Opičí tlapka
* antologie , Tomáš Korbař
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46293/bmid_opici-tlapka-W8v-46293.jpeg
4
65
65
Pestrá kolekce hororových příběhů ve vynikajícím překladu Tomáše Korbaře, které zůstaly v jeho archivu a kterých většina bohužel dosud vyšla pouze časopisecky. Knížce by mohl klidně patřit podtitul: "Co se do Tiché hrůzy nevešlo!" Tedy příjemné čtení, vždyť kdopak by se nebál rád.
Přidat komentář
U některých příběhů lehce mrazí. A nejen u těch, které se odehrávají za noci, kdy sněhovou vánici doprovází táhlé vlčí vytí. Většinou jsou to však slabší vyprávěnky omšelé časem.
Sbírka jedenácti hororových povídek, z nichž jednu rozhodně nepovažuji za hororovou – detektivně laděná povídka Inteligent je zároveň nejhorší ze všech (za pouhé dvě hvězdičky). Hororové povídky jsou nejčastěji "duchařského typu", v závěru je několik upírských příběhů. Za čtyřhvězdičkové povídky považuji titulní Opičí tlapku, dále povídky Poslední seance, Harry a Host ze zásvětí. Zbývajících šest povídek i celkovou kvalitu knihy hodnotím třemi hvězdičkami.
Podtitul téhle sbírky zní: "Hororové povídky, které se nevešly do Tiché hrůzy."
A to je dobrá lákačka, že?
Navíc, tři povídky ze sbírky jsou v další hitovce, tj sbírka Rej upírů. A to je dobrá lákačka, že?
Možná bych to tak brala, kdyby vyšla poprvé, co vyšla Tichá hrůza. Protože si to akorát představuju takhle:
Rok 2009: "Hele, ta Tichá hrůza se dobře prodávala, že jo? A neměl tam ten Korbař ještě nějaké přeložené povídky?" A evidentně to vážně vzali tak, jak to dostali. Jak si jinak vysvětlim, že povídka Poslední seance je v knize vedena jako od neznámého autora? Mám to chápat, že Korbař neznal autora? To bych pochopila, kdyby vyšlo šedesátkách, ale tohle bylo v roce 2009 (povídka vyšla pod dvěmi názvy, ale třeba tehdy neuvedli autora a z toho překladatel čerpal, fakt nevím). To už vydavatel musel vědět, kdo to napsal. Proč tam nedal nějakou poznámku? Nějakou vsuvku? Tohle akorát podpoří myšlenku, že vydali, jak dostali. Našli u dědiců práv (?). Asi to není chyba textu, protože v některých zdrojích se uvádí to stejné, autor neznámý. Na svých stranách vydavatel ale uvádí jako autora Christie. Kdyby to byla chyba textu, asi by se to někde vedlo. Ale je to tak v obsahu i když přijde povídka na řadu v knize. Tak teď nevím, zda jsem jenom já letadlo :D
V seznamu je opět jenom výpis autorů a název povídky. Že nebudou medailonky, v to jsem už ani nečekala. Není tam ale ani originální rok vydání a název jednotlivých povídek. Zní to ošizeně? Jo, zní.
Ale nemohu říct, že to je horší sbírka. Tři povídky z ní jsem četla ve sbírce Rej upírů (Drákulův host, Neboť krev jest život, Noční návštěvník) a všechny ode mě dostali maximum z hodnocení. Jenom to beru jako dobrý způsob jak vydělat na něčem, co fungovalo minule. Protože mě prostě irituje ten podtitul "Hororové povídky, které se nevešly do Tiché hrůzy" :/
Pokud vás neotrály moje dosavadní pindy ke knize samotné, něco jsem napsala i k jednotlivým povídkám ;)
Překladatel Tomáš korbař měl zřejmě své důvody, proč tyto povídky nezařadil do kultovní antologie Tichá hrůza, na kterou má Opičí tlapka navazovat. Tyto povídky z mého pohledu nedosahují kvalit Tiché hrůzy, nicméně k zahození rozhodně nejsou. Ze začátku na mne půsbily dojmem lepšího průměru, ale asi v polovině jsem narazil na povídku Poslední seance, a všechny další povídky včetně ní mne zaujaly mnohem více než první část knihy. Nevím, jestli je to jen můj dojem, či jestli je druhá polovina zkrátka lepší, ale povídky jako Harry nebo Draculův host byly velmi dobré. Ale parodoxně povídka, která se mi líbila zdaleka nejvíc, nebyla nijak zvlášť kvalitní. Poslední seance je krátký text vystavěný na idiot-plotu, naprosto předvýdatelný a nijak zvlášť děsivý. Přesto mne zaujala a spíš, než že by mne vyděsil, mne dojal. Nevím proč, ale myslím že si ho budu pamatovat ještě dlouho.
Pokračování Tiché hrůzy už není tak dobré jako první díl, i přesto obsahuje několik velmi dobrých hororů (Harry, Poslední seance, Opičí tlapka, Inteligent).
Zajímavá sbírka hororových povídek, obsahuje průměrné, ale i nadprůměrné výtvory. Na Tichou hrůzu nemá, ale určitě stojí za přečtení.
Joj..tak toto nevyšlo. Totálna nuda. Poviedku opičí tlapka som čítala kedysi v detstve a vtedy ma zobrala o mnoho viac. Možno človek, ktorý nečíta veľmi hororovo ladenú literatúru, si to užije viac, pre mňa však slabota.
Některé povídky jsou trochu slabší a chybí jim ten správný hororový konec, ale vzhledem k tomu, kdy vznikaly, věřím, že byly na svou dobu strašidelné až dost. Je to příjemně mrazivá a tajuplná četba pro chvilky, kdy se chcete trochu bát.
Konečně dokonalá sbírka hororových povídek od různých autorů, která nemá chybu.
Napínavé a hrůzostrašné.
Tichá hrůza (1.díl povídek) taky stojí za přečtení!
Štítky knihy
antologie hororu hororové příběhy
Část díla
- Draculův host 1914
- Dům v průsmyku 1955
- Harry 1955
- Host ze zásvětí 1867
- Inteligent 1961
Za mňa ledva 3*. Nie som si istý, či je múdre antológiu charakterizovať slovami "povídky, které se nevešly do Tiché hrůzy". Ako keby vám chýbala drobnosť na večeru, len tak bez vozíka by ste skočili do Kauflandu a tam by vás zamestnanec schmatol za lakeť a ťahal by vás k chladiacemu pultu, kde majú vo výpredaji s 80%nou zľavou šunku, ktorej zajtra končí trvanlivosť. Takúto formu "reklamy" nepovažujem za najšťastnejšiu. Žiaľ, ako Tichá hrůza, aj Opičí tlapka sa môže "pochváliť" mizerným vydaním. Márne by ste hľadali medailóniky autorov, minulosť jednotlivých textov, informácie o ich vzniku. A inak? Sklamanie. Dve-tri poviedky veľmi dobré, zvyšok za mňa podpriemer. Niektoré kusy strašne zostarli, chlapík navštívi v búrlivú noc rodinu v dome a nič hororové sa tam nedeje a ráno zistí, že to boli duchovia, to ako vážne? Vyložene ma bavila azda len klasika Opičí tlapka (po ktorej bola celá zbierka pomenovaná a ktorou sa na 1OO% inšpiroval King pri písaní Cintorína zvieratiek) s Harrym (ktorý je správne mrazivý a znepokojivý, vrátane úderného konca, ale strašne mu ubližuje istá forma predvídateľnosti, samého ma zaskočilo, že som absolútne nebol prekvapený tým, že ma nič v tejto poviedke neprekvapilo, ale ako vravím, napísaná je veľmi „nepríjemne“ a správne volí slová, zbytočne nimi nemrhajúc) a nechýba tradičná poviedka Brama Stokera Drakulov hosť, ktorá v skutočnosti mala tvoriť prológ jeho slávneho upírskeho románu, ale napokon sa k čitateľom dostal až po autorovej smrti, vďaka jeho vdove.