Odmítnout nebo obejmout? – Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi
Miroslav Volf
Autor si na základě svých zkušeností z války na Balkáně, ale i zkušeností obecnější povahy, klade otázku smyslu víry v ukřižovaného Mesiáše, který přikazuje milovat bližního a blahoslaví pokorné, otázku, na niž máme hledat odpověď uprostřed zabíjení, rabování, znásilňování, spálených vesnic a měst, koncentračních táborů atd. Uvědomuje si a vede k tomu i své čtenáře, že všechno toto násilí je součástí širšího problému „identity“ a „jinakosti“, ptá se, co to znamená, když se z této problematiky učiní předmět teologické reflexe. Na obálce použit obraz Mikuláše Medka První zastavení Křížové cesty (1971) z kostela sv. Josefa v Senetářově Vydání první.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2005 , VyšehradOriginální název:
Exclusion and Embrace: A Theological Exploration of Identity, Otherness, and Reconciliation, 1996
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
křesťanství násilí války spravedlnost
Skrýt reklamy
Přes těžkopádný čtyřiceti stránkový úvod, který mi jen potvrdil, že toto nebude jednoduché čtení, mě první dvě kapitoly nadchly. Uvedená Nietzscheho citace z Genealogie morálky: „ … umělci bývají příliš často uhlazenými patolízaly sledujícími buď nějaký svůj osobní zájem, nebo přízeň těch, kdo se dostali k veslu“, dala tušit, že se autor nebude držet „ při zdi“. Hlavním námětem knihy je „odmítnutí“, lidské odcizení, jinakost a „obejmutí“, smíření a odpuštění. Pan Volf, ač křesťanský teolog, přichází s názory, které překračují křesťanský rámec a mají všeobecnou platnost. Nebojí se kritiky negativního vlivu misionářského působení na domorodé obyvatelstvo a také si všímá závislosti církve na kultuře, ve které jednotlivé církve působí.
„Duchovní jsou sice často zváni, aby ve sporech intervenovali, počáteční snaha o smíření však rychle vyprchává. Nejdůležitějším důvodem tohoto selhání je vzájemná provázanost církve s určitou kulturní vrstvou, jež se snadno proměňuje v stranickou politiku, vyznačující se mobilizací kolektivní nenávisti a vědomě pěstovanou bigotností.“
Duchovní se nakonec stávají těmi, kdo konfliktům poskytují náležitou legitimitu, a touha po smíření se ztrácí. V anotaci knihy se objevuje, že pan Volf tuto knihu napsal na základě svých zkušeností z války na Balkáně. Už i proto jsem od knihy čekala autorovu praktickou zkušenost s „odmítnutím a obejmutím“. S odpuštěním. Ta je však zcela minimální. Kniha zůstává převážně teoretickou analýzou a neosobní zkušeností. Asi od druhé poloviny knihy mám problém. Některé části se mi čtou velmi těžce. Jako by bylo přecitováno, přezdrojováno a autor uváděl konstrukty, které šly napsat s použitím menšího počtu vět a srozumitelněji. Jeho pojetí kříže jako symbolu „obejmutí“ a stejně tak vnímání Boží trojjedinosti, pro mě představují spirituální stopku, přes kterou se nemohu jednoduše přenést. Kniha je místy více filozofickým dílem než teologickým, a snad i proto by si ji mohli přečíst i ateisté a věřící jiných církví než křesťanské. Nakonec, v duchu názvu knihy, je jen na nás, co se rozhodneme „odmítnout“ a co „obejmout“.