• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Vinnetou - Poslední výstřel - Karel May

Třetí svazek slavné trilogie Vinnetou nově v edici KOD! Posledním výstřelem končí jeden z nejslavnějších příběhů dobrodružné literatury. Mezi vyprávěním prvníc... detail knihy

Populární knihy

/ všech 261 knih

Nové komentáře u knih Karel May

V balkánských roklinách

„Audiokniha. Čte Miloš Vavruška. Trochu slabší oproti minulým dílům, ale stále dobré a šablona chování Kara ben Nemsího a Halefa se nemění. Na jednu stranu je to dobře, na druhou mě chvilkami Halefovo chování „štvalo“ :-) Ale i tak se ti hrdinové ze všeho v klidu a bez násilí dostali. Jak to bude dál? Uvidíme v Zemi Škipetarů. Už si to nepamatuji, jak se tam hrdinové pohybovali...“... celý text
— faba

---

Poklad ve Stříbrném jezeře

„Filmy natočené podle knižní předlohy jsou většinou mnohem horší než kniha. Tohle je jedna z mála výjimek. I když, popravdě řečeno, z knihy si filmaři vzali snad jen název a ten také upravili. Moc mě bavila tetka Drollová. Indiáni (konkrétně jeden indiánský kmen) zde nebyli vylíčeni jen jako oběti, ale jako podlí a zákeřní lidé, kteří si upraví i přísahu a vykouření dýmky míru tak, aby si dokázali ospravedlnit další podlý útok. Objevení ložiska stříbra mě nebavilo. Proč zálesáci musí těžit drahé kovy? Vůbec to nesedí k jejich stylu života. Ten konec mi připomínal strýčka Skrblíka, který když viděl dolary, tak mu v očičkách zablikal $.“... celý text
— Isew

---

Vánoce

„Knihu jsem si zopakoval na Vánoce pro její vánoční námět. I když v Databázi štítek „vánoce“ nemá, jde už podle názvu o „vánoční“ čtení. A je zajímavá z několika důvodů. Na počátku se děj odehrává v Čechách (tedy v tehdejším Rakousko-Uhersku), v Chebu (Eger), Sokolově (tehdy Falknov, Falkenau). O vánočních prázdninách, asi tak v roce 1858, zde putují dva, snad 16 nebo 17letí gymnazisté z Německa a zde začíná i jejich dobrodružství, které pak skončí v roce 1873, také o Vánocích, ve Skalistých horách. Z jednoho z nich (toho všestranně schopnějšího, samozřejmě) se vyklube tam za mořem Old Shatterhand (OS). A přímo se ztotožní s Karlem Mayem. Nepočítám-li nějaké Mayovy povídky ze sbírky Old Shatterhand in der Heimat, které jsem nečetl a mohou něco takového obsahovat, jde chronologicky o nejstarší (a mně jedinou známou) zmínku o hrdinovi, který později dostal na Západě jméno Old Shatterhand. Podle vynikající knihy Hanse Imgrama Chronik eines Weltläufers se Vánoce pak na Divokém západě odehrávají během čtvrté cesty OS do severní Ameriky, kterou nastoupil v říjnu roku 1873. Samotný děj knihy je podobný všem dalším dobrodružstvím OS. Knihu napsal Karem May ovšem v roce 1897, kdy do jeho původně pro mládež psaných dobrodružných románů pronikaly stále více filozofické úvahy a výklad autorova křesťanského přesvědčení. Kniha má všechny klady i slabiny Mayových románů: počínaje ideálními hrdiny (kteří přesto někdy jednají, aby byla nějaká zápletka, pěkně hloupě), přes jednu u Maye povinnou „komickou“ postavu, je tu velice nepravděpodobná dobrodružná zápletka („náhodné“ setkání všech osob z prologu v Čechách po asi 15 letech na jednom místě na Divokém západě), ale nejhorší je, že se její děj více než v přímém líčení odehrává v dialozích mezi aktéry děje. Prim má samozřejmě OS, postava neuvěřitelně „ukecaná“, neustále něco méně chápajícím hrdinům (a čtenářovi) vysvětlující či rekapitulující. I v kritických situacích děje mají jednající osoby vždy čas sáhodlouze žvanit. Výjimkou je pouze nemluvný Vinnetou – kdyby takoví byli všichni ostatní, byla by kniha třetinová. Tyto nekonečné dialogy mají ovšem zde ještě jednu další slabinu. Měl jsem k dispozici dvě vydání románu u Toužimského a Moravce: jedno z roku 1934 a druhé z roku 1992. Kdo přeložil předválečné vydání není v knize uvedeno. Překlad je už trochu zastaralý, ale bez nahlédnutí do jeho textu se čtenář novějšího vydání těžko orientuje v překladu zvláště zmíněných dialogů překladatelkou Zlatou Kufnerovou. Nevím, zda je to vina jejího lajdáckého překladu nebo absence korektury (jde o vydání u T&M brzy po „listopadu“ 89, kdy byla jistě snaha rychle dohnat vydáním těchto knih to, o co čtenáře 40 let připravovalo komunistické kulturní temno), každopádně na mnoha místech jsou dialogy mezi postavami románu prakticky nesrozumitelné nebo alespoň zavádějící, neboť přímá řeč jedné postavy je spojena bez rozlišení do jednoho odstavce s řečí postavy druhé (nebo dokonce zcela chybí odpověď na otázku a dialog pokračuje další větou tázajícího, která se pak musí považovat za odpověď druhé osoby) a bez nahlédnutí do staršího překladu tím vzniká chaos v tom, kdo co vlastně říká… Předválečné vydání ilustrovali (celkem rarita) tři umělci: Zdeněk Burian nakreslil barevnou obálku a 4 kvaše (3 dvoustránkové), německý malíř Claus Bergen dodal 5 výřezů ze svých ilustrací pro německé vydání (kde je 11 jeho obrázků) a většina ilustrací je od Věnceslava Černého. Porevoluční vydání z roku 1992 pak ilustroval Gustav Krum. Zde je zajímavé srovnání jeho ilustrací se dvěma ilustracemi ve starším vydání: ačkoliv text výslovně píše o hospodském ve Falknově jako o tlusťochovi s mohutným podbradkem, což Burian přesně vystihl, Krum tutéž postavu ztvárnil jako štíhlého fešáka. A při putování mladých hrdinů vedla cesta, podle textu, kolem, opět výslovně, zchátralé maličké vodní pily, což celkem v souladu s textem nakreslil Věnceslav Černý. Gustav Krum ovšem dodal sice velice pěkně nakreslenou (architekturu opravdu uměl kreslit, viz jeho obrázky staveb v cyklu mayovek z Orientu), nicméně vpravdě obrovskou, textu neodpovídající stavbu… Celkově chci knihu hodnotit nikoliv absolutně – zde by muselo být hodnocení mnohem horší. Na jedné straně tedy klasická Mayova zápletka, ušlechtilé myšlenky, konečné vítězství dobra, na druhé straně výše zmíněné nedostatky – textu i provedení (hlavně překladu) knihy. Nejde jistě o žádný špičkový román ani mezi těmi od Karla Maye – ale, v rámci kategorie, žánru „mayovek“, s uvážením všech specifik těchto knih, dávám 4 *.“... celý text
— Arminus

---

---

Zemí Škipetarů

„Páté orientální dobrodružství popisuje pronásledování padoucha z díu předešlého, svatého starce Mubaraka a jeho kumpánů, kteří pláchli z vězení, přes území dnešní Makedonie, kde žijí Škipetarové ( Albánci ). V cestě jim samozřejmě stojí různé léčky a útrapy včetně uplacených tureckých soudců a četníků, ještě že Karlos všechno ví, zná každé nářečí všude byl nejméně 2x, od všeho má klíče - za mlada to člověk hltal, dnes je to úsměvné a shovívavé počtení, na víc než střed to nevidím, indiánské příběhy mě bavily víc - 50 %“... celý text
— danny_21

---

Z Bagdádu do Cařihradu

„Audiokniha. Čte Jiří Škoda. Opět neohrožený Kara ben Nemsí, vše vyřeší a nikomu neublíží, s každým se spřátelí a má kolem sebe plno lidí, kteří mu pomůžou v nesnázích. Ano, to jsou dobrodružné příběhy, které jsme hltali, protože nebylo jiných knih, ale to nic nemění na tom, že se k nim rádi vracíme. Nebo aspoň já, při poslechu a oživení vzpomínek na dětství.“... celý text
— faba