Odpusť nám jejich viny

04.03.2024

Mimořádná sonda do myslí lidí, povah a času krátce po konci první světové války. Věra Fojtová, sama z moravského pohraničí (Novosedly poměrně důvěrně znám), čtenářům odkrývá důsledky válečných časů a jejich dopady na duši člověka, stejnou měrou člověka jak českého, tak německého. Ano, doba nepochybně nahrála celé řadě prohnaných a vykutálených kreatur, ale osidlování pohraničí byla logickým důsledkem. Ne každý z ní ale vyšel se ctí. Věra Fojtová pochopila, že člověk, kterému se děje bezpráví, je pořád jenom člověk bez ohledu na to, na které straně války se ocitnul. Ne každý měl totiž možnost volby, ne každý chtěl válku a ponižovat ty z okupované strany. Podobný pohled zpracovala Kateřina Tučková v Gertě Schnirch, Fojtová je však uchopila méně krvavě a více psychologicky. Její postavy si nechtějí za každou cenu uzmout nějaký majetek po odsunutých Němcích. Chtějí dostat šanci lépe žít a tento způsob jim přišel legitimní. Proto jim vláda tuto nabídky učinila. Dokud nebyly donuceny žít po nějakou dobu s těmito válečnými nepřáteli, ve skutečnosti však jenom zemědělci a sedláky

Moje babi s dědou původem z Valašska rovněž patřili mezi tzv. novo-osídlence moravského pohraničí. Okolnosti však naštěstí byly méně dramatické než Fojtové hrdinů. Dům byl již dávno opuštěný a původní obyvatelé v něm nenechali žádný dobytek ani nábytek. Nepřišli na Moravu zbohatnout. Babi dělala v JZD v kravíně, děda byl myslivcem. Pěstovali brambory, naučili se pěstovat víno, chovali pár králíků a slepice, a v chlívku se vykrmovalo prasátko, neb maso byla vzácnost. V žádném případě to nebyla nějaká selanka. Dost těžký život s celou kupou dětí, a ne všechny mohly vystudovat víc než základní školu. Bylo potřeba živit rodinu, a ne studovat. Fojtová možná trochu více tlačí na citovou strunu, ale není se čemu divit. Získala si tak mou plnou pozornost i pochopení pro zdánlivou euforii i tíživou realitu tehdejší doby plné smutku a bezpráví na všech stranách, které se hrubě otiskly do duší lidí. Snová katarze s touhou po očištění přináší letmé doteky magického realismu. Velmi, velmi dobrý román.

17.10.2023

Námět knihy se mi líbil, ale zpracování vůbec. Postavy mi přišly takové ploché.

30.08.2022

Mě to oslovilo. Mnoho smutku a krutosti podáno v poměrně jednoduchém čtivém příběhu.

Řekla jsem si, že budu psát komentáře ke všem knížkám, které přečtu, ale tady u téhle opravdu nevím, co napsat. Ani nevím jestli se mi kniha líbila nebo ne. Nevím jestli to bylo tématem nebo tím, že jsem půl knihy měla jako audioknihu a zbytek jsem četla. Prostě nevím.

20.10.2019

Ke knize jsem se dostala tak trochu omylem, měla jsem jinou představu o žánru. Ale i když tohle není žánr který obyčejně čtu, přesto jsem knihu dočetla a nejsem z ní zklamaná. Doba to byla těžká, paní autorka ji popsala ale poutavě, a i tu stinnou stránku i trochu poeticky. Zajímavá kniha

14.10.2019

Válka neskončila, když se přestalo střílet, osidlování pohraničí po válce i vyhnání Němců poznamenalo životy našeho národa a pachuť křivdy stejně jako pomsty otrávila život nejen v pohraničí. Knih o tomto tématu je poskrovnu, ale vždy otevřou nový pohled na život po válce. Autorčino pojetí předkládá obrazy několika žen a melancholické baladično podbarvuje celý příběh. Autorka mne zaujala.

Pokud znáte Vyhnání Gerty...tohle dokresluje poválečnou situaci. Prostí lidé,, co neměli nic najednou získávají majetky, které vybudovali jiní. Bez ohledu na národnost, jazyk, kulturu a vzdělání emoce prožívají všichni stejně.

20.01.2015

Na začátku tak trochu román pro ženy, poté se přestěhovali ( přemýšlela jsem, jestli tchýně umřela nebo co se s ní stalo ), ano, tato doba byla drsná, ale v knize to tak moc nevyznělo, postavy, které se nikam nerozvíjely, v poslední třetině zmatky, přesto název knihy sedí .

28.11.2014

Dost drsná kniha.Z počátečního poetického líčení,přešla velice rychle v drama.Bohužel na hodně dosídlovaných vesnicích po odsunu to bylo podobné.