Odmítnout nebo obejmout? – Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi přehled
Miroslav Volf
Autor si na základě svých zkušeností z války na Balkáně, ale i zkušeností obecnější povahy, klade otázku smyslu víry v ukřižovaného Mesiáše, který přikazuje milovat bližního a blahoslaví pokorné, otázku, na niž máme hledat odpověď uprostřed zabíjení, rabování, znásilňování, spálených vesnic a měst, koncentračních táborů atd. Uvědomuje si a vede k tomu i své čtenáře, že všechno toto násilí je součástí širšího problému „identity“ a „jinakosti“, ptá se, co to znamená, když se z této problematiky učiní předmět teologické reflexe. Na obálce použit obraz Mikuláše Medka První zastavení Křížové cesty (1971) z kostela sv. Josefa v Senetářově Vydání první.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2005 , VyšehradOriginální název:
Exclusion and Embrace: A Theological Exploration of Identity, Otherness, and Reconciliation, 1996
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Odmítnout nebo obejmout? – Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Odmítnout nebo obejmout? – Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
křesťanství násilí války spravedlnost
Přes těžkopádný čtyřiceti stránkový úvod, který mi jen potvrdil, že toto nebude jednoduché čtení, mě první dvě kapitoly nadchly. Uvedená Nietzscheho citace z Genealogie morálky: „ … umělci bývají příliš často uhlazenými patolízaly sledujícími buď nějaký svůj osobní zájem, nebo přízeň těch, kdo se dostali k veslu“, dala tušit, že se autor nebude držet „ při zdi“. Hlavním námětem knihy je „odmítnutí“, lidské odcizení, jinakost a „obejmutí“, smíření a odpuštění. Pan Volf, ač křesťanský teolog, přichází s názory, které překračují křesťanský rámec a mají všeobecnou platnost. Nebojí se kritiky negativního vlivu misionářského působení na domorodé obyvatelstvo a také si všímá závislosti církve na kultuře, ve které jednotlivé církve působí.
„Duchovní jsou sice často zváni, aby ve sporech intervenovali, počáteční snaha o smíření však rychle vyprchává. Nejdůležitějším důvodem tohoto selhání je vzájemná provázanost církve s určitou kulturní vrstvou, jež se snadno proměňuje v stranickou politiku, vyznačující se mobilizací kolektivní nenávisti a vědomě pěstovanou bigotností.“
Duchovní se nakonec stávají těmi, kdo konfliktům poskytují náležitou legitimitu, a touha po smíření se ztrácí. V anotaci knihy se objevuje, že pan Volf tuto knihu napsal na základě svých zkušeností z války na Balkáně. Už i proto jsem od knihy čekala autorovu praktickou zkušenost s „odmítnutím a obejmutím“. S odpuštěním. Ta je však zcela minimální. Kniha zůstává převážně teoretickou analýzou a neosobní zkušeností. Asi od druhé poloviny knihy mám problém. Některé části se mi čtou velmi těžce. Jako by bylo přecitováno, přezdrojováno a autor uváděl konstrukty, které šly napsat s použitím menšího počtu vět a srozumitelněji. Jeho pojetí kříže jako symbolu „obejmutí“ a stejně tak vnímání Boží trojjedinosti, pro mě představují spirituální stopku, přes kterou se nemohu jednoduše přenést. Kniha je místy více filozofickým dílem než teologickým, a snad i proto by si ji mohli přečíst i ateisté a věřící jiných církví než křesťanské. Nakonec, v duchu názvu knihy, je jen na nás, co se rozhodneme „odmítnout“ a co „obejmout“.