Omerta
Mario Puzo
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301331/bmid_omerta-RZw-301331.jpg
4
380
380
Don Raymonde Aprile, hlava jedné z tradičních mafiánských rodin, nashromáždil obrovské jmění, úspěšně se vyhnul velkému zátahu FBI, a když odešel do důchodu, dal si záležet na tom, aby zajistil syny, dceru a synovce Astorra a měl klidné stáří. Tři roky si spokojeně žil v ústraní, důstojně, v blahobytu a bezpečí. A pak jednoho nedělního rána vyšel z kostela a uviděl, jak u chodníku zastavuje vůz a vyskakují z něj ozbrojení muži… Pozůstalí se musí vypořádat s dědictvím a celou řadou otázek. Kdo dona Aprila zabil a proč? Jde o vyřizování starých účtů, policejní komplot nebo o něco jiného? Vychoval don si následníka? A objeví se někdo, kdo bude ctít dávné tradice omerty, zákona mlčení, a nesmlouvavě se vyrovná s nepřáteli?... celý text
Přidat komentář
Rozhodně horší kniha než například "Sedm katů z Mnichova", kterou považuji za jednu z největších zklamání od Maria. Každopádně, nejedná se o klasickou gangsterku, na kterou jsme od tohoto spisovatele zvyklí. Velkodušných mužských postav nacházíme více, autoritářství FBI je všudypřítomné a dává pocit "boha" nad námi. Příběh není příliš dobře koncipován a charaktery postav jsou plytké. Místy to vypadalo jakoby dostal Mario honorář pouze za to, že něco napíše.
Prostředí mafiánských donů, vendet a bojůvek o moc mezi klany je oblíbenou a prověřenou tématikou Puza. Omerta se snaží okopírovat od Kmorta co to jde, ale výsledek je takový křečovitý a až na drobné vyjímky jde spíš o milostné vztahy postav stojících na obou stranách barikády, z nichž ani jedna vě mě nedokázala vzbudit nějaký zájem. Navíc mě pobuřovala pro mě nevysvětlitelná glorifikace všemohoucí FBI, ze které měli kápa i ostatní mafoši z Latinské Ameriky trenky dole, stejně jako mě pobavila touha jednoho z nich vlastnit kapesní atomovku :-) . Kmotr Corleonský zůstává bez debat nedostižný – 60 %
Oproti Kmotrovi mnohem méně čtivá, i když s opět zajímavým tématem přerodu tradičních mafiánských praktik a vrůstání do normální společnosti.
Kniha, ke které se vracím každý rok co rok. Rodina Dona Aprila je mi blízká stejně tak jako rodina Dona Corleona, což je možná způsobeno i tím, že jsem ji četl mj. během letní dovolené na Sicílii (což si vysloužilo i pár pohledů kolemjdoucích na pláži při pohledu na obálku knihy). Poslední dílo plně dokončené Mariem Puzem má u mě speciální místo a už se těším na léto, až ji znovu otevřu.
Don Aprile byl už tři roky na odpočinku, žil v ústraní od všech zločineckých aktivit, a přesto ho před kostelem dostihla kulka nájemných zabijáků. Takhle slibně začíná Omerta od Maria Puza. Potom bohužel následuje popisný, dokumentární a řekl bych i komisní popis osob s návraty do jejich minulostí a vzájemných vztahů, kterým jsem se stěží prokousával a nedokázal jsem si najít cestu k žádné z postav. Mou houževnatost vydržet až do konce naštěstí odměnila druhá polovina knihy, kdy se otěží chopí mladý donův synovec Astorra, aby se vydal cestou pomsty a ochránil rodinu. V Omertě se pohybuje plno zajímavých postav a zápletka je precizní, ale něco tomu stále chybí a na stránkách dostáváme jen slabší odvar slavného Kmotra. U mě 70%.
Mario Puzo představuje své romány z mafiánského prostředí a tím zaručuje svou kvalitu . Prostředí je velmi uvěřitelné a určitě bych v takovém podsvětí žít nechtěla. Plno akce, boje o nadvládu a přebírání moci, to je fakt pro drsné chlapíky.
Styl je stejný, jako u ostatních Puzových románů o mafii. Po literární stránce se mi to dokonce líbilo víc. Už od prvních stránek. Tohle zlepšení jsem nečekal. Puzo to napsal tak nenuceně až to působí jako skutečný příběh.
Je to příjemná a nenáročná četba. A přitom se jedná o organizovaný zločin. Umírají tam lidé, ale když jsou to ti „zlí“, tak je to vlastně v pořádku. Je to méně o dekadenci bohatých a tak Omerta působí víc přirozeně.
Napínavé to moc není. Objevují se příběhy z minulosti a poměrně dost se věnuje vedlejším postavám. Příběh tak jde víc do šířky. Má několik dějových linií a sleduje život hlavních i vedlejších postav.
Mě tohle nevyhovuje. Nemá to ambice na nějaký přesah a tak bych čekal větší zábavu. Odbočky k vedlejším nebo dokonce okrajovým postavám se mi zdají zbytečné. Čtení pak ztrácí na intenzitě. Uvítal bych to spíš jako thriller.
Ke konci to naštěstí napínavé je. Závěry Puzo umí. Fanouškům rozhodně doporučuju. Podle mě je to stejně dobré jako Kmotr. Jen jiné. Ve srovnání s Posledním kmotrem oceňuju přiměřenou stručnost. Navíc to je velmi čtivé. 80%
Omerta, poslední dokončený román Maria Puza, je nejen symbolickým rozloučením autora s tématem světa organizovaného zločinu. Tentokrát se příběh odehrává až v devadesátých letech minulého století, opět sice částečně v Americe a částečně na Sicílii, ovšem již bez klanu Corleone (jemuž věnoval tři knihy). Na společenských změnách své doby Puzo ukazuje, jak se tradiční mafie rozpadá a mizí. Mladý Astorre, syn siciliského dona, vychovaný v Americe zcela jiným donem, se tak stává jedním z posledních opravdových mafiánů. Ve srovnání s "corleonovskou trilogií" je dobře vidět, jak je ovšem už jeho svět jiný. Ne, že by zmizel organizovaný zločin, jen nabyl mnoha zcela odlišných podob. A s rozpadem tradiční mafie přichází i úpadek jejich hodnot - zákon omerty (zjednodušeně mlčení zločinců před policií a úřady) přestává platit - (téměř) všichni nakonec zrazují (téměř) všechny a výsledkem je spletitý příběh, v němž čtenář záhy zjišťuje, že nelze věřit nikomu. Ani policii, ani FBI - i jejich členové se dopouští různých proradností a zločinů, aby nakonec stáli nejen proti mafiánům, ale i proti sobě vzájemně. Na rovinu, Omerta není tak skvělá jako knihy o rodině Corleone, na druhou stranu přináší zase jiný pohled na oblíbená zločinecká témata. Například i na to, jak se členové rodiny nakonec nevyhnutelně do problémů zapletou, ač byli celý život drženi stranou a připravováni na život počestný a bez ilegálních aktivit. Jedná se však o zcela jiný způsob, než jakým se do "rodinného podniku" zapojil Michael Corleone v Kmotrovi. Ale to už nebudu prozrazovat, nerad bych psal nějaké spoilery.
Knihy o mafiánech, mafiánských bossech a klanech, Sicílii a vůbec téhle části lidské mozaiky nečtu. Protože mě nebaví. Tedy... nebavily. Dokud jsem zcela náhodou neslyšela část audioknihy jakožto nahodilý závozník (či spolujezdec) jednoho Puzova obdivovatele a čtenáře. To ve mě začal hlodat červíček zvědavosti, jak to asi pokračuje... a už jsem byla v té mafiánské síti lapena jako bezbranná moucha predátorem z živočišného kmene klepítkatců. A jelikož neumím audio knihy poslouchat v tělesné nečinnosti a zároveň mimo domov, stihla jsem během poslechu celého románu generální úklid domu a málem i jeho přestavbu. A sebe takřka uštvat k smrti, protože to bylo děsně napínavé a nedokázala jsem přestat poslouchat a tím pádem přestat splašeně běhat sem a tam...
Tímto se Mariu Puzovi omlouvám, když jsem jeho tvorbu z neznalosti považovala za nudnou a nezajímavou. Umí (tedy uměl) psát bravurně, napínat čtenáře (či posluchače) jak špagát, vymyslet báječný a originální závěr příběhu. Určitě si časem přečtu - či poslechnu - i jeho slavného Kmotra. Nejlépe až bude potřeba nějaká rozsáhlá rekonstrukce bydlení...
Moc povedený kousek, nejlepší je pro mě samozřejmě Kmotr, ale Poslední kmotr a teď i Omerta je hned v závěsu. Omerta je oproti ostatním více přímočařejší a díky tomu i čtivější. Nemá snad hluché místo.
Svým způsobem nejpoutavější Puzova kniha kterou jsem četl. Děj mě pohltil a za pár dní nebylo co řešit. Série knih byla však na můj vkus ukončena příliš idylicky.
zatím nejpovrchnější Puzova kniha.. nezajímavě napsaní protagonisté k nimž si nelze vytvořit žádný vztah, natož se s nimi ztotožnit. A ta romantizace italskoamerické mafie je dovedena do absolutního extrému.
Písané v najlepšej tradícii Krstného otca. Číta sa výborne, rýchlo - mne zabrala 2 dni. Postavy sú originálne, plastické a mafiánska hra opäť (a pre autora, ktorý po tejto knihe, bohužiaľ, skonal, aj naposledy) ponúka veľa prekvapivých ťahov.
Moc se mi do knihy nechtělo.Potom mě ale děj chytil,protože to bylo trochu něco jiného než obvyklé zápletky a přečetl jsem knihu za dva dny.Příběh synovce Astorra,který slíbil donovi Aprilovi,že ochrání jeho děti a zabezpečí je,aby měli dost prostředků mě celkem zaujal asi proto,že to bylo dobře a napínavě napsáno.
Do Omerty se mi ze všech "Kmotrovských" příběhů dařilo začíst nejhůře, jakmile mě však kniha pohltila, absolutně si mě získala. Neočekávejte Kmotra - předejdete zklamání a zbytečnému srovnávání. 90/100
Bolo tam niečo zo Siciálana, bolo tam niečo z Kmotra. Dobrá kniha, Puzo bol rozhodne kvalitný spisovateľ, len ten epilog bože...
Autor Mario Puzo v závěru románové série v osobě Dona Raymonde Aprila odhalil, další kruté praktiky mafie, která touží po penězích, majetku, moci za každou cenu. Držela jsem synovci Dona Aprila palce.