Odsouzeni k bolesti
Agnieszka Lingas-Łoniewska
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524132/bmid_odsouzeni-k-bolesti-6526d9c609275.jpg
3
19
19
Odsouzeni k bolesti je typickým příkladem polského New Adult, který je manifestem lásky navzdory rozdílům. Lásky překračující veškeré hranice, která je nebezpečná, fascinující, vášnivá a nese v sobě kontroverzní prvky. Tento odzbrojující příběh neonacisty a klidné gymnazistky s židovskými předky, jež v nitru skrývá bolestné prožitky, v Polsku dobyl srdce celých zástupů mladých čtenářů. Jejich cit od začátku neměl právo na naplnění. Ale nemůže láska zvítězit nad přesvědčením? Může ten příběh mít šťastný konec? Autorka čtenáři nabízí víc než jen emocionální houpačku. Vyhýbá se lacinému moralizování, uvádí jej do světa neonacistů a rasistické ideologie a snaží se pochopit její motivaci.... celý text
Přidat komentář
4/5*
Po pravdě, nečekala jsem, že mě příběh až takhle dostane.
Ano, už podle anotace lze naznat, že rozhodně nepůjde o odpočinkové a klidné čtení, přesto jsem nepředpokládala smršť emocí vrhnoucích se na mne jako dravé piraně. Zejména ten závěr, u kterého jsem zase po dlouhé době spotřebovala pár kapesníčků.
Kniha přináší důležité poslání, jež je v našem světě stále aktuální, možná dnes ještě více než dřív. Nenávist plodí jen další nenávist a zraňuje nejen okolí, ale i nás samé, a to uvnitř, kde bují a dál roste. Velmi zajímavým přínosem jsou také krátké rozhovory se skinheady na konci.
Příběh se zaměřuje na dva mladé lidi z naprosto odlišných světů, kteří si k sobě přesto najdou cestu a jejich city jim dovolí přenést se přes nepsaná pravidla společnosti a subkultur a být spolu. Nicméně svět je kruté a temné místo, a ne vždy dopřeje všem jeho obyvatelům šťastný konec.
Dle mého skromného názoru, kniha nedostala příliš zaslouženého prostoru a její hodnocení na databázích není právě jedním z nejlepších, nicméně já ji velmi doporučuji!
Po dočtení mám chuť si pustit Kult hákového kříže nebo The Exception (2016).
“Můžu mít nějakou budoucnost? Netuším. Vždycky jsem si myslel, že umřu mladej. Na co se s tím posraným světem zklamávat dýl. Ale teď….
“teď už si to nemyslím.
Román z jiného soudku, než ma který jsme zvyklý. Zde se neobjevuje klasika románů, ale láska dvou lidí, dvou kultur. Je fakt, že neonacista a holka židovského původu? No je to trochu moc, ale autorka na to upozorňuje na začátku a na konci je takové malé vysvětlení. Tudíž to je něco nového pro čtenáře. Rozhovory mezi postavami jsou celkem fádní, o tom není pochyb. Nicméně se to četlo dobře a musíte koukat na děj z jiného pohledu. Sice jsem čekala jiný směr knížky, tak i u této byl konec podobný, jako u předchozí knížky Molly. Zvláštní a smutný.
3+1 * za čtivost.
Po přečtení anotace, která mě dost zaujala jsem si knihu koupila. Neonacista a slečna z židovské rodiny? Láska? Hm, no to bude zajímavé...
No bohužel ten potenciál po cca 50 stranách zcela vyprchal.
Dialogy obou hlavních hrdinů působily občas dětinsky a dost často se opakovaly. To samé se dělo i u vnitřních dialogů. Pořád to samé dokola. :(
Příběh pak bohužel dost brzy ztratil dech a nepříjemně se natahoval.
Postava Alekse mi přišla lépe vykreslená a dotažená než postava Amelie. U ní mi přišlo, že autorka chtěla moc věcí (dramatu) najednou, což společně prostě nefungovalo.
Chování hlavních hrdinů postrádalo občas smysl. Navíc vzhledem k jejich věku mi jejich jednání nepřišlo vůbec v pohodě.
No a závěr knihy? Za mě takový strašně překombinovaný a nebyl moc uvěřitelný.
Možná jsem na tuhle knihu už moc stará a mladší čtenáři by ji ocenili více. Těžko říct. Pro mě trochu zklamání. :(
Epilog je určitě krásný a dojemný. Kromě toho jsou dialogy plytké, žádné emoce a obecně žádné šílenství. Nápad paní Łoniewské se mi moc líbil, ale styl podání už nebyl nic moc. Kdybych byla o pár let mladší asi bych knihu soudila jinak.
(SPOILER) Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, ale když jsem si přečetla podtitulek pod názvem knihy, věděla jsem, že tuhle knihu musím mít. Víte proč? Protože z nějakých 70 % vystihuje jeden z mých bývalých vztahů. Vážně. Až tedy na ten konec, který jsem upřímně nečekala. Bylo mi jasné, že někdo umře, ale spíš jsem sázela na to, že "bratrstvo" konečně někdo chytí a zavře do vězení, takže by tam skončil i Aleks. Ale hlava mi nebrala to, že po "odhalení" chtěli Amelii všichni zprovodit ze světa, ale pak ji díky předvídatelné události "vzali na milost??" Jinak jsem knihu přečetla jedním dechem, dělalo se mi psychicky špatně, když jsem četla "zátahy" Aleksovy bandy, protože mi to připomnělo nepříjemné pocity právě z mého bývalého vztahu. Jinak super pohled!
Líbila se. Příjemné, oddechové čtení na pár dní.
Amelia je mladá dívka, která se náhodou setká s Aleksem, skinhedem. Každý je jiný, zdánlivě je vlastně nemůže nic spojovat. Amelie však postupně poznává, co se skrývá pod Aleksovou vyholenou hlavou. A taky Aleks se mění.
Přestože je jasné, jak se děj bude vyvíjet, autorka se vyhnula moralizování, prvoplánovanému kýči.
Škoda jen toho podtitulku, že "On je skinhead a její dědeček zahynul v Osvětimi" - o jejím dědečkovi tam je jenom zmínka, pár vět, nic víc. Nečekejte, že je to další příběh, jehož část se odehrává v koncentračním táboře...
Odsouzeni k bolesti
Do knihy jsem se nemohla začíst,ale v průběhu jsem začetla a nemohla jsem knihu odložit,strašne se mi líbil příběh,který skončil smutně