Old Surehand 2.díl

12.11.2012 5 z 5

Pořádná dávka potřebné etiky: „Vinnetou je nejvyšší náčelník všech apačských kmenů. Žádnému náčelníkovi neleží na srdci blaho a štěstí jeho kmene víc než mně. Co říkal Matto-šahko, není pro mne ničím novým a sám jsem to už mnohokrát pověděl bílým mužům — i když bez úspěchu. Ale musí se každá ryba ve vodách, kde žijí dravé ryby, živit masem jiných ryb? Musí každé zvíře v lesích, kde žijí skunkové, být proto skunkem? Proč nedělá náčelník Osedžů rozdíly? Žádá spravedlnost, a přesto sám jedná nespravedlivě, když se chová nepřátelsky k těm, kteří nemají nejmenší vinu na nespravedlnosti páchané na něm a na jeho lidech! Může uvést jeden jediný příklad, že bychom byli nepřáteli někoho, kdo nebyl nepřátelský k nám? Neslyšel naopak mnohokrát o tom, že jsme víc než často ušetřili nejzavilejší nepřátele? A i kdyby to byl do dnešního dne nevěděl, pak to musel na vlastní oči i uši poznat před chvílí, když se ho můj přítel a bratr Old Shatterhand zastal, třebaže Matto-šahko usiloval o jeho život! To, co nám náčelník Osedžů řekl, víme už dávno a tak dobře, že o tom už není třeba ztrácet dalších slov; ale to, co mu řekneme my, to zřejmě ještě nikdy neslyšel, totiž že člověk nesmí páchat nespravedlnost, jestliže se sám dovolává spravedlnosti! Matto-šahko chtěl, abychom zemřeli u mučednického kůlu, a ví, že mu teď můžeme vzít skalp a život. Ale obojí mu ponecháme, dokonce mu vrátíme svobodu, i když ještě ne dnes. Jeho nepřátelství splatíme dobrotou a jeho krvežíznivost slitováním, a když bude ještě i pak tvrdit, že jsme nepřátelé Osedžů, nezaslouží si, aby některý rudý nebo bílý bojovník vyslovil jeho jméno. Matto-šahko předtím mluvil dlouho a já následoval jeho příkladu, i když ani jeho, ani mých slov nebylo zapotřebí. Domluvil jsem. Howgh!"

8