Smršť
Johan Theorin
Na ostrove Öland zavládne chladný ponurý október. Začína sa obdobie snehových búrok. Joakim, učiteľ zo Štokholmu, sa so svojou rodinou nasťahuje do starej usadlosti Aludden v blízkosti dvoch majákov. Dom bol postavený z dreva vraku lode. Povráva sa, že muži, ktorí stavali majáky, počuli z domu výkriky utopených ľudí. Vždy na Vianoce sa tam vracajú duše mŕtvych zo stroskotanej lode. Joakimovej dcére Tilde sa zdá, že počuje hlasy, ktoré vychádzajú zo stien jej izby. Každému, kto tam býval, prinieslo toto miesto iba nešťastie. Obdobie snehových búrok sa ešte len začína, predpovede počasia neveštia nič dobré a Vianoce sú predo dvermi. A potom, jedného dňa, nájdu Joakimovu ženu mŕtvu. Utopila sa. Mladá policajtka sa ujme prípadu. Chce odhaliť záhadu prekliateho miesta...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Marenčin PTOriginální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Moc se mi na knížce líbila neobvyklá duchařská tématika. Právě ta udělala z jinak celkem běžné detektivky velmi zajímavé počtení.
Mám rád severské knihy a Theorin, patří k mým oblíbeným autorům. Zajímavá kniha s mysteriozním nádechem. Možná jsem čekal trochu více, ale i tak se knihu vyplatí přečíst. Fajn odechovka, která se čte příjemně a mysteriozní nádech dodává knize potřebné napětí.
Plný počet dávám za úžasně popsanou ponurost mista na ostrově. A to jsem tam sama kdysi byla (v létě a bylo nádherně). Ale to co dokázal Theorin, klobouk dolů...Vše je umocněno mrazivou duchařinou, nehodou-vrazdou, počasím. Kniha mě naprosto vtahla na ostrov
Tato kniha se mi líbila daleko víc než první díl.. Ač to z počátku vypadalo jako obyčejná severská detektivka, prvky duchařiny a střípky z minulosti tomu daly ten správný ráz..
Relaxační četba. Přestože nehromadí drsné motivy, jak bývá u severské krimi časté, chvílemi i napínavá. Duchařina je tu však spíše úsměvná, napětí nezvyšuje.
Nebylo to špatné, ale je pravda, že se mi první díl líbil víc. Tady zas takové napětí nebylo, jak jsem očekávala. Zde je vlastně pořádné napětí až ke konci.
Můj obdiv si získal Joakim tim, že nakonec dětem přiznal pravdu o mamince, ale hlavně že neutekl zpět do Stockholmu a hodlal za Ölandu zůstat a vychovávat zde své děti.
Bohužel to není taková smršt jako jsem čekal.Spíš solidní vánek, jenž mě i přes zajímavé prostředí a nápad, nedokázal strhnout.
I druhý díl - bezva, zase to nádherné prostředí, které dává příběhu z 50% dramatu, super postavy a do konce nevíte kdo a proč. Moc krásně se to četlo, ale bydlet bych tam nemohla. Moc doporučuji k přečtení, kdo má rád drsnou atmosféru a nemusí mít litry krve. Jdu na třetí díl...
Knížka se mně moc líbila. Autor dokonale popsal ponurou, temnou a mrazivou atmosféru ostrova Öland a tajemný statek Aluden, kde se mrtví střetávají s živými.
I přestože je vypravěčské tempo poměrně pomalé, kniha má spád a napětí jsem si v ní užila dost. Pro mě je to brilantní příběh okořeněný duchařinou, ještě lepší než Mlhy Ölandu.
Kniha se četla dobře, snad poprvé jsem si při četbě "užila" popisy krajiny a prostředí, atmosféra studeného severu na mne dýchala z každé stránky. Příběh se vyvíjel slibně, duchařské prvky a několik dějových linek, které se později vzájemně propletly mne bavily. Někdy jsem si říkala, že by kniha mohla být útlejší - ovšem nejvíce by to odnesly popisy Ölandu - a to by byla škoda, protože tahle kniha není o honbě za vyřešením záhady (zápletka opravdu lehce pokulhává), ale je o krátkém pobytu na aluddenském statku spolu s ostatními hrdiny.
ale jooo, líbila a moc :) já ten sever s jeho pošmournou atmosférou můžu..v tomto příběhu bylo také trocha duchařiny, prolínání minulosti a současnosti, sebevražda, která se nějak nezdá... také trocha životních problémů hlavních hrdinů, policajtky Tildy a jejího strejdy - chytrého staříka Gerloffa. Nejvíce jsem byla asi nervózní z vykrádačského tria a jako správná matka trnula strachem o děti - Liviu a Gabriela ;) správně akční rozuzlení možná až příliš klišoidní (možná přijde i smršť..jak nám název praví), ale mně se celkově svoují atmosférou i příběhem kniha líbila. tečka :)
75% příběhu příjemné čtení stejně jako předchozí knížka.
Rozuzlení fajn, ale konec upěchaný, všechno nahonem řečeno.
Na mě tam bylo moc duchařiny a úplně celé to zabila tunika na hřbitově...
Po "Mlhách" dost zklamání. Ani nevím, jestli dám pokračování ještě šanci.
Po Mlhách Ölandu jsem neváhal a půjčil si druhou knihu. A opet nádhera. To jak Theorin skládá příběhy různých lidi aby se pak na konci vse spojilo, pohledy do časů minulých a důležitých.....super.
Netradicni "krimi" a presne tohle mi vyhovuje. Za mě jako jo. Zítra jdu pro třetí kus. Moc mě to baví.....
Smršť se mi líbila asi o fous víc než Mlhy Ölandu. Dokonale popsané prostředí kolem majáku, příběhy tamních obyvatel, mysteriozno a dvě záhadná úmrtí v jedné rodině. Ráda si přečtu další příběhy z Ölandu.