Operace únor 1948

04.04.2020

Tu otázku, jak je možné, že jsme v roce 1948 celého půl roku dodávali vojenské prostředky do Izraele, a přitom na našem území probíhal politický převrat, jsem si možná kladl podvědomě, ale nikdy jsem tyto souvislosti nějakým významnějším způsobem neřešil. Pokud se člověk o tuto kapitolu československých dějin nezajímá nějakým zevrubnějším způsobem, patrně je přirozené, že mu tyto spojitosti uniknou. Jak píše autor již v předmluvě, toto téma bylo celá desetiletí tabuizované, a když se o něčem dostatečným způsobem nehovoří, jako by to ani nebylo. Ale pokud jsou do rovnice dosazeny všechny proměnné, najednou se před člověkem vynoří naprosto jiná historie, než s jakou byl celá léta krmen před- a sametově popřevratovými demagogy. Pak už nedokážete vnímat současný, emotivní – samozřejmě ten jediný správný – výklad dějů této epochy jinak než ironicky. Pro nezasvěcené musím podotknout, že tato kniha je pochopitelně značně kontroverzní. Jak jsem již naznačil, je to zejména z toho důvodu, že nabízí naprosto odlišný pohled na události roku 1948, než je nám obvykle presentováno. Za mě osobně musím podotknout, že tento pohled je z geopolitického hlediska své doby značně logický a v podstatě se zdá být tím správným historickým východiskem. Po odtajnění dalších archívů budou zde uvedená tvrzení pravděpodobně do jisté míry poopravena, ale jinak se domnívám, že výsledek bude ve své podstatě víceméně totožný. Pokud tedy chcete pochopit, co se odehrávalo v politicky exponovaném roce 1948 z jiného než tradičního úhlu pohledu, rozhodně doporučuji sáhnou po této deset let staré monografii. Z jakého důvodu jednal prezident Beneš tak jak jednal, kdo připravil Únor, proč Stalin jako první uznal existenci státu Izrael a jakou souvislost měl politický převrat v Československu s jeho vznikem, proč ve vztahu s tímto faktorem došlo k procesům se Slánského klikou i mnoho dalšího, se v nečekaných konsekvencích dočtete právě zde. Otevřeně musím přiznat, že když jsem si knihu krátce po jejím vydání koupil, příliš jsem netušil, o čem konkrétně pojednává, její anotace byly dost zavádějící. Navíc někde v půlce druhé kapitoly jsem ji asi na měsíc odložil – bez znalosti tématu obsahu mě T-analýza zkrátka neoslovila. Posléze jsem si ale publikaci otevřel na náhodné straně, začetl jsem se a následně jsem ji celou v extrémně krátkém čase zhltal hned dvakrát po sobě. Věřím, že podobně na tom bude i řada jiných, i když další ji bez okolků rovnou zavrhnou. Tisíckrát opakovaná lež se zkrátka stává pravdou, na tom žádný, sebelogičtější argument nic nezmění.