Oheň zapomenutých bohů
František Emmert
Druhá světová válka se chýlí ke konci. Nacistické Německo a fašistický zbytek severní Itálie stojí před zdánlivě neodvratnou drtivou porážkou. O soumraku nacismu už nikdo nepochybuje. Zasvěcené špičky nacistického vedení však tajně připravují Něco, co má záhy ohromit celý svět a vývoj ve válce nečekaně zvrátot v jejich prospěch. I když bude dobyt Berlín, nacistům zůstane v ruce tajný trumf. Dávnověk se u Cresu spojuje se současností neviditelným mostem, po kterém má přejít Oheň zapomenutých bohů.... celý text
Přidat komentář
Když člověk čte anotaci a navíc se k tomu přidá takový název jako Oheň zapomenutých bohů, nabízí se téměř sama myšlenka na hororový příběh plný nacistické mystiky okořeněný o pořádnou porcí akce, jako taková literární verze Wolfensteina. Oh, můj Bože, jak se jen člověk může mýlit ...
Příběh je spíše o cestě osamoceného muže, který se po záludném útoku dostal daleko za nepřátelské linie kdesi v Jugoslávii, kde je nucen najít spojence při pokusu o útěk zpět ke svým. Jenže náhoda zahrála opět v jeho neprospěch. Dává se do kupy s partyzány a mladou ženou. Hrdina příběhu je neustále stavěn před dilema komu věřit a zda splnit úkol, na který nebyl vycvičen - odhalit zbraň schopnou zachránit pohlaváry Třetí říše a možná zvrátit osud války.
Nenechte se však zmást. Odhalení pravé povahy nové superzbraně se odehrává až téměř na konci knihy, kdy příběh vcelku graduje, ale předtím je to pomalé a možná i místy nudné odhalování pravých úmyslů postav, utíkání před nacisty a zkazek, které se tradují o jednom ostrovu uprostřed uzavřeného zálivu.
Autorovy další knížky
2005 | Češi ve wehrmachtu |
2016 | Zikmund a Hanzelka s Tatrou kolem světa |
2006 | Holocaust |
2008 | Atentát na Heydricha |
2015 | Mobilizace 1938. Chtěli jsme se bránit! |
Za mě to není ani tak válečněj příběh, jako spíš červená knihovna s Němcema navíc. Příběh a jeho zpracování není vyloženě špatný, ale je to podané dost genericky a banálně, nějaké napětí nebo tak něco se zrovna dvakrát nekoná a byť to hraje na strunu tajemna a téma superzbraně by tomu mělo dát trochu drajv, tak jsem po rozuzlení spíš jen pohodil ramenama a zívnul. Chybí tomu trochu hloubka a spád, plus pár dobrých nápadů, co by tuhle knížku možná i vytáhly ze zoufalého podprůměru. Ne že byste při čtení trpěli, ale když se tomuhle dílku vyhnete, tak rozhodně o nic nepřijdete. Jsem holt už zvyklej na jiný mistry vypravěče, jen co je pravda.