Odsunuté vzpomínky

21.01.2018

O sváru Čechů s Němci jsou jistě vydány jiné knihy. A popsány stovky stran. I tato má, jak jsem ke svému údivu v seznamu knih paní A.W. našla, svou stejně starou a totožně pojmenovanou kolegyni. Ovšem domnívám se, že způsob podání a stručnost této, kterou jsem předevčírem dočetla, je obrovským plusem. Sedm postav, jedno jeviště, nevyhnutelná vzájemná konfrontace….
Konfrontace, která dokonale vystihuje okamžiky uplynulých let, jednotlivé povahy a důvody k jejich rozhořčení. Konfrontace, která divákům umožňuje něco se dozvědět a účinkujícím mnoho pochopit. Konfrontace, která si vytyčila nelehký cíl: přestat se ptát kdo začal,…a začít u sebe.

--------------------------------------
Dvě citace k zamyšlení:

č. 1 – ze strany 37
- Čech: ,,(…) Já vám něco řeknu, tohleto je podělaná země, z níž už nikdy nic nebude. Tady se dá jenom prohrát. Podívejte se, jak to dopadlo se sametovou revolucí. A co jsme si od ní slibovali!“
- Wilibald: ,,Ale pro mne tahle země podělaná není. A to vám, Čechovi, říkám jako Němec. Zplundrovaná je, protože v ní bylo posledních čtyřicet let víc kolonizátorů než kolonistů.“

č. 2 – ze strany 29
- Anežka: ,,Já vím… Ale jak to tady teď vypadá, to je taky vaše vina. Kdybyste se vy Němci byli dovedli udělat malí. Ne, o tobě není řeč, Willi. Kdybyste se tolik neroztahovali, dodneška jste tu s námi mohli žít. Rádi jsme vás tenkrát po válce neměli. Není divu. Ale když jste odcházeli, tak jsme vás litovali. Domov, ten jsme ztratili všichni. Protože i vy jste k němu patřili.“