Odložený život
Dita Krausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459139/bmid_odlozeny-zivot-pk4-459139.jpg
4
220
220
Od oslobodenia koncentračného tábora Osvienčim prešlo sedemdesiatpäť rokov a Dita Kraus, rodená Polachová, jedna z tých, čo prežili, sa rozhodla napísať knihu spomienok nielen na koncentračný tábor, ale na celý svoj život. Narodila sa v rodine pražských židovských intelektuálov, chodila do školy, mala veľa kamarátov a nikdy jej ani na um neprišlo, že je v niečom iná. Až keď si jedného dňa našla na lavici kus papiera so slovami: Si Židovka. „Čo je to Žid?“ spýtala sa rodičov. Zakrátko to pocítila na vlastnej koži, keď po vyhlásení Protektorátu Čechy a Morava začali platiť vyhlášky a zákony, ktoré krok za krokom vylučovali židovské obyvateľstvo z väčšinovej spoločnosti. Po čase ju ako trinásťročnú deportovali s rodičmi do geta v Terezíne a neskôr do Osvienčimu, kde jej otec zomrel. Dita s matkou prešli selekciou doktora Mengeleho a s ďalšími spoluväzenkyňami ich poslali na nútené práce do Nemecka. Krátko pred koncom vojny ich presunuli do koncentračného tábora Bergen-Belsen, kde sa dočkali oslobodenia. Po vojne sa Dita vydala za Otta Krausa a veľmi pútavo opisuje situáciu a nálady v povojnovom Československu, v roku 1948 zasiahnutom februárovými udalosťami. Tie napokon prispeli k rozhodnutiu Krausovcov emigrovať aj s ročným synom do Izraela. Je to ďalšia kapitola ich života, síce slobodného, ale aj plného úskalí, akými boli existenčné zabezpečenie rodiny, hľadanie optimálneho zamestnania, aby uživili rozrastajúcu sa rodinu, choroby a pre Ditu napokon aj smrť najbližších.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
A Delayed Life: The True Story of the Librarian of Auschwitz, 2020
více info...
Přidat komentář
Jsem zklamaná. Po přečtení Osvětimské knihovnice, jsem od této knihy očekávala víc. Přesto stojí za přečtení.
Knih s podobnym tematem jsem jiz precetla mnoho, ale v teto se mi libil styl vypraveni a rozdeleni knihy na kratke kapitoly. Jedine minus bylo velke mnozstvi uvadenych jmen, po case jsem se jiz ztracela...
Děkuji všem ženám a mužům, kteří v sobě našli odvahu ponořit se znovu do utrpení, která museli prožít. Jak směšné jsou najednou starosti všedního dne. Je neuvěřitelné, kam až jsou lidé schopni zajít a je to již vše, nebo lze jít ještě dál...
Vzpomínky na dětství, pobyt v táborech a další život po válce. Zajímavé je vyprávění o pobytu v Izraeli a popis života v kibucu. Věčné stěhování a přizpůsobování se, hledání toho pocitu tady jsem doma. Válka skončila, ale nejistota kde a jak začít žít přináší nové starosti.
Tato kniha mě dojímala od začátku svou upřímností, lidskostí, výpovědí u které cítíte pohnutí z každé vzpomínky. Přátelé, procházky s maminkou a domov, který je zničen transportem. Přežít peklo a mít štěstí a na samém konci další bolest. Když přijde osvobození, jak žít dál? Bylo těžké najít domov a osud paní Krausové přichystal nejednu další zkoušku i ve zralém a starším věku. Přesto říká, že život měla i hezký. Z toho vyprávění jsem opravdu cítila milo, že příběh je vyprávěn a já naslouchám.
Odložený život je autobiografie Dity Krausové, jež v ní vzpomíná nejen na své dětství v předválečném Československu, následné hrůzy prožité během věznění v Terezíně, Osvětimi a Bergen-Belsenu, ale také na poválečný návrat k životu na svobodě, kdy se s manželem v průběhu času rozhodli pro emigraci do Izraele.
Podle mě musí být autorka nesmírně silná žena, když zvládla přežít několik vážných onemocnění, nelidské podmínky v koncentračních táborech, emigraci do úplně neznámého prostředí a dřívější nebo pozdější ztrátu tolika blízkých osob. Obdivuju ji za to, že se rozhodla o svá traumata podělit s širokou veřejností a předat tak své svědectví o minulosti nás všech dalším generacím.
Velmi mě zaujala také ta část, ve které popisuje peripetie spojené s emigrací a počátky života v Izraeli, kdy první léta prožila s manželem v kibucu. Celkem mě překvapilo, že byli po tom všem ochotni žít v takovém společenství. Já osobně bych tam nevydržela asi ani den. S některými tamními pravidly bych se opravdu nedokázala ztotožnit. Třeba nechápu, jak lidi dokázali bydlet jinde, než jejich děti. Nedokážu si představit, že bych měla dítě a nechávala ho na starost někomu jinému a v noci ho nechala spát jinde, než doma. Vím, že se denně vídali, ale stejně. Podle mě má být rodina pohromadě, pod jednou střechou. Hlavně teda v raném dětství dětí....
Tento titul si rozhodně nenechte ujít, pokud vás zajímá historie a silné lidské příběhy.
Nechat čtenáře tak hluboko nahlédnout do svého života, vyžaduje odvahu. Ta naštěstí paní Krausové nikdy nechyběla. Nejsilněji na mne zapůsobilo, jak prožívala smrt své maminky. Obdivuji, jak se dokázala poprat se všemi strastmi, kterými musela projít, a to i při pobytu v Izraeli. Přiblížení detailů systému života v kibucu je velmi poučné.
Další zajímavá knížka popisující strašlivou dobu druhé světové války, Terezín a Osvětim. Ocenila jsem, že knížka nekončí osvobozením tábora, nýbrž popisuje další životní cestu autorky.
jsem moc ráda, že tuto knihu paní Krausová napsala, ode dneška patří k těm nejlepším, co mám v knihovně. Rozhodně doporučuji si knihu přečíst.
Biografie lidí, kteří přežili holocaust jsou velmi cenné a jejich vzpomínky by nikdy neměly být zapomenuty. Kniha se velmi dobře četla a u této knihy vyzdvihuji pro mě dosud neznáme informace o životě a osudech židů, kteří emigrovali do Izraele a jejich nelehkého začlenění do nově vznikajícího státu...
Velmi důležitá autobiografie nejen z dob válečných. Dej končí v současnosti. Příběh občas stagnuje a netáhne, ale takový život naštěstí je ... ne vždy se musí něco dít. Ocenila jsem hlavně informace z poválečného Izraele.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Je to i velmi zajímavé čtení o životě v kibucu
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) vzpomínky rodina Izrael Terezín emigrace poválečná doba holokaust, holocaust kibuc
Životní příběh autorky mi přišel zajímavý ve všech ohledech jejího života. Kniha byla čtivá. Nepopisují se zde dlouhosáhlé pasáže a hrůzy z války , ale i to málo co je zde obsažené dokáže hodně zapůsobit. Změna k lepšímu nepřichází ani po odstěhování se do Izraele, kde autorka čelí dalším životním zvratům. Kniha se mi dostala do ruky náhodou sama od sebe bych si ji nepůjčila, ale jsem za to rada. Opravdu to v té době nebylo jednoduché. Počátkem první světové valky, velká světová krize, druhá světová válka a následně komunismus. Tato generace neměla šanci nalézt svůj vnitřní klid, když se zdálo, že bude líp přišla další rána. Takových knih více je to poučné.