Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Víte, jak to chodí. Základka je jako zlý sen, obzvlášť když jste knihomolka na prahu puberty a vypadáte trochu jinak než ostatní. Snažíte se zapadnout, anebo těch pár let alespoň přežít. Rebeka věří, že už ji nic nepřekvapí. Pak se ale ukáže, že tu největší bitvu má teprve před sebou. Stačí jedno podivné setkání a už nikdy se nebude dívat na oblohu jako dřív. V bouřkových mračnech se totiž ukrývá něco daleko temnějšího než déšť, hromy a blesky. Proti čemu vlastně bojuje? A existuje způsob, jak to zastavit? Možná si nakonec bude přát, aby ta bouře nikdy neskončila.... celý text
Přidat komentář
Takové malé české Stranger Things
Druhou knihou, kterou jsem si koupil na skvělém HororConu je kniha Karin Novotné – Okříkdlení tvorové v bouřkových mračnech. Kniha vyšla v edici Zrnka temnoty, v níž Martin Štefko ve svém nakladatelství Golden Dog, vydává novely a delší povídky s hororovou tématikou. Ani Okřídlení tvorové nejsou rozsahem delší než sto stran, přesto mají co nabídnout.
Beka je obyčejná holčina na prahu puberty. Má pár mindráků, velkou fantazii, a je to takový ten introvert, který má maximálně tak jednu dvě kamarádky a víc času tráví zalezlý někde s knížkou, než v chumlu obdivovatelů. Není ani divu. Beka má rozštěp horního rtu a s velkým nosem a jizvami v obličeji neaspiruje na titul třídní krásky. Dokonce občas musí pro svůj vzhled strpět nějaké ty posměšky od hloupých spolužáků a někteří z nich jsou opravdu dost neodbytní. Naštěstí má tahle citlivá holčina milující rodiče, starší ségru a především kamaráda Petra, kteří jí pokud jim to dovolí rádi pomůžou. Ale co když musíte čelit nestvůrným monstrům z hlubin temnot? A co když, jsou to jen výplody vaší fantazie? A naopak co když nejsou? A jakou roli v celém příběhu hraje holčička s Downovým syndromem?
Autorka je celoživotní fanynkou Stephena Kinga a na knize to je zatraceně znát. Navíc je vidět, že při psaní Rebeky těžila ze situací, které v dětství sama zažila. Tím nemyslím tajemné krvelačné potvory, které se skrývají v bouřkových mračnech, ale především strasti dospívající introvertky která nezapadá do škatulky nejoblíbenější holka ve třídě. Ale ačkoli se autorka těchto témat v příběhu dotkla několikrát, šlo jen o letmé náznaky, než o rozbor teenagera šikanovaného spolužáky. TOHLE jsou totiž Zrnka temnoty a je v nich především potřeba dát prostor strachu, děsu a monstrům. Toho všeho si čtenáři sice užijí více než dost, ale autorka (i na tak malé ploše jakou jí délka novely dovoluje) s nimi pracuje suverénně, jako by byla dcerou samotného krále hororu. Nejistota a plíživý strach, které se postupem času změní v opravdový děs, jsou v jejím podání hezky vystupňované. Novotná utahuje šrouby pomalu, čímž zvyšuje napětí nejen v mysli své hrdinky, ale i v mysli čtenářově. Rebeka není žádná Buffy, která pod vedením svého mentora kosí upíry po tuctech, možná i proto může u čtenářů vzbuzovat sympatie. Autorka píše lehkou rukou a příběh se čte opravdu pěkně, takže mu čtenář odpustí i těch pár chyb, které redakce neodhalila.
Ve výsledku je novela Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech knihou, kterou bych se nebál za rok či dva podstrčit své dceři. Možná by z ní mohla načerpat víc naděje, než by se mohlo zdát a to navzdory tomu, že se autorka se svou hrdinkou nijak nemazlí.
Máte li potomka 13+, který ujíždí na stejně jako Beka a její kamarádi na seriálech Locke & Key či Stranger Things, máte díky Karin Novotné o Vánoční dárek postaráno. A vůbec nebude vadit, pokud to bude mizerný čtenář, protože tuhle útlou knížečku zhltne jak malinu dřív než řeknete Eleven.
Přiznám se, že jsem tuto knihu četla už jako betačtenářka, ale jakmile vyšla, ihned jsem se na čtení vrhla znovu. Příběh samotný ubývá rychle, zvrat střídá zvrat, autorka píše nesmírně svěže a svižně, ale zároveň dává čtenáři i jistý oddechový čas, bez hluchých míst v ději.
Do hlavní hrdinky se každý, kdo má co by se za nehet vešlo empatie, ihned vcítí. Já si už od prvních stránek připadala, jako bych byla zpátky na základce, kde jsem zažívala opravdu škaredou šikanu jen kvůli nošení brýlí a ráčkování. Rebeka to má v životě mnohem těžší a to ještě neví, co na ni čeká.
Myslím, že tenhle příběh by mohl působit terpaeuticky právě pro ty děti a mladistvé, kteří tak úplně nezpadají, protože je v něm přítomna naděje. I když ji občas skrývají hutná bouřková mračna.
Rychlý spád, sympatická hlavní hrdinka, do níž se každý s trochou empatie dokáže hned vcítit, mě okamžitě vtáhly do děje. Přiznám se, že jsem tuhle knížku už četla jako betačtenářka, ale prostě jsem neodolala a přečetla jsem si ji znovu ihned po jejím vydání. Autorka píše svěže a svižně, roztáčí kolotoč podivných událostí a čtenář chtě nechtě drží pěsti hlavní hrdince, která to vskutku nemá jednoduché. Od první stránky na mě dýchly všechny ty emoce, kdy jsem chodila na základku a zažívala vážně hnusnou šikanu jen proto, že jsem ráčkovala, nosila brýle a ráda si četla. Myslím, že tahle útlá knížečka může skutečně působit terapeuticky pro puberťáky, kteří se něčím vymykají, protože i v tomto fantastickém příběhu s hororovými tvory v bouřkových mračnech je přítomná naděje. A ta umírá jako poslední.
Bylo to skvělé a já se neskutečně těším na další příběh, který svým čtenářům Karin Novotná naservíruje!
Mě se tahle krátká jednohubka moc líbila. Hezky to gradovalo a mělo to tu správnou atmosféru. Rozhodně bych se nechtěla ocitnout na místě Rebeky, která měla sama svých problémů dost a k tomu pak ten zbytek. Moc pěkné.
Edici Zrnka temnoty od nakladatelství Golden Dog lidé často přirovnávají ke Stopám hrůzy. Může za to jejich formát - krátké jednohubky, které si s sebou vezmete do vlaku nebo do čekárny a máte je za chvilku přelouskané. Svým obsahem ale od Stop hrůz nemůžou být vzdálenější. Knihy od Golden Dog jsou dospělé, drsné, brutální, zatímco Stopy hrůzy byly určené dospívajícím a tím pádem musely s děsem trochu brzdit.
Proč to všechno říkám? Protože Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech od Karin Novotné mi Stopy hrůzy připomněly ze všech nejvíc. Vidíme mladou dívku Rebeku, teprve třináctiletou, a jak se svět kolem ní stává děsivější a nebezpečnější a ona se s tím musí poprat. Monstra číhají v temných mracích, a my víme, že jestli někdy přijdou, nezůstane kámen na kameni.
Ne, rozhodně to není pro děti. Ale pokud jste opravdu byli milovníky Stop hrůz, tak tohle je to Zrnko, které byste si měli přečíst. Protože tohle je Stopa hrůzy pro dospělé.
Karin píše neskutečně čtivě. Rebece budete držet pěsti a na můry už se nikdy nebudete dívat jako dřív.
Útlá knížka, která byla naprosto skvělá. Tvorbu Karin mám moc ráda, je to přesně můj vkus. Líbil se mi tady mírný nádech Stranger things, zároveň hlavní hrdinka měla svoje trápení a neměla na růžích ustláno. Příběh měl spád a moc mě bavil styl psaní Karin. Nemám co vytknout a všem doporučuji.
Tohle je má první zkušenost se Zrnky temnoty, které vydává nakladatelství Goldendog. Nalákal mě hlavně fakt, že je kniha šmrcnutá fantasy a to já mám velice ráda.
Opravdu jsem neměla sebemenší tušení, co můžu čekat. Příběh začíná dost zvolna. Probouzí ve vás sympatie k malé, dvanáctileté Rebece a vlastně to má celé takový hodně pohádkový nádech. Žádné veliké bu, bu, bu! Jenomže pak se to zlomí a Karin se toho rozhodně nebojí.
Já si čtení nevědomky naprosto skvěle načasovala. Ve chvíli, kdy jsem byla ke knížce doslova příkovaná, jsem stejně jako hl. hrdinka seděla v autě a stejně jako v knize pršelo. Stála jsem na parkovišti, naslouchala dešťovým kapkám bubnujícím o kapotu, když najednou 'prásk'. Hlasitá rána o střechu auta. Okamžik jsem měla pocit, že jsem se musela do knihy nějak teleportovat a už jsem přemýšlela, co že mi to na autě přistálo za okřídleného tvora.
Při čtení jsem se nebála. Já se jen výjimečně bojím, ale v poslední části příběhu jsem byla rozhodně napnutá jak kšandy a ve spojení s deštěm a mým super lekavým zážitkem, jsem si užívala vzrušující atmosféru.
Minimálně zpočátku pro mě měla novela nádech filmové verze Coraline. Ke konci autorka dost přitvrdila, ale myslím, že by se dal příběh stále označit jako vhodný pro mládež 13+, i když záleží také individuálně na povaze a zda má dotyčný na podobné věci kuráž a žaludek.
Začátek byl pomalejší, přestože jde o krátkou novelu, ale ten konec... Wow! Možná bych dokonce brala, kdyby to bylo delší a Karin nás trápila a mordovala o trochu déle jsem asi morbidní. Ale fakt ty popisy! Ach! Úplně jsem to viděla. Výjimečně jsem v něčem tápala, ale jelikož mám autorku na horké lince, všechno mi hned objasnila a dokonce mi ukázala ilustraci příšer, z nichž při psaní vycházela.
Určitě tahle útlá knížečka stojí za přečtení.