Odpusť!
Jakub Hlávko
Novela je vhledem do života sedláka v Prasku u Nového Bydžova vrženého do drastického dění první světové války. Čtenáři je celý příběh předkládán ve dvou vzájemně kloubených liniích. První je čas dospívání, nevinných lásek a odhalování tajů rodinného života. Druhou je období světové války, prvních bojových zkušeností, vstupu do československých legií a návratu do vlasti po absolvování ruské anabáze. Čtenář prožítá osudy obyčejného venkovského chlapce a jeho přerod nejen v dospělého, ale i nešťastného muže, do jehož osudu vstoupila válka.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě příliš neoslovila. Zvláštní, občas až podivná slova a neuvěřitelné množství prapodivných metafor narušovalo čtivost a plynulost knihy. Závěr byl poněkud uspěchaný a do teď si nejsem jistá, zda jsem to pochopila tak, jak autor zamýšlel.
(SPOILER)
Kniha není úplně můj žánr, ale byla krátká, takže se to dalo zvládnout.
Děj je hodně popisný, člověk si při čtení dokáže představit opravdu pomalu každý krok.
Co pro mě občas bylo matoucí, tak to přeskakování mezi dvěma liniemi. Navíc i v každé linii se dost dějově skákalo. Někdy bylo něco naznačeno, ale v nějaké další kapitole dovysvětleno.
Asi v poslední třetině knihy jsem začala tušit, že příběh skončí smrtí. Tipovala jsem hlavního hrdinu, což se nakonec nestalo, a tak byl závěr pro mě překvapivý. Navíc nebyl úplně jasný, takže každý si ho mohl vyložit po svém.
Jedná se o první knihu (debut), kterou autor napsal. Kniha se mi celkem líbila, kniha je poměrně krátká, přečetl jsem ji za jeden den. Myslím si, že kniha stojí za přečtení. Knihy odehrávající se během 1. světové války od českých autorů jsem téměř nečetl, takže jsem námět knihy přivítal.
Jazyková a stylistická úroveň byla na vysoké úrovni, někdy bych řekl, že to bylo trochu na škodu. Občas se vyskytlo nějaké slovo, kterému jsem neporozuměl, anebo bych zvolil synonymum k určitým slovům, poněvadž v knize se vyskytovala slova, která se v textech jen tak nevidí. Možná to však byl záměr autora, když se příběh odehrával během 1. světové války, takže se snažil přizpůsobit mluvu tomuto období.
V knize se vyskytovaly 2 linie, které se propojují. Kromě válečných hrůz se dočteme o dospívání Standy, jeho prvních láskách, kamarádech, vzpomínkách na dětství. Kamarádství je pro něj hodně důležité.
U této knihy jsem si všimnul jedné zajímavosti a to, že prolog a epilog má stejný obsah s tím, že v epilogu je oproti prologu ještě navíc jeden odstavec. Začátek knihy mne hodně upoutal.
Závěr knihy byl velmi překvapivý, mrazivý, vyrazil mi dech a po přečtení knihy jsem se nad celým příběhem hodně zamyslel. Stále si pokládám otázku u jedné záležitosti, která byla nejednoznačná.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Důležitý je, aby sis nemyslel, že děláš něco špatně. Špatně je brát život pro špás. Rozumíš? Ale když je hlad, není špatně si pomoct. Zvířata jsou vod toho, aby se jedly. Není dobře je zabíjet jen tak, ale todle není špatně. Víš?
Odpusť!
No, já nevím, snad ani není podstatné, zda autor zamýšlel napsat povídku, či novelu – na novelu je zde příliš popisů dle mého vkusu, na povídku zase závěr je dosti vygradovaný. Hlavním problémem je přílišné tlačení na pilu při použití jazykových prostředků. S metaforami by se mělo zacházet jako s kořením, autor se toho ale očividně nebál a téměř v každé druhé větě se pouštěl do metafor, a to značně neobvyklých, např.: Slunce svítá rychle/ lodní šroub je slimákem moře... Toto mě uvádělo v úžas a bezpečně odvádělo od textu. Jinak by příběh nebyl špatný.