Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528992/bmid_okamziky-stesti-658c3c5802a9f.jpg
4
4810
4810
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Dívčí čast šla číst trochu více, klučičí jsem postupně přeskákala na konec. Co říct - typický Hartl - postavy jsou si tak podobné, všichni úspěšní, hezcí Pražáci, s perfektní jazykovou vybaveností a po těžších začátcích i s plnou peněženkou - milon sem, milion tam a jediné, co se jim nedaří jsou vztahy. Funkční rodinu či vztah, aby pohledal. Vždy to končí znuděním a následnou nevěrou. Ještěže takto nefunguje veškerá česká populace, to byl byl pěknej blbákov. :-D
Nehodnotím počtem hvězdiček, protože knihu nedoctu. Začal jsem Jachymem, ale po pár stranách jsem přeskočil na Veroniku. Nejdřív jsem byl unesen příběhem, je to ohromne čtivé napsané , (2x jsem četl asi do 2 hod. v noci...), ale postupem, teď poté co jsem dočetl Veronicinu část, tak přišlo zklamani- připadá mi to trochu nerealisticke, Veronika je vlastně superzena, zvládá dítě, dálkové studium VŠ (matematika!!!), vztahy, vede na dálku cateringovou firmu... Takže je to takové málo uvěřitelné. Pochybuji, že to někdy budu číst ještě jednou. Když to srovnám s knihami K moři, nebo Rakvicky nebo s J. Hajickem, tak mi tato vychází čím dál hůře, bohužel. Jinak si P. Hartla vážím jako režiséra i dramatika a líbilo se mi i jeho vystupování v TV pořadu a vážím si autora, jenž napíše (a vydá) více jak 100 stran textu, ale prostě to nebyl můj šálek kávy... I ostatní postavy jsou vlastně supervykonni jedinci- ve všem úspěšní, lehce najdou práci v cizině, vydělávají mraky peněz, umí na skejtu a lézt po stene (lezecké, nikoliv normální, Spidermani to ještě nejsou). Nejvíc se mi vlastně líbilo, když se autor více ponořil do myšlení, vnitřního světa či přemýšlení postav nebo popsal takove běžné, např. rodinné pohodové chvilky... To mne asi zaujalo v tu chvíli více, než další osudy.
Kniha psaná z pohledu Jáchyma a z pohledu jeho sestry Veroniky. Kde se osudy postav prolínají.
Čtivé a vtipné, ale i realistické.
Oboustranný román sice vypadá originálně, ale je řada knih, v nichž se vypravěči střídají po kapitolách.
Začal jsem číst Jáchymův příběh a byl jsem rád, jak se jako celek propojil s Veroničiným pohledem.
Po předchozích zkušenostech vím, že autor píše čtivě, ale víc než oddech od hartlovek neočekávám. Příběhy z Okamžiků štěstí působí plytce - postavy mají sice problémy, ale řeší je tak, že desetitisíce korun pro ně nic neznamenají, úspěšně podnikají, občas neúspěšně podvádějí.
Vadilo mi, jak autor zbytečně natahoval příběh o sny, které se Veronice, respektive Jáchymovi zdály.
Určitě báječný nápad ,napsat knihu z pohledu dvou sourozenců. Kniha se mi četla dobře, akorát co mě vadilo, že příběh sklouzával ke zbytečným klišé a těch náhod,tam bylo nějak moc. Knihu jsem začal číst od dějové linky Veroniky a musím za sebe říct, že se mi líbila více, jak linka Jáchyma.
Autor me opet nezklamal, jeho styl psani mi proste sedi, mame stejny humor, libi se mi hovorove vyrazy, ktere si na nic nehraji a jak postavy vyjadruji myslenky, ktere mame vsichni, ale s nikym o nich nemluvime. Pribeh me zase zaujal, vse svizne ubihalo a cetlo se samo. Postavy jsou opet vykreslene tak, ze mam pocit, jako bych je znala osobne. Instinktivne jsem zacala prvni cist Jachyma, ktery me zaujal a zamilovala jsem se do nej. A vubec nelituji, ze jsem zacala s nim. Oba pribehy do sebe hezky zapadaly tak, ze se stale vse neopakovalo, takze za me super pocin.
Za mě super kniha u které jsem si odpočinu a ráda jsem se k ní vracela. Můžu doporučit
Knížka mě bavila i kvůli pohledu dvou sourozenců na stejné události. V jedné půlce si události sotva všimněte, je to jen úplně normální epizodka a druhé části se dozvíte více. Jinak je to taková oddychovka a děj je někdy trochu nereálný a přehnaný. Ale dobré.
Myslím, že se shodnu s ostatními, je to oddychovka. Začala jsem Veronikou, jak někteří radí a tohle pořadí mohu doporučit. Nic moc jsem nečekala a docela jsem byla překvapená.
Hartlovy knihy jsou sázka na jistotu. Okamžiky štěstí je skvělá kniha, když člověk potřebuje odpočinek. Moc se mi líbí Hartlův styl psaní. Největším kouzlem je pak sledování příběhů pohledem dvou hlavních postav. Za mě doporučuji začít Veronikou. Ač mě jeho další knihy bavily o něco více, rozhodně je to kniha, kterou mohu doporučit.
Naprosto ROZPORUPLNÉ.
Zezačátku jsem si myslela, že knihy nezvládnu číst. Ne protože by byla nudná. Jen to nebyla relaxační četba. Jedno neštěstí za druhým a jediné štěstí bylo, že se to dělo jen na papíře.
Nakonec mi zvědavost nedala a rozhodla jsem se knihy dočíst. Četla jsem průběžně Jáchyma i Veroniku.
Nelitovala jsem, nakonec to byl vydařený příběh, ale za mě Malý pražský erotikon vede.
Jsem ráda, že mám knihu za sebou a od tohohle žánru si budu muset dát na chvíli pauzu. Ta kniha dokáže pořádně vyčerpat, když to poctivě prožijete.
Říkala jsem si, co na tom Hartlovi je, když tu knížku přečetlo tolik lidí. Oceňuji nápad s rozdělením na dva příběhy. Začala jsem Veronikou a přečíst i příběh jejího bratra už jsem se nutila. Takové obyčejné, povrchní. Ale to asi někteří čtenáři mají rádi, aby se nemuselo přemýšlet a knížka se mohla číst měsíc a ne zhltnout za dva dny.
Knihy pana Hartla mám ráda. I tato se mi pěkně četla. 2 pohledy 2 lidí... Okamžiky štěstí...i s těžkými tématy je to odpočinková literatura.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Normálně čtu fantasy a vůbec české autory. Tato kniha mi byla doporučena.
Čtu knihu současně z obou stran, abych ihned věděla, pohled obou sourozenců na stejnou věc, prožitek, zážitek, prostě epizodu života.
Z počátku jsem byla nadšená, různé pohledy na stejný okamžik, ale postupně se začne děj, podle mne hodně nereálně, dostávat do situací, které v obyčejném životě nemohou nastat. Tolik náhod, tolik štěstí. (Řidič kamionu vyhrál ZROVNA ve sportce) . Ti kdo četli, ví.
Jsem nyní v polovině a začíná se mi to jevit jako "cucanina", kterou bych za normálních okolností ani nezačala číst.
Co se panu autorovi nemůže upřít. Kniha je velice čtivá, žádné prázdné nudné místo.
Určitě knihu dočtu, ale bojím se zklamání v Happy Endu.