Odpusť, že jsem se vrátil
Iva Tajovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378214/mid_odpust-ze-jsem-se-vratil-yr5-378214.png
4
147
147
Ve svém románu se Iva Tajovská vrací do doby před sto lety, kdy skončila první světová válka a vznikla Československá republika. Na příběhu jedné východočeské rodiny ukazuje, jak válka poznamenala tragicky nejen osudy a životy lidí, ale i elementární mezilidské vztahy. Dějovou osu tvoří narůstající manželská krize mezi navrátilcem z italských legií učitelem Vojtou a jeho ženou Annou. Její příčinou jsou odlišné životní zkušenosti. Zatímco Vojta v italském zajetí vstupuje jako pravý vlastenec do československých legií a domů se vrací plný nadějí v souvislosti se vznikem nové republiky, Anna je nucená dřít na venkovském hospodářství, starat se o nemocného tchána, a především se musí vyrovnat se ztrátou mladšího syna během epidemie španělské chřipky, jakož i s tím, že starší syn je nezvěstný někde na italské frontě. V citové krizi obou hlavních postav se však projevuje i odlišnost mužského a ženského pohledu, respektive jiná hodnotová hierarchie mužského a ženského světa. A tak i to, na co je Vojta jednoznačně hrdý – boj za svobodu, vyšší ideály a vojenskou statečnost –, vnímá Anna jako cosi problematického, až nezodpovědného, totiž trápí ji, že zbytečně riskoval, nemyslel na rodinu, šel proti svým, a dokonce možná obrátil zbraň i proti vlastnímu, nyní nezvěstnému synovi. Odpusť, že jsem se vrátil je román o lásce, přátelství a rodičovství, o tom nejpodstatnějším v mezilidských vztazích. Zároveň je zasazen do konkrétních společenských a historických souvislostí kolem roku 1918 a čtivým způsobem tak zpřítomňuje současnému čtenáři toto přelomové období našich dějin.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Autorka popisuje vzájemné odcizení Anny a jejího právě navrátivšího manžela Vojty, učitele, který jako zajatec vstoupil do italských legií a bojoval proti R-U. Anna mu vyčítá, že se nevrátil hned na podzim 1918, kdy jejich mladší syn umíral na španělskou chřipku, a také to, že bojoval proti Čechům v rakouských uniformách a šířil mezi nimi letáky, aby dezertovali. Viní ho ze smrti svého nevlastního bratra, který byl popraven za dezerci, a hrozí se, že mohl nevědomky zabít i jejich staršího syna, který byl prohlášen za nezvěstného a také bojoval v Itálii. Manželé žijí na statku v Morašicích, kam se po vypuknutí války odstěhovali k nemocnému otci z Chrudimě, kde působila velká záložní nemocnice pro vojáky. Autorka věrohodně líčí pocity žen, které musely zastat mužskou práci, vyrovnat se se smrtí svých manželů, synů či bratrů, a mužů, kteří zažili válečné peklo a nyní se snaží žít jako před válkou.
Skvělé téma a propracované postavy. Ale tak nějak popisný styl psaní mě nechytl, z příběhu úplně vytahoval všechen život. Za to hvězdička dolů.
Silný příběh rodiny poznamenané první světovou válkou.
Velmi čtivá kniha.
Škoda, že není tato série knih více propagovaná, zasloužila by si to.
Líbilo, zajimavý pohled na útrapy 1.sv.války a poválečném období jak z mužského tak ženského hlediska
Kniha se mi moc líbila. O této době se málo píše a přitom v každém městečku a vesnici jsou památníky obětem první sv. války. Mluví se o legiích v Rusku, ale na ty z Itálie jako by se zapomnělo.
Moc hezky pospané, někdy až možná zbytečně do detailů, ale i tak se mi téma a jeho zpracování moc líbilo.
Souhlasím s "Jana 283" a "Chesterton". Téma výborné, ale zpracování se mi nelíbilo. Měla jsem pocit, že čtu scénář. Nepřeskakovala jsem jen odstavce. Jsem v rozpacích...
Předností a přínosem příběhu je až do nejjemnějších detailů a záhybů rozpitvané poškození či pokroucení lidskosti a vztahů válkou. Stejně jako celková atmosféra ve společnosti v období rozpadu monarchie. Vskutku citlivé a křehké. A jak zmiňuje evask otevření méně používaných témat doby po "prvé světové".
Ovšem vypravěčský styl za mě rozhodně nelze srovnat se skvělou Karin Lednickou, ale ani Alenou Mornštajnovou nebo H.M. Körnerovou.
Dočítala jsem na třikrát na sílu a knihu zaklapla s chutí. Je to takové utahané a až přehnaně hodné, bez větší přidané hodnoty, než je téma legionářů nebo prvních náznaků vzniku Masarykovy národní Československé církve - a i to mi nakonec přišlo velmi málo využité. Velká škoda.
Závěr se synem Františkem je naděje plný, ale zároveň jakoby z trochu jiné knihy.
"Kam se Desatero podělo, když císař vyhlásil válku? Stala se z něj fraška."
"S Jaroslavem se nedávno zamýšleli se nad tím, co válka kromě obětování jedné generace způsobila. Shodli se, že lidé otupělí vůči násilí a etickým hodnotám."
3/3
Nádherná kniha. Mám ráda historické romány, které čerpají z příběhů opravdových lidí, staví na reálném základu. zde se popisuje období před více než 100 lety, období 1. světové války, zrod nového státu, ideály se prolínají s realitou poválečného života.
Autorka nádherným jazykem vypráví o střetu dvou rozdílných pohledů na průběh války. Citlivě popisuje vývoj vztahu manželů, kteří každým svým způsobem pohlíží na poválečný stav. Matka, která přišla o syna a na druhého zatím marně čeká a otec, který pyšně vystavuje medaili za statečnost z legií...
Krásná kniha, která ve mně zanechala stopu.
Paní Tajovská hlavně otevřela moc zajímavé téma :
oslavovaní a oceňovaní legionáři x ostatní čeští vojáci, co zůstali při císaři pánu.
A taky zkostnatělá katolická církev x nová, zmodernizovaná vlastenecká československá.
Občas jsem nějaký ten odstavec přeskočila, ale jinak za mě dobrý.
Velice uvěřitelné. Po válce měl každý svoji bolest a téměř nikdo a nic nebylo stejné jako před ní.
Moc hezky napsaný příběh. Z mužského a ženského pohledu. Každý bojoval tu svoji válku po svém a těžko chápal druhého. Mě se to četlo velice pěkně.
Skvelý umelecký zážitok !!!
Čitateľ tonysojka napísal k tomuto dielu úžasný komentár, ktorý ma najskôr inšpiroval a po prečítaní knihy sa s ním aj úplne stotožňujem.
Osobne ma naviac zaujal uhol pohľadu, ktorým sa autorka vo svojom diele pozerá na legionárov počas prvej sv. vojny, kde ich vidí ako dezerterov, či dokonca zradcov. Na tomto aspekte postavila rodinnú drámu s kvalitne vykreslenou psychológiou všetkých postáv.
Je to moja druhá kniha od pani Tajovskej a určite nie posledná, lebo jej tvorba stojí za prečítanie.
První, co mě po přečtení napadlo, bylo: Citlivě až křehce popsané ničivé dopady války na člověka. O síle osamocených žen a slabosti mužů, umírajících na bojištích .O síle mužů bojujících za cizí myšlenky a slabosti žen se s tím smířit.
Paní Tajovská se v mém čtenářském deníku řadí k dámám jako Mornštajnová , Lednická a Danuta Chlupová, které se svých dílech zaobírají historií svých regionů a činí tak ženským ,svým způsobem občerstvujícím stylem, který neklade důraz na popis válečných krutostí, ale spíš na jejich náznak a zároveň každá dává do svých knih něco sama sebe ,co ty knihy od sebe mírně odlišuje.
Na rozdíl od pánů spisovatelů, kteří detaily umírání ve válce ,či popisu života v koncentračních táborech a mučení neváhají ve svých dílech zveřejňovat ,ať už z jakýchkoliv důvodů.
Myslím, že z obojího si čtenář či čtenářka může vybrat a posoudit kvalitu díla. Já osobně jsem příznivcem popisu reality boje na válečném poli, včetně nechutných detailů, aby si případní "hrdinové" rozmysleli, do čeho lezou.
U této knihy byl pro mne velmi zajímavý konflikt mezi Vojtou a Annou, kdy Vojta nasazoval život v přesvědčení, že bojuje za správnou věc, Anna v tom spíš viděla že se z něj stal zrádce.
Tenhle úhel pohledu na legionáře mne nikdy nenapadl, a jsem vděčen knize za zastavení se a prostudování této části historie vzniku Československa.
Prý existuje volné pokračování, snad se s paní Tajovskou ještě setkám.
Už název napovídá, že to nebude jednoduché čtení. Ač se příběh odehrává před víc jak 100 lety, odcizení lidí po traumatu, který každý prožívá jinde a jinak, je téma naprosto aktuální. Moc se mi líbily detailní rozbory uvažování, často jsem se poznávala a viděla jsem i své blízké, hezky vykresleno rozdílné uvažování ženy a muže. Vytkla bych příliš pohádkový konec.
Muž, legionář se vrací z války domů. Žena jej šťastně vítá... Ale nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo... Starý otec je nemohoucí, mladší syn není, podlehl španělské chřipce a starší syn se z války dosud nevrátil, je nezvěstný. A ta žena si přemýšlí jinak, po svém a v muži pyšném na své vlastenectví, statečnost a medaile nevidí hrdinu, nýbrž nezodpovědného hazardéra, který se se zbraní v ruce postavil proti svým.... a možná i proti svému synovi... Velice pěkně napsaný "přemýšlecí" příběh.
Nádherný a laskavý příběh plný smutku ale i naděje. Neotřepané téma návratu z první světové války.
Téma knihy mě velmi zaujalo. Poměry na české vesnici těsně po konci 1.sv. války, popis postupného odumírání vztahu, postupné odcizování.. samotný závěr (epizoda z Itálie) byl tedy pro mě za hranou reálna a trochu mi pokazil celkový dojem.
Skvělá kniha. Hodně mi to pomohlo v utváření představy, jak moji předci žili. Téma legionářů je velmi zajímavé, ale podobné literatury je málo.
Štítky knihy
manželství rodinné vztahy mezilidské vztahy poválečná doba manželská krize Československé legie Chrudim čeští vojáci v 1. světové válce vznik ČSR (1918)Autorovy další knížky
| 2018 |  Odpusť, že jsem se vrátil |
| 2019 | Hořící nebe |
| 2016 | Podlaha z trávy, strop z hvězd |
| 2007 | Matky matek |
| 2021 | Než se rozdělíme |
Hezky nastinena doba po prvni svetove, dobre popsane nalady v orvni republice. Vse ukazano na osudech obycejnych lidi. Tajivka pise dobre, ale ne srdceryvne nebo hluboce. Je to psano jako by stala za sklem a za sklem je pak i ctenar. Je to zkratka velice rezervovane.