Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489603/bmid_okamziky-stesti-ajE-489603.jpg
4
4859
4859
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Úžasně napsaná kniha ze dvou pohledů, rub a líc.
Můj nejvíc nejoblíbenější český autor. U jeho příběhů se zasmějete i pobrečíte zároveň. Pan Spisovatel. Doporučuji i divadelní hry, jsou v podobném ražení jako jeho knihy. Člověk se srdcem na dlani a to srdce vkládá do své práce, na tvorbě je to velmi znát.
Má třetí kniha v pořadí od Patrika Hartla a za mě docela zklamání. Po předchozích dvou "peckách" rozhodně nejslabší knížka. Začala jsem částí Veronika a celé mě to přišlo strašně zdlouhavé, nezáživné a hlavně hlavní postava na mě působila, že je s prominutím blbá. Druhou část Jáchyma jsem četla asi po půl roce a vůbec mě to nebavilo. Více méně jsem knihu jen proletěla. Za mě zklamání, ale na předchozí dvě knihy nedám dopustit ty doporučuju!
Když pročítám všechny ty kladné recenze, mám pocit, že jsem nečetla ani pohled Veroniky, ani Jáchyma, ale nějakej třetí. Mně tahle knížka moc nenadchla a ani jsem ji nedočetla do konce. Pohled na stejný příběh očima více aktérů se dělá jako slohové cvičení i s dětmi na ZŠ, ale to by mi až tak nevadilo. Nebaví mě obecně knížky, kde se moc tlačí na pilu v tom, že hlavní hrdinové zažívají sex na 1000 způsobů (chtěl se autor vyrovnat Vieweghovi, nebo je to po éře odstínů šedi prostě chtěné téma?). Místy mi knížka přišla jako naivní román pro dospívající, ale co mi vadilo nejvíc, byly stále se opakující slova, třeba racionální a iracionální. To už jsem začínala mít mírnou alergii. Dám Hartlovi ještě šanci v jiném jeho počinu, abych se přesvědčila, že ty recenze jsou zasloužené.
U oboustranně dvoupříběhové knihy musím odpovědět na dvě zásadní otázky, které si dala i spousta jiných čtenářů. Který příběh jsem četl první a který se mi líbil víc? Takže za mě:
Jáchym, Jáchym :-)
Možná by to bylo jinak, kdybych začal Veronikou, ale to už se nikdy nedozvím.
Nepřestává mě udivovat, jak to ten Patrik Hartl ví. Jak ví snad úplně všechno o tom, co se děje uvnitř při všech možných životních eskapádách. Obdivuhodné. A báječně čtivé. Dostalo se mi opět úsměvu i slz přesně v tom správném poměru, aby z toho bylo dobře na duši.
"Četl jsem teďka jednu knížku a tam se psalo, že to, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach."
Tuhle knihu jsem četla jako poslední ze všech od P. Hartla a zaujala mě nejmíň. Nejspíš proto, že kniha je napsaná ze dvou pohledů a člověk už si nepamatuje, co se stalo nebo v jakém období se zrovna nachází. Celkově na mě kniha působila zvláštním dojmem. Hlavně, co se týče příběhů hlavních postav.
Na druhou stranu je zajímavé vidět, co se dělo na obou stranách.
To se nedalo vymyslet, to se muselo stát... Kniha mě velmi zaujala, jak námětem, tak vtipem a hlavně dvěma různými pohledy. Je úžasné, jak se někdy život zamotá. Je to tak neuvěřitelné, že to snad musí být pravda :)
Kniha se četla sama, ostatně jako všechny Hartlovy knihy, oceňuji nápad stejného příběhu z pozice obou sourozenců, líbilo se mi, že u každého jsem se dozvěděla něco a nakonec to dalo dohromady celý příběh. Vztahové propletence oproti jiným Hartlovo knihám mě tentokrát tak neděsily, takže za mě opět super a těším se na další knihy...
Skvělé oddychové čtení. Bavila mě možnost volby, ze které strany začít knihu číst a pak taky celý příběh z pohledu dvou postav.
Knížka mi byla doporučená. Nevím v jakém pořadí jsem to měla číst, ale četla jsem první příběh od Jáchyma. Myšlenka je zajímavá, ale jak jsem potom četla druhý příběh ze stejné strany, tak jsem už dost přeskakovala. Nevím příběh mi byl někdy proti srsti, někdy mi přišel zajímavý.
Příběh je to pěkný, plný citů a pocitů. Líbí se mi, že se obě části nekopírují, ale doplňují. Nicméně celkový dojem z knihy nemám úplně dobrý, neskutečně mi vadilo, jak autor vyhrocuje situace a to nejčastěji větným spojením ... tak, že ... . Začala jsem Jáchymem a ke konci mi to tak vadilo, že jsem knihu málem odložila. Ale byla jsem na druhou část Veronika tak zvědavá, že jsem první přece jen dočetla. Přesto mě to otrávilo tak, že knize dávám jen dvě hvězdy.
Ani jsem nepřemýšlela a otevřela Jáchymovu část. Pro mě hodně zajímavý, drsný, smutný a pestrý příběh s mnoha nevysvětlenými okamžiky, které jsou ale vysvětleny ve Veroničině části. A obráceně. Geniální.....Mně vyhovovalo dát si mezi oběma krátkou pauzu, když jsem totiž hned po dočtení Jáchyma otočila knihu a s chutí se začetla do Veroniky, nějak mě to nebavilo, dojmy z první poloviny byly ještě moc čerstvé.
Přečteno během chvilky. Patrik Hartl prostě "umí". Příběh z pohledu Jáchyma je přesně takový jako si představuji pohled chlapa ... ale i když je Patrik Hartl muž, dokázal se nacítit na pohled Veroniky ...
Kniha se mi moc líbila ... ale rozhodně jsem se u ní nesmála jako u předchozích Hartlových děl ... vlastně jsem se vůbec nesmála.
Hartlovi knihy zásadně poslouchám jako audioknihy. Ani jednu jsem nečetla v tištěné podobě. Je to z jednoho prostého důvodu - jeho knihy jsou tak lidově napsané, že by mě zaprvé asi nebavilo je číst, a zadruhé se u nich dá dělat i něco jiného (uklízet, běhat). Dlouho jsem se Hartlovi vyhýbala, protože zásadně nečtu knihy, které jsou zrovna v módě. Raději počkám až přejde ta vlna a pak si na knihu udělám vlastní názor. A jelikož zároveň čtu autorovu tvorbu postupně tak, jak byly knihy napsány, abych viděla jeho literární vývoj a posun, tak jsem se k Okamžikům štěstí dostala až nedávno. A úplně nadšená nejsem. To, že se neustále opakuje ten samý námět (více hlavních postav, které mají cosi společného, propletení osudu, vylíčení běžných situací, absence hlubšího dramatu) mi ani nevadí, protože mi přijde, že takových knih na trhu až tolik není. Spíš mi vadí, že se v dějí stále neuvěřitelnější a nereálnější věci. Okamžiky štěstí jsou toho úkazem. Nechci rozebírat konkrétní situace, abych nespoilerovala, ale vrcholem pro mě byl konec knihy (myslím vyřešení vztahů hlavní hrdinky). Začínala jsem číst od Veroniky a zpětně bych to udělala stejně. Odpočinková kniha, nejlépe k moři na lehátko do ruky nebo do uší :)
Zábavné, ale příliš nereálné. Škoda také, že autor lépe nepromyslel příběh, aby čtenáři docvakl až po přečtení obou částí.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Jo, tohle mě bavilo, kniha žánrově pro mladé, ale, ač už jsem ve věku středním ( doufám), našla jsem si v tom své já a přečetla jí jedním dechem.