Smršť
Johan Theorin
Na ostrove Öland zavládne chladný ponurý október. Začína sa obdobie snehových búrok. Joakim, učiteľ zo Štokholmu, sa so svojou rodinou nasťahuje do starej usadlosti Aludden v blízkosti dvoch majákov. Dom bol postavený z dreva vraku lode. Povráva sa, že muži, ktorí stavali majáky, počuli z domu výkriky utopených ľudí. Vždy na Vianoce sa tam vracajú duše mŕtvych zo stroskotanej lode. Joakimovej dcére Tilde sa zdá, že počuje hlasy, ktoré vychádzajú zo stien jej izby. Každému, kto tam býval, prinieslo toto miesto iba nešťastie. Obdobie snehových búrok sa ešte len začína, predpovede počasia neveštia nič dobré a Vianoce sú predo dvermi. A potom, jedného dňa, nájdu Joakimovu ženu mŕtvu. Utopila sa. Mladá policajtka sa ujme prípadu. Chce odhaliť záhadu prekliateho miesta...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Marenčin PTOriginální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Příjemné překvapení. Příběh se dobře četl, zase něco jiného.
Krajina, která vyvolavá husí kůži, dva “děsivé” majáky a strašidelná stodola tomu nasadily korunu. Bydlet bych tam nechtěla. A dva “hubba bubba” blbci zloději k tomu. :-D
Skvele! Uzasne popsany ostrov, tajemna a strasidelna atmosfera statku a majaku.Pribeh zajimaci,kde se minulost potkava s pritomnosti- vrazda,loupeze,jmena vyryta v prknech...
Originalni jsou vlozene pribehy vypravejici matka(tchyne) o minulosti statku a strazcu majaku.
Moje treti kniha od autora a vsechny me chytly,mohu jen doporucit, ale radeji je nectete vecera sami doma;-)
Skoro jsem se bála, tak jsem se do knihy začetla...napínavá a konec neočekávaný. Doporučuji, velmi dobré.
Moje první setkání s autorem. Kniha se mi velmi líbila, jen konec se mi zdál trochu přitažený za vlasy, co se týče vzorce chování hlavního hrdiny. Určitě zavítám k nějaké další jeho knize.
Pohodová, oddechová detektivka. Pěkné prostředí severského ostrova s majáky a stavením, dobře popsané postavy, odděleně vedené příběhy, které splynou nakonec dohromady. Očekávala jsem více duchařiny, ale zato byla originální. Doporučuji.
Kniha měla dobře našlápnuto. Ponurá atmosféra, stavení kde si mrtví podávají ruce a jedna sebevražda, ze které se vyklube vlastně vražda a odhalí špínu z minulosti.
Bohužel autor nevyužil celý potenciál příběhu a bylo to z mého pohledu takové nedotažené, průměrné. Škoda.
Velmi dobre napsana kniha se špetkou duchariny. Posledni cca. 100 stran predcteno jednim dechem. Urcite si od autora prectu i dalsi knihy.
Tato kniha se mi z celé ölandské série líbila asi nejvíc. Motiv vraždy byl sice poměrně jednoduchý, ale nějak mě dostala duchovní rovina knihy. Přijde mi, že se trochu toho tajemna k dějišti příběhu nesmírně hodilo a to, jak se otec i jeho děti museli vyrovnávat se smrtí matky, mě chytlo za srdce.
Příjemná oddechovka, u které vás bude lehce mrazit. Konec byl dost rychlý a motiv pachatele mi přišel docela slabý, nicméně se mi líbila lehce duchařská linka a ponurá atmosféra ostrova.
Skvělá kniha,až na tu duchařinu...to nemusím.Jinak se to četlo dobře,překvapivý konec.
Příjemné, napínavé čtení a velké plus za krásný a věrohodný popis studeného a chmurného severu. Závěr knihy byl překvapivě rychlý a jednoduchý, no přesto nečekaný. Trochu jsem čekala více vysvětlení souvislostí s duchy a stodolou, ale v podstatě to v té knize nechybí.
„Na statku som počúvala zo stien šepkať mŕtvych. Majú nám toho toľko čo povedať.“ Za mňa veľké sklamanie. Už dávno som pochopil, že ja a severské kriminálky nie sme (a nikdy nebudeme) kamaráti. Skúšal som to, od Nesbøa cez Mankella... a nič. Proste nič, sorry. Jediným dôvodom, prečo som si zohnal Smršť, bola zavádzajúca informácia, že je to horor. No... nie je. Nič také sa nekonalo. Toto nemá s hororom nič spoločné a kto tvrdí, že má, nerozumie tomu. Atmosféra zahmleného severského ostrova mala raz za čas niečo do seba, ale šlo skutočne len o výnimky. Samotný prípad nezaujímavý a nezáživný. Občas sa objavia stopové prvky jemne mysterióznej/mystickej atmosféry, ale to je asi tak všetko.
Není to špatné, ale něco tomu chybí abych dal pět hvězdiček. Je tam trošku duchařiny a to já moc nemusím. Závěr je překvapivý a dá se říci i dost rychlý. Děj se odehrává na opuštěném ostrově v úžasném ponurém prostředí, to mi sedělo.
Je nezpochybnitelné, jak lehkým a přitom účinným způsobem dokáže autor modelovat atmosféru, ve které se příběh odehrává. Bohužel na druhou stranu mne již podruhé /poprvé jsem četla Mlhy Olandu/ zklamal závěr. Zápletka je opět velmi dobrá, napětí se stupňuje s každou přečtenou kapitolou a pachatel zločinu se odhaduje v množství postav a jejich komplikovaných vztahů velmi obtížně, ale čím více se autor blíží velkému finále, tím více je jednání zúčastněných méně reálné, chvílemi až trapně absurdní a místo strachu, který mrazí se dostavuje rozčarování z toho, jak je vše fatální a účelově přímočaré, aby příběh mohl skončit tak, jak ho autor zamýšlel.
Johan Theorin sa stal mojím severským Pánom detektívok číslo jeden, a to iba po dvoch prečítaných knihách, z toho jedna bola prvotina ! Myslím, že to hovorí za všetko. Jeho prístup k téme, opis mrazivej atmosféry a samotného prostredia a počasia dodáva čitateľovi pocit, akoby sám mrzol v snežnej búrke, skrčený niekde pri strome na prázdnej a hrozivej švédskej pláni. Výborné !
Dobrá kniha. Z počátku trochou zdlouhavá ale po začtení to stálo za to. A ten konec je vážně překvapivě překvapivý ;)
Moje první od pana Theorina - a byla z toho láska na první počtení :-) Krom jeho povídkové knihy jsem od něj četla vše a za mě je to jeden z nejlepších vypravěčů.
Celou Ölandskou sérii vřele doporučuji.