Zkamenělá krev
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152384/zkamenela-krev-152384.jpg
4
417
417
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Blodläge, 2010
více info...
Přidat komentář
Vzhledem ke komentářům se mi do knihy moc nechtělo. Ale nakonec jsem se do ní začetla a zklamaná jsem nebyla.
Tenhle díl byl slabší, než předchozí díly. Čekala jsem napínavější zápletku. Rozuzlení nebylo moc nápadité.
Moje první kniha od tohoto spisovatele. Opravdu příjemná atmosféra, kniha se mi četla sama. Rozhodně sáhnu po další jeho knize.
Opětovné čtení, tentokrát od prvního dílu a pěkně po sobě. Tento díl se mi líbil o chlup míň než předchozí. Líbilo se mi propojení s vílami, i když mě Vendela svými přáními trochu štvala... Zajímavé bylo taky zabroušení do porno průmyslu a spojení detektivky. Opět krásné prostředí a postava Gerlofa je teď trochu v pozadí, což nevadí. Těším se na poslední díl.
Tenhle styl knih se mi líbí. Trocha detektivní zápletky, trochu severské mystiky , víly a trollové a do toho příběh a historie několika rodin žijících na Olandu. Člověk tam v životě nebyl, ale ten popis a příběh je tak živý, jako by si to odžil s nimi. Knihami proplouvá starý Gerlof a jestli tam jednou bude chybět, bude to smutné. Není to šílená severská detektivka. Nečekejte vraždu za vraždou. Je to vyprávění o lidech žijících tam někde na severu a někde na druhé koleji řešících vraždu.
Kniha nepopiratelně má určitou zvláštní atmosféru s prvky nadpřirozena. Pěkně vykreslené charaktery postav i prostředí ostrova. Mně se kniha líbila.
Knížka se mi líbila, četba byla příjemná:). Sympatické je, že Gerlofova manželka v mládí hltala jak K. Maye, tak L. M. Montgomeryovou. Já též:). Škoda jen, že překlad mylně uvádí tuto spisovatelku jako muže (s. 34).
Opět chválím malý počet postav, takže se člověk neztratí hned v první kapitole.
Asi se neumím úplně naladit na autorovo popis okolí, protože jeho kamenolom je pro mě jen černá díra, ať o něm píše sebevic. Zbytek popisu už je snesitelnější a pochopitelnejší.
Děj byl sice pochopitelný, hezky plynul a měl i uvěřitelný závěr, ale některé s postav byly zcela nepropracované nebo minimálně nedotažené.
Tak za mě to pomalu ani není detektivka. Je to takové pěkné povídání o životě na Olandu a detektivní zápletka je spíše v pozadí děje.
Pri predchádzajúcich Theorinových knihách som mávala mrazivé pocity. Pri čítaní tejto knihy sa nedostavili - kniha sa síce čítala rýchlo, kapitoly boli krátke a zaujímavé, ale na môj vkus tu bolo asi málo krvi alebo neviem. Príbeh plynul relatívne pomaly a veľa sa tam toho naozaj nestalo, prišlo mi, že vyšetrovanie istých zločinov bolo skôr tak na okraj a ani neviem, čo bol hlavný dej. Čo sa mi ale páči na Theorinových knihách je, že tam stále dá kúsok nadprirodzena, kúsok mytológie. V tomto prípade to boli trollovia a víly.
Já mám knížky od Theorina prostě ráda, jsou něčím jiné a zvláštní. Není v nich až tak velké napětí, které by mě nutilo číst i v noci, není tam žádné extra násilí, krev... ale je tam takové nějaké nepopsatelné kouzlo navíc, nějaké nadpřirozeno, záhada... a i když kolikrát nemají s detektivní zápletkou až tak moc společného, moc mě baví a těším se na ně.
Za mě opravdu zklamání. Předchozí díly jsem sice četla před nějakou dobou a byla jsem nadšená, Zkamělá krev pro mě ale byla příběhem vpodstatě o ničem.
Do čtení jsem se musela nutit a ještě v polovině knihy jsem měla pocit, že se zatím vlastně skoro nic nestalo. (Tento pocit ve mně setrval až skoro do úplného konce, kde se všechno vyřešilo na cca deseti stranách.)
Spojení s příběhem o vílách mi taky přišlo trochu zbytečné. Víc bych se zaměřila na hlavní dějovou linku, ta mohla být zajímavá, ale nakonec zůstala tak nějak nedostižená.
3. díl Ölandu a opět jsem velmi spokojená. Možná je mírně slabší, než předchozí dva, dost dlouho trvalo, než se tam něco začalo dít, ale Johan Theorin píše tak poutavě a krásně popisuje Ölandskou krajinu, že je to velký čtenářský zážitek. Těším se na další pokračování....
Tato kniha pro mě byla spíše zklamáním. Po přečtení Mlhy Ölandu jsem čekala podobně napínavý příběh, ale bohužel...
Theorinuv styl psaní mi naprosto vyhovuje. Pomalý rozjezd a najednou nejde kniha odložit. Krásně popsaný Oland, návraty do minulosti, prolínání postav a i trochu tajemna. Za mne 5 hvězd a určitě s autorem nekončím.
Temné. Zpočátku pomalé, postupně, jak se rozkrývají lidské osudy a vztahy, stále zajímavější.
Taková poklidnější detektivka, kde se dozvídáme hodně věcí z minulosti, čteme o běžných všedních problémech v rodinách a mezi partnery, teprve ke konci dojde na vzrušení, i když bych snesla trochu víc.
Každopádně zase staré téma - odpovědnost, peníze, moc a chamtivost.
I třetí díl z Ölandu mě bavil, i když mi přišel takový klidnější a míň napínavý. Nicméně styl psaní pana Theorina mi sedne, jeho popis drsné krajiny ostrova Öland je úchvatný.. A příběh, kdy zdánlivě rozdílné postavy a činy se na konci knihy propletou a bez problémů do sebe zapadnou, mě prostě baví..
Váhala jsem, zda udělit 3 nebo 4 hvězdy. Kniha se totiž nečte úplně snadno, je zvláštní, postavy jsou zvláštní... vlastně jsem celou dobu nevěděla, co si o ní myslet. Atmosféra je ale úžasná - tohle autor umí. A na konci, kde se všechno propojí, jsem byla nadšená. Takže stálo za to ji přečíst, i když to byl chvílemi boj.
Štítky knihy
Velikonoce ostrovy severská krimi švédské detektivky
Kniha se mi četla hezky byla jako vždy čtiva...