Zkamenělá krev
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152384/zkamenela-krev-152384.jpg
4
422
422
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Blodläge, 2010
více info...
Přidat komentář
Příběh, který je na první pohled složený ze zcela nezávislých linií, do sebe opět zapadne ve finále na posledních několika stránkách jako puzzle. Děj plyne zvolna, zároveň se tu odpočítají hodiny, je tu dojem určité průzračnosti, přitom je to dusné, jak odpoledne před bouřkou. Zkrátka jsem si čtení zase užila...
Kniha se mi líbila. Nápadité, zamotané, do poslední chvíle jsem netušila, jak to ve skutečnosti je.
To vyprávění z ostrova mne baví moc Vykreslené postavy žádné potoky krve .Má to svou nenapodobitelnou atmosféru právě díky hlavním hrdinům.A nejen z ostrova i Skrýš stála za to.
Četla jsem v angličtině a sáhla jsem po ní jen proto, že v danou chvíli byla tím nejzajímavějším, co regál s anglicky psanou literaturou nabízel. Aniž bych tedy měla jakákoli očekávání nebo předsudky, pustila jsem se do čtení. A musím říct, že na to, že jsem více jak polovinu knihy neměla pocit, že by se dělo cokoli, z čeho lze později vybrousit detektivní zápletku, tak to bylo velmi příjemné čtení.
Jasně, ne že bych napětím nedýchala nebo si z nervozity z toho, kdo bude další mrtvola, okousala všechny nehty, ale někdy je fajn přečíst si knížku s dobře vykreslenou atmosférou, kde se autor nesnaží udělat na čtenáře dojem pomocí brutální vraždy, vyšinutého maniaka a dějem, kde jeden neuvěřitelný zvrat stíhá druhý.
Ze začátku jsem se nějak nemohla začít, a i když se mi to později trochu podařilo, stejně jsem nějak nepochopila, kde že je to děsivé tajemství Ölandu i Jerryho Molnera.
*3,5* Zajímavý příběh, místo ale zbytečně zdlouhavý, druhá polovina knížky měla už svoje tempo :) Jen ten konec, prakticky nic překvapivého a na mě až moc velký happyend :)
Bohužel zatím nejslabší Theorinava knížka :-( Ale i tak se teším na další - ještě mi chybí Skrýš a ta nejnovější :-)
Příběh se mi moc líbil. Není zde moc postav a je tu silný děj. Závěr byl zvláštní, ne nepovedený, nebo nedodělaný, prostě zvláštní. Čekala jsem, že to vyústí v něco více překvapivého, jako třeba u Mlh v Ölandu, nebo Smrště, ale nestalo se tak.
Stejně ale musím hodnotit knihu za 100%, protože Johanův styl psaní mě velmi nadchl a ačkoliv zde není přehršle"oblíbené" vraždění a násilnosti, je to velmi čtivé a napínavé a mě jeho knihy velmi oslovily.
Moje třetí kniha od tohoto autora. Za mě slabší rozjezd, ale pokračování již opět naprosto čtivé a záživné bez hluchých míst. Kniha nezklamala a opět jsem si perfektně početla. Do kompletní sbírky mi chybí již jen kniha Mlhy Olandu a i na tu mám spadeno a doufám, že opět nezklame.
Tahle kniha je jako auto se slabým motorem.... rozjezd je pomalejší, ale když se dostanete do rychlosti, tak to stojí za to.... pokud bych to měl s něčím srovnat, tak je lepší než mlhy Olandu....
Pokud budu knížku srovnávat se Skrýší či Smrští, pak bych Zkamenělou krev popsala jako méně napínavou a s méně překvapivým závěrem. Ale v žádném případě ne jako méně zajímavou nebo dokonce slabou. Je čtivá, postavy jsou pěkně vykreslené, opět reálně působící popis prostředí a nápaditá zápletka. Dávám velmi ráda 4 hvězdičky. A ještě jedna myšlenka: proč ne víly a trolové v detektivce? Vždyť to není literatura faktu. Pobavila jsem se, chtělo se mi číst až do konce a už se těším na Mlýny osudu.
Už jsem četla Skrýš a ta tedy byla lepší. Já asi nejsem na tento typ detektivek...
Moje první a asi i poslední knížka od Theorina. Ikdyž co jsem běžně přelétla komentáře, tak jsem si asi vybrala tu nejslabší. Knížka mě nebavila a měla jsem nutkání ji odložit (odkládám malé procento knih, vlastně jestli to byly dvě za celý život? :D). Ani za půlkou mě nijak nechytla...sama se divím, že jsem ji dočetla až dokonce. Ale je pravda, že druhá polovina se mi četla lépe (možná to bylo vidinou konce). Neříkám, že některé nápady nebyly špatné. Dokonce jsem si celkem i Pera oblíbila...když bych se měla držet toho, že je to detektivka...tak říkám velmi slabá detektivka! Jsem zklamaná aneb nevěřte nápisům na obálce typu "další mistrovské dílo od aut.bestsellerů..."
Knihy Johana Theorina nejsou detektivkami v pravém slova smyslu, spíš staví na detektivní zápletce a samotné rozuzlení nebývá tak zajímavé jako samotná atmosféra, kterou je zápletka obehnána. Autor těží z pověstí a mýtů, které se váží k ostrovu Öland, dává je do souvislostí, snaží se nechat čtenáře na pochybách, zda opravdu nějaké ty nadpřirozené věci nezasáhly do dění. V obou předchozích knihách se mi toto pohrávání s atmosférou hodně líbilo, nevadila mi ani nepříliš bombastická zápletka či pointa. Příběhy se moc hezky četly. Zkamenělá krev mě naopak zklamala, tady mi přišlo, že to nadpřirozeno je tam vsunuto dost násilně a nakonec působí hodně naivně. Zápletka mě nebavila, její rozuzlení bylo dost naroubováno a postavy příbehu mě nezaujaly, jednaly dost podivně. Ani atmosféra ostrova tentokrát příběh nezachránila.
Jako vždy - výborné!! Krásně se čte, napínavý děj, dobré vykreslení postav, jen houšť podobných knížek.
Opět další díl, kdy jsem se nemohla odtrhnout. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, které se střídaly a tím mě nutily číst dál a dál. Příběh jako takový se mi líbil, nemám co dodat. Jsem ráda, že jsem na tyto knihy narazila a mají místo v mé knihovně.