Odvážná školačka
Jevgenij Lvovič Švarc
Příběh o "odvážné školačce" Marušce Orlovové nevypráví jen o statečném, pilném a svědomitém moskevském děvčátku a příhodách, které zažilo během jednoho roku jako žačka první třídy, ale zachycuje především celé radostné ovzduší sovětské školy, která se snaží dát dětem to nejlepší. Čtenáři sledují malou Marušku od prvních kroků do školní budovy (kam se jde dát dokonce z netrpělivosti sama bez maminky zapsat), přes první službu, první známku, oslavu svátku, novoroční prázdniny i nešťastný výlet za Moskvu s blouděním v zasněžených lesích až do radostné chvíle závěrečného vysvědčení, které znamená postup do 2. třídy. Kniha - stejně jako stejnojmenný film, podle něhož je napsána - ukazuje dětem život ve škole, usnadňuje první leckdy obtížnou cestu z rodinného závětří do školních lavic, pomáhá škole své čtenáře vychovávat. - Toto vyd., určené za mimočítankovou četbu 2. roč. nár. škol, doprovází jednak závěrečné ponaučení pro děti "Jak budeme číst Odvážnou školačku", jednak Slovo k učitelům a rodičům (rozbor knihy, rozbor hlav. postav - Marušky a učitelky) a Methodické poznámky.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1952 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Pěrvoklasnica, 1949
více info...
Přidat komentář
Jaké se má chovat správné socialistické dítě. Kdysi jsem to četl na základce, nějak mě to nevadilo, hlavně jsme té propagandy i Marušky v učebnicích měli dost a dost, abych si ji tolik neuvědomoval. Teď mi z toho bylo až zle, hlavně z chování dospělých - pokud by v tomhle Maruška vyrůstala, musela by z ní být psychopatka. Příšerně napsané, hloupé příhody, k tomu ta otrocká ruská syntax v českých větách a šílený společenský background, fakt je mi z toho úzko.
Jsem dříve narozená a měli jsme knihu jako povinnou četbu v 50. letech. Moc už si nepamatuji děj, ale nějak mi čtení této knihy nevadilo. Byla jiná doba.
Čtení o ničem. Zároveň je v knížce hodně ruské propagandy. Myslím, že v dnešní době už nemá kniha co nabídnout.
Knížku jsem jako malá četla mnohokrát,líbila se mi moc,knížek až tak moc nebylo k mání(četla jsem hodně),tudíž,co se mi líbilo jsem četla opakovaně.
Také jedna z mých hodně raných knížek, vypůjčená ze školní knihovny. Později jsme ji dokonce povinně četli v originále v rámci výuky ruského jazyka. Už je to pár desítek let, ale dodnes, když mám ráno vstát z postele, říkám si větu, kterou slyšela Maruška, když měla jít poprvé do školy: "Nádo vstavať!"
Velká nostalgie, Odvážná školačka je první knížka, kterou jsem kdy přečetla, ta z paměti nezmizí.
Ve škole, nahlas, střídaly jsme se s ostatními dětmi. Dodnes si pamatuji tu svou netrpělivost, jak jsem chtěla číst dál a dál, ale ostatní děti četly tak pomalu.
Pominu-li ideologicky balast, je to milá knížka.
tedy odkud a jakými cestami se tahle knížka mého dětství objevila v knihobudce, to mi hlava nebere; na vzornou Marušku Orlovovou se pořád pamatuju (právě tou příkladností mi trochu vadila), takže to u mě vždy vyhrál Čuk a Gek
čtu tady v komentářích, že podle knihy byl natočen film, to je mi překvapení, neviděl jsem ho určitě ani česky, ani v originále, moje vydání (asi 1956) bylo doplněno perokresbami, žádné fotografie z filmu v knize určitě nebyly
Je to krásná knížka pro děti. Ideologie byla pohuzel poplatná době, takže Marusce nezbylo než si představovat, jak si na dvoře hraji Lenin a Stalin, což je vážně absurdní představa.
Tak jsem si díky čtenářské výzvě zavzpomínala na své dětství. Četla jsem vydání z roku 1953, v němž byly fotografie ze stejnojmenného filmu. Stejnou knihu jsme měli i doma a já tehdy vypadala a občas se i chovala jako ta prvňačka Maruška (jó, kde jsou ty časy!). A je legrační, že jméno svého posledního nadřízeného musím těžce dolovat z paměti, ale jméno Anna Ivanovna jsem si vybavila hned. Dokonce jsme v první třídě ještě také psali (u nás byly smíšené třídy) obyčejnými pery s násadkami, která se namáčela do kalamáře. Ti dobří pak později mohli psát plnícími pery. Propiska byla až na střední škole. No a ta ideologie? Tenkrát se v SSSR oslavoval soudruh Stalin, dnes se u nás ve školách oslavuje prezident Havel. Zítra se bude oslavovat třeba zase někdo jiný. Každá doba má své osobnosti na oslavování.
Přečteno asi ve 3 nebo 4 třídě snad v rámci povinné četby. Ale kniha se mi hodně líbila a ráda na ni vzpomínám.
Četla jsem mnohokrát jako dítě. Dokonce jsme pod vedením učitelky sehrály z některých kapitol ve 2. třídě ZŠ divadelní představení.
Ve druhé třídě jsme ji četli ve škole a střídali se ve čtení po odstavcích. Mně se příběh snaživé žákyně Marušky velmi líbil a proto jsem si ho přečetl již dopředu doma. Vzpomínám, jak jsem sám začal psát perem a namáčel ho do inkoustu v lavici zabudovaném kalamáři. Knížka je opotřebená používáním, neboť se v rodině dětem předávala a půjčovala. Na stránkách jsou tužkou napsané poznámky, ze kterých je možné vyčíst, kolikrát byla stránka za domácí úkol přečtená.
Povinná četba, druhá třída. A protože to bylo ruské, nebavilo mě to. Možná, je to škoda.
Na tuto útlou knížku jsem v naší knihovně narážela už od mala. Vždy se mi líbila obálka - vykukující holčička ze dveří, ale neotevřela jsem jí. Až teď. Byl by to i dnes zajímavý, čtivý příběh, který by si našel své malé čtenáře, kdyby to nebyla taková propaganda. Velká škoda.
V dětství se mi kniha líbila, ale pochybuji, že by dnes promlouvala k současným dětem, které díkybohu zažívají trochu jiné školství s lidskými učitelkami a ne s bachařkou Annou Ivanovnou.
Patřilo to v mém dětství k oblíbenějším knížkám a chtěla jsem školačku napodobovat. Dnes se nad tím usmívám.
Ja si ty knihu a nevim kde najit. Tam maji par a kolik to stoji a nikdo mi to nechce predat.
81%
Teď jsem si ji znovu přečetla. Já mám tuhle knížku ráda. Četli jsme ji společně ve 2. třídě a pak jsme podle nějakých částí z ní udělali pod vedením soudružky ( tenkrát) učitelky divadelní představení. Pak jsem ji četla ještě několikrát.
Při vzpomínce na tuto knihu si prostě vybavím moje bezstarostná dětská léta.