Okouzlená duše I

10.06.2022

Klasika

19.01.2022

Četla jsem poprvé v době kdy mi bylo sedmnáct a hrozně to na mě zapůsobilo. Nyní po víc jak dvaceti letech se ke knize vracím a RR se mě svým kouzlem s neuvěřitelně silným vypravěčským nadáním dostává pod kůži ještě patrněji, je to hluboké, citlivé, lidské, je to krásné...5/5

18.08.2019

"Obyčajne sa rozprávajú životné príbehy. A to je omyl. Pravý život je život vnútorný."

Rollandov výrok, ktorý výstižne charakterizuje toto rozsiahle dielo. Očarená duša, podobne ako iné romány opisuje udalosti a osudy postáv, no robí to iným spôsobom, ako väčšina iných románov. Tam, kde iní autori venujú desiatky strán opisom, ktoré viac, či menej zdarilo privádzajú k životu prostredie, či vzhľad postáv, Rolland vkladá ich vnútorný obraz, ich duše, ich nikdy nekončiace vnútorné spytovanie, výčitky, predsudky, emócie, víry myšlienok, jednoducho to, čo vypĺňa mysle nás, ľudí, vedúcich každodenný zápas so životom (nech to v individuálnych prípadoch znamená čokoľvek). Nie je to to, čo u kníh prosto voláme "dobrá psychológia postáv", ale konkrétny proces ich myslenia. Na takéto niečo by si väčšina autorov netrúfla, pretože na to nestačí talent, na to treba skutočnú znalosť a pochopenie ľudského vnútra, duše.

Ak by som mal Rollandov štýl k niekomu prirovnať, najbližšie by bol asi Zweigov Amok, ikeď ani to nieje úplne presné prirovnanie. Zweigove poviedky sú skôr chirurgickým rozborom konkrétnych okamihov, kdežto Rolland vytvára na stovkách strán vnútorný obraz postáv, ktoré sa časom menia a mocne sa ovplyvňujú navzájom.

Román je však aj silným a komplexným obrazom doby, na ktorú nazriete aj z pohľadu náboženstva, politiky, či pohľadu triedne rozdielnych ľudí. A v neposlednej rade, je to román o boji nezabudnuteľnej hrdinky o nezávislosť.

Čítanie je to pomalšie, azda náročnejšie, je neustávajúcim prílevom myšlienok a názorov. Ale stojí za to a trpezlivého čitateľa odmení a obohatí.

21.07.2018

Dovolím si odcitovať z úvodu knihy:
"Švédska akadémia sa na zasadaní 8. novembra 1916 v súhlase s podmienkami závetu Alfreda Nobela, spísaného 27. novembra 1895, rozhodla udeliť tohoročnú Nobelovu cenu za literatúru Romainovi Rollandovi ako hold vznešenému idealizmu jeho literárnej tvorby, súcitu a pravde, s ktorými vytváral jednotlivé ľudské typy."

Cítim to rovnako a rovnako vzdávam autorovi hold. Pri každej knihe od neho. Aj pri tejto, pri dokonalej štúdii o ľudskej duši...
Očarená duša (a vôbec celé Rollandovo dielo) je pre mňa ako čítať vlastné dumky písané rukou iného. O to náročnejšie čítanie, pravda. Nijaký oddych od šumu v hlave... Ale zato jednota v pocitoch, vo vnímaní sveta a ľudí.
Nesmierne si vážim Romaina za to, k akému hlbokému poznaniu života došiel. Preto ma neprekvapuje, že popri opisoch poryvov chlapca, syna, milenca, otca... vie s ľahkosťou opísať život ženy ako dcéry, sestry, milenky, matky... a to všetko jej očami!
Je pre mňa dokonalým spisovateľom, vždy mi svojím silným rozprávaním s jednoznačným posolstvom a postavami, s ktorými sa nedá nestotožniť, rozochveje vnútro, očarí dušu a utvrdí ma v tom, čo je vo mne najlepšie.
Kiežby viac čitateľov objavilo jeho genialitu!
Teším sa na pokračovanie osudov Anety, Marka a Silvie.

04.10.2017

Nevím proč jsme se o této knize učili ve škole, ale asi jsem to nepochopila pro mě tam je moc filozofie, ale pravda je ta , že hrdinka měla odvahu jít proti společnosti bohatých lidí, proti konvencím i proti morálce- chtělo to sebrat odvahu mít nemanželské dítě, zrušit zasnoubení, a obejít konvence. Pokusím se dočíst i druhý díl, ale toto dílo asi bude mým nepřítelem.

27.06.2016

Kniha, která ve mě zanechala nesmazatelnou stopu ačkoliv nebo možná právě proto, že jsem ji četla v době dospívání.

02.10.2014

Neuvěřitelně hluboký vhled do lidské duše s ještě neuvěřitelnějším faktem, že nahlížíme skrze autora do duše ženy. A nejen to, kniha jde mohem dál, autor nám ukazuje nebývalý nadhled nad lidskou existencí. Z knihy cítíme moudrost a znalost života prostého předsudků. Nahlížíme zde na vše nikoliv z pohledu vlastních postav, ale přímo z autorova pohledu, který komentuje příčiny chování a myšlení, emoce a touhy, přání a činy. Dokazuje nám, jak mnoho jsme v zajetí vlastních iluzí, přetvářky a lží a jak málo se tomu snažíme uniknout. A zároveň však netvrdí, že je to špatné, nekritizuje slepotu a nevynáší nad nikým konečný ortel. Naopak v tom všem díky němu spatřujeme lidskou přirozenost a nezměnitelnost.

Je to kniha nesmírně bohatá na myšlenky a moudrost a kdybych bral onu jedinou knihu na pomyslný pustý ostrov, tak ač bych tam postrádal samozřejmě mnohé další, bral bych Okouzlenou duši...

Navzdory celému svému komentáři se ale domnívám, že si kniha najde jen velmi úzký okruh čtenářů, kteří ji budou velebit. Neodvážil bych se ji jen tak někomu doporučovat...