Odpusť, že jsem se vrátil
Iva Tajovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378214/mid_odpust-ze-jsem-se-vratil-yr5-378214.png
4
149
149
Ve svém románu se Iva Tajovská vrací do doby před sto lety, kdy skončila první světová válka a vznikla Československá republika. Na příběhu jedné východočeské rodiny ukazuje, jak válka poznamenala tragicky nejen osudy a životy lidí, ale i elementární mezilidské vztahy. Dějovou osu tvoří narůstající manželská krize mezi navrátilcem z italských legií učitelem Vojtou a jeho ženou Annou. Její příčinou jsou odlišné životní zkušenosti. Zatímco Vojta v italském zajetí vstupuje jako pravý vlastenec do československých legií a domů se vrací plný nadějí v souvislosti se vznikem nové republiky, Anna je nucená dřít na venkovském hospodářství, starat se o nemocného tchána, a především se musí vyrovnat se ztrátou mladšího syna během epidemie španělské chřipky, jakož i s tím, že starší syn je nezvěstný někde na italské frontě. V citové krizi obou hlavních postav se však projevuje i odlišnost mužského a ženského pohledu, respektive jiná hodnotová hierarchie mužského a ženského světa. A tak i to, na co je Vojta jednoznačně hrdý – boj za svobodu, vyšší ideály a vojenskou statečnost –, vnímá Anna jako cosi problematického, až nezodpovědného, totiž trápí ji, že zbytečně riskoval, nemyslel na rodinu, šel proti svým, a dokonce možná obrátil zbraň i proti vlastnímu, nyní nezvěstnému synovi. Odpusť, že jsem se vrátil je román o lásce, přátelství a rodičovství, o tom nejpodstatnějším v mezilidských vztazích. Zároveň je zasazen do konkrétních společenských a historických souvislostí kolem roku 1918 a čtivým způsobem tak zpřítomňuje současnému čtenáři toto přelomové období našich dějin.... celý text
Přidat komentář
Odpusť, že jsem se vrátil je podle mne trochu zavádějící název. Společně s anotací do mě už před čtením zasel názor, že hlavní hrdina zřejmě dojde k tomu, že boj za ideály byl mnohem lepší, než se vrátit zpět ke své rodině. Ale pozor - takhle to vůbec není! Zkrátila bych název jen na "Odpusť", bylo by to mnohem výstižnější - odpusť druhým, odpusť i sobě. Každý si nese kousek nějaké viny, každý se s ní musí vypořádat... Válečná vřava utichla, ale boj zuří dál. Nepochopení a špatná komunikace může rázem vyhloubit zákopy i tam, kde by měl být člověk nejspokojenější - doma. Naprosto skvěle podané odlišné mužské a ženské vidění celé situace, skvěle zasazené do doby vzniku nové, křehké republiky. Celá knížka pro mě osobně byla hodně dojemná, poetická a navzdory těžkému tématu krásná. Jedna z těch, které mi z hlavy rozhodně nevyšumí.
Nevím, proč tak krásný příběh není víc propagovaný, dosavadních 30 hodnocení a 10 komentářů je pro takový skvost opravdu málo. Lidé, neváhejte a čtěte...
Velice krásná, poetická knížka, která mě pohladila po duši. Ukazuje, že hrdiny nebyli za války jen ti, co bojovali na frontě, ale i úplně obyčejní lidé, zejména ženy, jež musely zvládnout uživit sebe a své rodiny namísto mužů, kteří narukovali. Anna si mě získala hned od samého začátku. Musela jsem obdivovat její nezdolnou sílu a také to, s jakou odvahou se postavila svému muži v době, kdy ještě ženy nebyly tak emancipované jako dnes. Příběh není jen o válce a o dopadech války na lidi, kteří ji přežili, ale i obecně o vztahu mužů k ženám na začátku 20. století. Je zde krásně vykreslena představa muže o své ženě, jaká má být jako manželka a matka. Ač byla chyba na obou stranách a Anna byla občas ke svému muži zbytečně nespravedlivá, přesto si právě ona získala moje větší sympatie. Vojtův postoj nerespektující jakýkoli jiný názor než jeho vlastní mi přišel jako velice sobecký. V závěru knihy ale na mě dýchla naděje, že se snad změní… Více nechci prozrazovat.
Tak zase krasna, mozna jedna z nejkrasnejsich. Prvni svetova a jeji nasledky, tentokrat pro dospele, vznik republiky, farar Jaroslav, a diky nemu i urcite polidsteni cirkve a toho zamestnani, ktere podle me zadny normalni chlap vykonavat nemuze. Venkovsky ucitel, a jeho zena Anna , dva co K sobe pred valkou pasovali jak prdel na hrnec. Grunt s kravkou a se vcelinem. A s Mojmirem a s Tondou. Deti jako jediny smysl zivota vs. Ideally vlastenectvi a valka, ve ktere je lepsi ty deti vubec nemit. Italské hory. A taky literarne opomijene vychodni Cechy, muj kraj. Ocitovala bych ten pokus o usmireni, ale Intelektualka me predbehla, tak snad. ,, Jen hlupaci obcas nemeni sve nazory. ,, Snad jsem vas nalakala. Na zapadni front klid je dobra kniha, tohle je jine, pro dospele, ceske, lepsi.
Nádherná kniha. Jsem ráda, že někdo popsal rok 1918 a vznik republiky, který si letos připomínáme, z trochu jiného úhlu. Není to jen radost z naplnění snů a ideálů. Je to také bolest, kterou přinesla válka. Bolest ze ztráty lidských životů, bolest z odloučení, Zrod nové republiky má trpkou pachuť.
Autorka na příkladě jedné rodiny velmi pěkně vykreslila odlišné prožívání tohoto přerodu. Anna - prožívá válku v zázemí, Vojta bojuje ve jménu ideálů a vlastenectví. Po shledání nejsou stejní, nic není jak bylo dříve.
Další dobrý výběr - a kvalitní čtenářský zážitek...
Období vzniku naší republiky - Vojta se vrací z italských legií na rodinný statek, kde čeká jeho žena Anna ... Na oba dolehly útrapy války - už to nejsou stejní lidé...
"Každý den odloučení zastřel kousek toho, co je tak úzce pojilo a co dřív považovali za samozřejmé..."
Každý z nich má jinou posloupnost hodnot - Anna je zasažena ztrátou jednoho syna a druhý je nezvěstný...
A je zde otevřena otázka Boží zodpovědnosti za hrůzy války...
V závěru se kněz pokusí o jejich nové sblížení :
"Smíření, odpuštění druhým, sobě a troufám si říci i Bohu, je lék na nezahojené rány.
To je jediná cesta, jak vypudit ze svého života křivdy a bolest..."
Tak jak je u této autorky již zvykem - mezilidské vztahy, rány života, pokora, pochopení a odpuštění...
Určitě doporučím - o osudu člověka a jeho boji s ním.
Silný příběh jedné rodiny poznamenaný první světovou válkou. Smekám před všemi, kteří v této době žili.
Není to vůbec špatné. Autorka se "dostává" do hlavy všem protagonistům, ať už navrátilcům z války tak i členům rodiny, který se museli za války o sebe postarat. Velmi milý příběh z českých Železných hor. Jenom si nejsem trochu jistá, zda nejsem ve svém hodnocení ovlivněna prostředím, v kterém se příběh odehrává a ve kterém se moje maličkost narodila.
P.s. Ne, nemám klapky na očích, je to opravdu hezká kniha....
Kniha se mi velmi líbila, je to úžasný lidský příběh z období po 1. světové válce. Knížka by si zasloužila být více propagovaná.
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Vzhledem k blížícímu se výročí vzniku samostatného Československa je navíc více než aktuální. Autorka prostřednictvím postav nabízí několik úhlů pohledu na válku, československé legie, náboženství, životní hodnoty. Uvažování postav, odlišnosti mužského a ženského světa jsou vystiženy natolik reálně, že člověka donutí k zamyšlení, jaká stanoviska by zastával on sám. Kniha neuvádí počty mrtvých a raněných, nepíše se o mírových jednáních ani o změnách na mapě Evropy. Ukazuje dopady první světové války na běžné obyvatelstvo. Války mocností, v níž obyčejní muži zabíjeli jeden druhého, která mohla proti sobě postavit rodinné příslušníky a blízké, a která zničila mnohem více životů než uvádějí historické statistiky.
Je možné projít peklem, sáhnout si na dno svých sil, přijít o své blízké a zůstat nepoznamenán? Opět jedna z knih, o kterých je málo slyšet a přitom si to hodně zaslouží.
Štítky knihy
manželství rodinné vztahy mezilidské vztahy poválečná doba manželská krize Československé legie Chrudim čeští vojáci v 1. světové válce vznik ČSR (1918)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Odpusť, že jsem se vrátil |
| 2019 | Hořící nebe |
| 2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
| 2007 | Matky matek |
| 2021 | Než se rozdělíme |
Po válce není nic jako dřív. Nelze navázat vztahy tam, kde je válka přerušila, nelze zapomenout na ty, které válka vzala. Lze žít - nebo se o to alespoň pokusit. Pro naději, pro budoucí generace. I o tom je kniha Odpusť, že jsem se vrátil.