Odsouzené město
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468063/bmid_odsouzene-mesto-tXV-468063.png
4
83
83
Andrej Voronin přistupuje na nabídku zúčastnit se podivného a blíže neidentifikovaného Experimentu. Ocitá se v podivném Městě, sevřeném mezi bezednou propastí a nekonečně vysokou zdí a obývaném lidmi z nejrůznějších období 20. století. Andrej se snaží odhalit smysl bizarního světa, kde se slunce na obloze v přesně stanovenou dobu rozsvěcuje a zase zhasíná, kde je každý povinen pravidelně měnit profesi a kde mají policisté zakázáno nosit zbraně. Aby však tento svět skutečně pochopil, bude nejprve muset pochopit sám sebe… Odsouzené město je filozofické podobenství o věčném hledání smyslu života, o bortících se ideálech, o odvěké snaze člověka prozřít a naleznout své místo v koloběhu bytí. Zároveň se však jedná o poutavý příběh, v němž bratři Strugačtí předvádějí to nejlepší ze svého spisovatelského arzenálu – sžíravou ironii, smysl pro detail i důkladně propracované, nesmírně živé a věrohodné postavy. Román napsaný začátkem 70. let minulého století „do šuplíku“ (neboť něco takového nemělo v tehdejším Sovětském svazu šanci na publikaci) a poprvé vydaný až v roce 1989, neztratil ani dnes nic ze své živosti a aktuálnosti a představuje dost možná absolutní vrchol tvorby slavné autorské dvojice. Druhé české vydání (poprvé kniha vyšla v roce 1998 jako „Město zaslíbených“) nabízí zcela nový překlad, vycházející z finální, autorské podoby originálu. Doprovází ho doslov z pera Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Triton
Originální název:
Grad obrečonnyj, 1988
více info...
Přidat komentář
Vlastně je velmi obtížné nebo dokonce nemožné popsat o čem kniha je. Kniha čtenáře pohltí a nepustí. Donutí ho k přemýšlení, aniž by si to uvědomoval. Každý si najde v knize něco jiného. Autoři v nás vyvolají spoustu otázek, ale odpovědi má každý v sobě. Je to jedna z mála knih, kterou si určitě přečtu opakovaně.
Kdo dobře zná "své" Strugacké a má je načtené, bude hned od začátku vědět že je doma. Doma ve zvláštním světě Experimentu. Svět a město v něm jsou podivné a cizí, ale lidé které tady potkáte, vám budou důvěrně známí. Od obyčejných domovníků a popelářů, přes vyšetřovatele a policisty až po poradce a diktátory. Mimochodem město muselo pro autory vždy představovat velký symbol. Při pasážích putování expedice opuštěným předměstím jsem se najednou ocitnul v jiné knize od Strugackých. Brouk v mraveništi a planeta Pandora. Kdo četl určitě ví o čem mluvím. Velmi působivé, až mrazivé.
A jako je tomu u Strugackých zvykem, budete mít během čtení spoustu otázek. Ale odpovědi na ně nedostanete. Až na konci putování tímto kruhem pekla narazíte sami na sebe, zjistíte že odpovědi si každý nese v sobě, celou dobu.
Pokud máš nějakou víru. Pokud si myslíš, že víš. Pokud máš nějaký plán. Pokud jsi si jistý sám sebou....je tolik jiných titulů k přečtení....tento vynech.
Asi úplně nedovedu docenit, protože kniha je tak promyšlená, tak prošpikovaná tajnými narážkami na tehdejší režim v Sovětském svazu, tak alegorická, že jsem vlastně ani spoustu věcí nepochopila. Ale na styl psaní bratrů Strugackých jsem už zvyklá, takže jsem si to užila i tak. Teda nebýt toho Kacmana, ten mě rozčiloval stejně jako hlavního hrdinu :-D
Tenhle román ABS je kompaktní a vyvážený, dává jakýsi smysl jako celek (na rozdíl např. od Hledání úradku od BS, ale i některých jiných děl ABS). Když ale čtu v poznámce o autorech od K. Šindeláře – jehož překlad je mimochodem skvělý –, že mnohými je Odsouzené město pokládáno za vrchol tvorby ABS, neztotožňuji se s tím; za mě by to byl Kulhavý osud, a hned několik dalších jejich knih mě zaujalo víc.
Nejvíc se mi líbily 1. část (Popelář), 5. část (Bod nespojitosti) (čím dál víc k jejímu závěru) a Završení. Prostředek (2. – 4. část) mi připadal trochu unylý, bůhví proč. Jako by to byly jen nafouklé variace 1. části.
Sci-fi to vlastně vůbec není. Vymezení "světa Experimentu" jako pásu mezi zdí a propastí mě jako podobenství nějak nezaujalo, nebylo to moc propracované a tím pádem ani důvěryhodné. Highlightem je naopak postava Icika Kacmana, na tom si dali záležet. Krásný nápad představuje Rudá budova, přemísťující se po Městě. V neposlední řadě jsem ocenil po románu rozeseté jemné a vtipné sprosťačinky.
Kdybych měl hodně kritickou náladu, mohl bych souhlasit s tím, co níže napsal Eyghon – všechny tyto nedostatky kniha má. Mně se přesto líbila, i když méně než jiné tituly ABS.
Chybějí mi slova. Tohle už vůbec není ani scifi, ani antiutopie, to je literatura, ve které je schován život sám. Dokonalý doslov v podstatě potvrdil, respektive ještě ujasnil, co jsem z knihy tušil - moudří synové moudrých otců pro své budoucí potomky zakódovali dědictví: usilovat o lepší svět je správné a přirozené, ale každý si svou cestu nakonec musí najít sám, zkratky nejsou a každé poznání bolí, jde o to, aby více bolelo duchovně, než fyzicky, více sebe než jiné. A člověk je jak sám, tak kolektivní tvor. Kdo nemá zkušenost, ať přímou nebo zprostředkovanou, nepochopí nic.
Až si tohle přečtu po roce, dvou, třech, budu překvapen, co jsem to napsal. A uvidím po druhém čtení knihy, co tam najdu jiného.
Unikátní literární dílo mixující žánr sci-fi se sociálně politickými úvahami. Autoři ve způsobu vývoje myšlení hlavní postavy románu ukázali, jak se vyvíjelo myšlení mnoha osob obdivujících komunismus předtím, než toto zřízení, tato idea, ztratilo naprosto svou legitimitu a i to, jak se jejich úvahy o světě a pořádku v něm měnily poté, co se tak stalo. Ostatně celý experiment v knize se odehrávající má "jistou" a neukrytelnou paralelu v tom, v čem jeho "sovětští" autoři žili.
Jedinečná a zajímavá kniha. I přesto, že hlavní postava mi byla poměrně dost nesympatická (a vedlejší postavy většinou taky), tak se mi četla dobře. Prostředí bylo skvěle popsané, stejně tak psychologie postav a prostředí. Co mi vadilo, bylo, že autoři naznačili spoustu úžasných nápadů, ale naprostou většinu z nich nijak nevysvětlili. Většinou mi nevadí si domýšlet, ale tady bych potřebovala trochu více nápověd, aby mi připadalo, že jednotlivé prvky opravdu mají v příběhu nějaký hlubší smysl. Občas se totiž zdá, že tam jsou jen proto, aby mohly postavy víc tajnůstkařit.
Bratři Strugačtí používali žánr sci-fi k popisu světa v němž žili. Myslím, že u této knihy to platí ještě o něco více než u těch ostatních. Důležitý byl pro ně vždy člověk a jeho chování, a to jak v běžném životě, tak i v extrémních situacích. Není divu, že knihu se v době jejího vzniku ani nesnažili vydat. Kniha, kde si mladý komsomolec nejlépe rozumí se zhruba stejně starým důstojníkem wehrmachtu, protože mají z pohledu svých ideologií na spoustu věcí stejný názor, by nikdy za totality (komunistické i fašistické) neměla stejně šanci vyjít.
Vyprávění autorů je nesmírně sugestivní, odpadky tak nějak skutečně smrděly, horko bylo takové, až se jazyk lepil na patro, a lidé přesně takoví, jaké vidíme kolem sebe. Od dočtení knihy si skoro každý den říkám: "Je to vše kolem nás taky jen Experiment?"
Když bych ji měla nějak zařadit, řekla bych, že tato kniha je něco jako alegorické sci-fi. Hlavní hrdina se stane součástí Experimentu a prochází několika různými rolemi (od popeláře po vládního radu) a taky se podle toho chová. Já osobně jsem měla raději jeho "nevůdcovskou" polohu. Žije ve Městě s lidmi z různých konců světa a různých dob, je konfrontován s jejich přístupem k životu a hledáním smyslu v Experimentu. Icik Kacman je ve zpochybňování idealismu hlavního hrdiny naprostý mistr. No a pak jsou tu události vnější - podivnosti světa, ve kterém se Experiment odehrává a jeho naprostá zacyklenost...smysl si nakonec každý musí najít sám.
Asi mám při čtení jiné potřeby a nebaví mě sáhodlouhé myšlenky a filozofování o ničem. Uvažoval jsem i o odpadu, ale jakýsi příběh tam je. Andrej je popelářem, akorát chlastá a ... už nic. Ve druhé části povýšil na vyšetřovatele, a kromě chlastu se naučil, že je potřeba občas mlátit lidi. Ve třetí části je šéfredaktorem, ale o jeho činnosti se nedozvíme nic, protože ve městě proběhne převrat a hlavní bossem se stává bývalý gestapák. A protože si Andreje pamatuje ze své činnosti u popelářů a vyšetřovatelů, povyšuje ho ve čtvrté části na vědeckého radu (něco jako ministra). Pátá, šestá a sedmá část se týká Andrejovy výpravy do pustin na sever od města, ze které se....... a je konec. Ano přesně tak. Po přečtení 500 stran to nedává žádný smysl.
To vše je proloženo občas i desetistránkovými bloky keců úplně o ničem, které s dějem nijak nesouvisí a kdyby tam nebyly, tak by se vůbec nic nestalo. Celý sci-fi prvek této knihy spočívá v tom, že všechno výše uvedené se odehrává na blíže neurčeném místě, které pravděpodobně není na Zemi. O Experimentu, o kterém se píše v anotaci, se v knize nedozvíme absolutně nic, protože ani ti, co ho řídí, o něm nic nevědí (WTF).
Jinak je to asi kritika politického systému v Rusku, ale úplně jistý si nejsem :). Od Strugackých si dám nějaký čas pauzu.
Tak zkusím přidat pohled na knížku, která podle mě zobrazuje nezvyklým, až absurdním způsobem náš život a svět. Hlavní hrdina (a s ním čtenář) je v roli zkušenosti získávajícího člověka, snažícího se o správný život. Zákonitosti, kterými se náš svět řídí, z našeho pohledu připomínají experiment, neboť jsme do nich vrženi a jejich změna nepodléhá vůli nás samotných (Nezměníme sami věci nastavené společensky jako zákony a zvyklosti, v knize představované třeba střídáním profesí, ani přírodní podmínky jako rozsvěcení slunce). Snažíme se najít odpovědi na otázky, snad i smysl života a při tom nás provázejí různé typy osob - různé Selmy, Icikové, Geigerové, Wangové a Jurové.
Doposud jsem si myslela, že nejlepší knihou bratří Strugackých je Piknik u cesty. Ale teď si skoro myslím, že Město je lepší. Drsnější, temnější a víc filozofující. Pravda, před závěrem už šlo vlastně "jen" o soubor úvah, ale nijak mě to nerušilo ani nenudilo. Jen úplně nevím, zda zcela souzním s překladem "odsouzené" město, když podle mě je обречь znamená sice odsoudit, ale také předurčit. Takže za mě spíš Město předurčených? :)Když jsem knihu předávala dalšímu nedočkavému čtenáři, byla jsem tázána, o čem to je. Docela složitá otázka, co? :) Podle mě je to o tom, jestli nás někam utrpení posouvá. A když ano, tak kam? Co je vůbec život, který stojí za to žít? Odpovědi? Žádné, lituji...
1.dodatek: Napsal mi zprávu překladatel této knihy, pan Šindelář, jak je to s tím odsouzením a předurčením. A sice že existuje obraz ruského malíře Rericha, kde je město odsouzené k zániku ovinuté obřím hadem. A na tento obraz odkazuje název knihy. Když jsem o tom (při sekání zahrady) přemýšlela, došlo mi, že i Voroninovo domovské město bylo za války odsouzené. Takže předurčení v tom případě nepřichází v názvu do úvahy. I když pořád musím říct, že se mi líbí dvojvýznamové ruské slovo обречь a trochu lituji, že české má jen jeden význam. :)
Domnělé peklo, ve kterém jsou mezilidské vztahy lepší než v současném světě. To je podle mého jedno z poselství této knihy.
Staří dobří Strugačtí,jejich Město zaslíbených a cože vlastně v sobě ukrývá tato kniha ? Mnoho a taky jeden podivný experiment. Čtenáře co již něco od těchto sourozencu četli jistě nepřekvapí,že tu opět nenarazíme na vyloženě jednoduchý přímočarý dobrodružný příběh,spíše mnoho dialogu,myšlenek i metafor at už na život v bývalém totalitním režimu,byrokracii,uvahy o smyslu života a člověka vubec.
Originální vidění světa,chvílemi připoutá jindy zase drtí trošku zdlouhavostí.
Poselství je uvnitř,ne na konci knihy,vyustění knihy neodpovidá na otázky kolem experimentu naopak je prohlubuje,ale o to tu vlastně tolik nejde,spíše je berličkou (kulisou) pro vyjádření hlubších uvah obou spisovatelu. Výklad je na čtenářích a nic se samozřejmě,jak už je u nich typický,hlavičkám neusnadnuje.
V tom samozřejmě pánové bodují na celé čáře.
Dobrá kniha. Na závěr to trošku uvadá, ale ne příliš. Obávám se, že mladší čtenáři už nebudou příliš vědět, o čem to vlastně je...
Čtivá kniha s gradujícím napětím, ovšem kdyby po mně někdo chtěl, abych mu řekl, o čem to bylo, velmi bych váhal. Člověk tam rozezná velké i malé události minulého století... takové celé 20. století v jednom Městě v několika letech. A jako bonus plno myšlenek o smyslu lidské existence nazíraných ze všech možných úhlů.
Táto kniha ma celkom potrápila. Je celá posadená do skľučujúcej depresívnej atmosféry a vyznať sa čo chceli bratia Strugackí tým-ktorým obrazom povedať tiež nieje ľahké. Na svoje si prídu čitatelia vyžívajúci sa v opisoch postapokalyptického rozkladajúceho sa prostredia. Možno som knihu celkom nepochopil, možno som ju pochopil až príliš dobre, ale u niektorých kníh to už tak je. Nech je ako je, ale Stalker je pre mňa určite lepší. A ešte: "Experiment je Experiment" :-)
Zajímavá kniha která se dala číst mladým čtenářům toho moc neřekde