Odvážná školačka
Jevgenij Lvovič Švarc
Příběh o "odvážné školačce" Marušce Orlovové nevypráví jen o statečném, pilném a svědomitém moskevském děvčátku a příhodách, které zažilo během jednoho roku jako žačka první třídy, ale zachycuje především celé radostné ovzduší sovětské školy, která se snaží dát dětem to nejlepší. Čtenáři sledují malou Marušku od prvních kroků do školní budovy (kam se jde dát dokonce z netrpělivosti sama bez maminky zapsat), přes první službu, první známku, oslavu svátku, novoroční prázdniny i nešťastný výlet za Moskvu s blouděním v zasněžených lesích až do radostné chvíle závěrečného vysvědčení, které znamená postup do 2. třídy. Kniha - stejně jako stejnojmenný film, podle něhož je napsána - ukazuje dětem život ve škole, usnadňuje první leckdy obtížnou cestu z rodinného závětří do školních lavic, pomáhá škole své čtenáře vychovávat. - Toto vyd., určené za mimočítankovou četbu 2. roč. nár. škol, doprovází jednak závěrečné ponaučení pro děti "Jak budeme číst Odvážnou školačku", jednak Slovo k učitelům a rodičům (rozbor knihy, rozbor hlav. postav - Marušky a učitelky) a Methodické poznámky.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1952 , SPN - pedagogické nakladatelství (SPN - Státní pedagogické nakladatelství)Originální název:
Pěrvoklasnica, 1949
více info...
Přidat komentář
Hezká vzpomínka na školní léta. Jak já té Marušce rozuměla, když se snažila dělat všechno správně a jak nejlépe uměla, ale ono to ne vždycky vyšlo podle jejích představ. Navíc jsem měla vydání, které bylo doplněno fotografiemi ze stejnojmenného filmu, takže fantazie pracovala na plné obrátky.
Další z legendárních knížek. Krásný popis prvních krůčků ve škole. Jsou věci, které se moc zatím nemění.
Knihu jsem četla cca ve 2. nebo 3. třídě a zhltla ji ani ne za jeden den, když jsem byla nemocná a ležela doma v posteli. Toto vydání dědíme z generace na generaci a jako první ho četla asi moje prababička nebo praprababička. Vím, že je kniha stará a obsahuje mnoho zastaralých slov, ale pro mě to byla PECKA! (když jsem byla malá)
Pro mě je tato knížka vzpomínkou na uspávání moji maminkou v dětství, jak ji četla a vždy mi bude srdeční záležitostí.
Tuhle knížku jsem měla moc ráda. Pátrala jsem kde bych jí mohla najít a prohlédnouit si některé původní obrázky. Tohle jsem našla :-) http://zaitseva-tanya.livejournal.com/9187.html
Tuhle knížku jsem taky milovala. Jen jsme doma měli vydání s opravdovými fotkami. Nikde ji tu nemůžu najít. Tu černovlasou copatou holčičku s bílými podkolenkami si pořád pamatuji.
Tak tuhle knížku v dětství přečetla snad tisíckrát a když doposavad vidím na poli elektrické sloupy, tak si vždycky vzpomenu na cestu té dívenky, kdy ve sněhu a ve tmě uslyšela elektrické dráty a byla v mých očích nesmírná hrdinka, protože zachránila sebe i své kamarády. Dnes už na to koukám samozřejmě jinak ( "spratek jeden, co lezla večer do lesa"), ale protože na knihu vzpomínám ráda, tak z nostalgie *****
Zdědil jsem ji po ségře. No jo, tenkrát byla taková doba. I Čuk a Gek se u nás doma našel. Z nostalgie dávám tři hvězdičky.
Moje dětská obsese. Knížku jsem četla xkrát. Pořád a pořád, dokola. Naštěstí přišly jiné příběhy. :-)
Už v dětství mi to přišlo trochu o ničem, ale četla jsem ji ráda. Navíc doma máme vydání s fotografiemi, takže jsem si ji ráda i prohlížela.
Kdyby v ní nebylo tolik propagandy, mohla by být skvělá. A teď váhám, zdali ji přečíst či ne dcerce, která jde do první třídy...