla v televizi pořád s paní Ditou a je to velmi příjemná paní.