Omamná chuť anýzu
Klaus Eckhardt
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309665/bmid_omamna-chut-anyzu-Dne-309665.jpg
2
21
21
V malé kanceláři v Agia Galini se nudí soukromý detektiv Jak Anatolis. V srpnu se toho ve známém turistické letovisku moc neděje, a tak ve volném čase popíjí krétskou kořalku a žije pohodlný život, podporován přáteli. Jeho lelkování má ale skončit ve chvíli, kdy je nahoře nad městečkem nalezeno tělo. Jeden nebožtík, tři potenciální dědicové a zákeřná snacha, ale hlavně organizace skupující pozemky na jižním pobřeží – tomu všemu musí Jak čelit, když mu na stole přistane jeho první opravdový případ.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , XYZ (ČR)Originální název:
Tote trinken keine Raki, 2002
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Upřímně, když jsem si vzala do ruky tuto knihu, myslela jsem že předčí špatné rezence. Chtěla jsem jí dát šanci a jsem bohužel zklamaná.
Čekala jsem vraždu v olivovníkové zahradě nebo na pláži. Místo toho jsem dostala vraždu u silnice. Což by samo o sobě nebylo tak zlé, co mi ale vážně nesedlo bylo samotné vyšetřování.
Čekala jsem napínavé vyšetřování. Dostala jsem sexuální příběh, kde se jen letmo vyšetřuje vražda. Většinu času dochází k napadání, dalším a dalším vraždám a samotné hledání vraha je až na posledních stranách a utnuto velmi rychle.
Zápletka je zajímavá, ale bohužel má nevyužitý potenciál. Skutečně zde chybí napětí.
Je to poprvé, co knihu nemohu doporučit jako kousek, co by neměl chybět ve Vaší knihovně. Ale pokud máte chvilku, přečte si ji a udělejte si svůj názor, třeba to pro Vás bude to pravé čtení.
Asi jedna z nejhorších knih, jaké jsem v poslední době četla. Jedná se o zvláštní případ detektivky, která není ani trochu napínavá, čtivá, zajímavá... Nic. Hlavní postava mi byla krajně nesympatická, rádoby ranař, napůl bezdomovec, soukromý detektiv, který sice zatím nevyřešil snad jediný případ, ale už má svou vlastní detektivní kancelář, od rána po celý zbytek dne (a občas i noci) chlastá, je úžasně nezničitelný a má velmi podivné myšlenkové pochody. S ostatními postavami to pak nebylo o moc lepší. Rádoby vtipné rozhovory a slovní přestřelky působily dost nepřesvědčivě a vlastně by bylo lepší, kdyby v knize vůbec nebyly. A konečně - celý příběh byl poměrně o ničem. Nedokázal zaujmout, natož tak napnout - což je podle mě něco, co by detektivka rozhodně měla umět.
Taková slabá oddechová detektivka. Příběh je víceméně jednoduchý a celkově je to poněkud unylé. Napětí schází, postavy nejsou vůbec propracované... Hlavní hrdina není moc sympatický - je to povaleč a alkoholik - a případ řeší spíš pomocí náhod než svých schopností.
Zajímavá je obálka a prostředí horké Kréty a místního koloritu, včetně neokoukaných jmen.
A název odkazuje pouze k tomu, že hlavní hrdina Jak Anatolis (a jeho přátelé) popíjejí ve velkém řecký anýzový alkoholický nápoj raki (ouzo).
Tak tohle bylo hodně,hodně nepovedený. Chvilkama jsem si říkala, že to snad psalo tak dvanáctileté dítě. napočítat v jednom odstavci 9x slovíčko jsem, to už bylo moc.
postavy bez nápadu, průměrné líčení děje...opravdu nuda, nuda, nuda.
Připadalo mi to jako pokus o napodobení tzv. americké drsné školy, ale bohužel, dle mého, nepovedlo se.
Dost slabé, ani ta Kréta to nezachránila. A postava detektiva mi nebyla vůbec sympatická.
Dnešní počasí je nevlídné a tak mi slunná Kréta přišla vhod. Nenáročné čtení na jeden "zátah". Co k tomu dodat. Ne vždy má člověk náladu na komplikované příběhy.
Krásný název, pěkná obálka, lákavý popis... Po přečtení musím ale konstatovat, že se jedná o podprůměrnou detektivku, k jejímuž závěru a řešení mám tolik výhrad... Ale nechci spoilerovat. Kdo si chce přečíst nenáročnou knihu, u které nechce přemýšlet a chce si odpočinout, nechť jí zkusí. Ale znám mnohem víc lepších knih, které se k tomuto účelu hodí.
Omamná chuť anýzu
žádný zázrak, ale dočetl jsem relativně lehce a se zájmem.