Opona: Poslední případ Hercula Poirota
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446354/bmid_opona-jX6-446354.jpeg
5
560
560
Hercule Poirot série
< 37. díl
Kapitán Hastings, Hercule Poirot a zámek Styles – tam ti dva poprvé vyrazili na lov vraha tehdejší majitelky. A tam se také po letech setkávají, aby společně odhalili dalšího mimořádně nebezpečného zločince. Styles už dávno patří někomu jinému, stal se z něj penzion manželů Luttrellových, obývaný různorodou směsicí hostů. Je mezi nimi i Hastingsova dcera Judith, oddaná pomocnice doktora Franklina, zkoumajícího tropické nemoci. Je zde také místní donchuán Allerton, nadšený amatérský ornitolog Norton či tak trochu záhadná slečna Coleová. Na první pohled mírumilovná společnost – Poirot však tvrdí, že se mezi nimi pohybuje vrah. A že udeří. Ale jak mu v tom zabránit? Slavný detektiv, sužovaný stářím a chorobou, se za pomoci svých malých šedých buněk a svého věrného přítele naposledy pouští do souboje se zlem v lidské podobě – výhru si však tentokrát vybere nejen spravedlnost (byť ve zcela nečekané podobě), ale i smrt… Ač napsaná už ve 40. letech minulého století, vyšla Opona coby poslední detektivka s Poirotem až v roce 1975. Rok poté, co nechala Agatha Christie zmizet ze světa zločinu svého nejslavnějšího hrdinu, opustila i ona svět pozemský – a oba v nich zanechali jedinečnou a nesmazatelnou stopu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Knižní klub
Originální název:
Curtain: Poirot's Last Case, 1975
více info...
Přidat komentář
Tomuto dílu jsem se dlouho vyhýbala proto, že je to poslední poirotovka, co Agatha Christie napsala. A já věděla že mi bude po dokončení knihy smutno, protože ať už ty knihy s Poirotem čtete v jakémkoliv pořadí, je tahle kniha jakýmsi "sbohem", které Poirotovi dáváte. A jo, byla jsem smutná.
Přitom musím říct, že jsem si tenhle příběh vlastně dost užila. Autorka tu uzavírá pomyslný kruh, kdy první kniha s Poirotem se odehrává na zámku Styles a tímto posledním dílem se zase na Styles zase vrací. A mne to prostě bavilo.
Zápletka samotná byla skvělá, a i když jsem měla určitá tušení, co a jak v příběhu autorka vymyslela, stejně jsem neodhadla všechno. A ten závěr byl neuvěřitelný.
Kapitán Hastings by až do poslední chvíle takový ten skoro až ťuňťa, jak ho známe, ale přitom pořád hodný a takový jako dobrák, zatímco vychytralý Poirot převezl všechny - až do poslední chvíle měl vlastně svým způsobem navrch, jak to bylo vždycky.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání skvělého Jaromíra Meduny, který Poirotovi propůjčil svůj hlas v seriálu s Davidem Suchetem. A bylo to výborné.
Po doposlouchání na mne padla jakási melancholie. Byť ještě nemám přečtené/naposlouchané všechny díly s Poirotem, je to prostě takové smutné, že tohle je prostě ten poslední díl.
Nakonec hodnotím plným počtem, skvělý příběh, spousta vzpomínek na první díl Záhada na zámku Styles, pocit melancholie, ale přitom jsem si to užila, a skvělý narátor audioknihy.
Poirot je moje srdcovka a myslím, že jsem četla většinu knih, kde se jeho postava objevuje. Tuto knihu jsem nedočetla. Nechci se s postavou Poirota rozloučit, takže to ani nedočtu.
Od Agathy Christie čítam dokola všetko, čo mám v knižnici, počúvam audioknihy a nikdy ma to asi neomrzí. Dávam 5 * aj napriek tomu, že tento Poirotov prípad nemám rada. Je trochu prekombinovaný a divný. Zdá sa mi, akoby tu už Agatha Christie strácala dych. Možno je to tým, že sa nemôžem zmieriť s tým, že je Poirotov posledný.
"Vždy som si bol všetkým taký istý - vari až priveľmi istý... Teraz som však pokorný a ako dieťa vravím neviem..." Hercule Poirot
Posledný prípad Poirota je dôstojnou rozlúčkou Agathy Christie s jej priekopníckou literárnou postavou.
Zase jedna z knížek u které není hodnocení vůbec snadné. Na Agathiny poměry mi tam přišlo hodně filozofie a diskusí. Případ je od počátku velmi zvláštní a vede čtenáře znovu až k velkolepému vyvrcholení. To je ovšem tentokrát takové, že jsem se rozhodovala mezi plným počtem hvězd a odpadem. Dala jsem sice plný počet hvězd, ale takhle to prostě skončit nemělo.
Parádní rozloučení s Herculem Poirotem. Ačkoli jsem příběh znala z televize, vůbec mi to nebránilo ve vychutnání si knihy. Originální způsob vražd a děj nutící k zamyšlení, jak snadné by mohlo být někoho zmanipulovat k hroznému činu, dělá tento případ jedním z nejlepších.
Ajajaj, napadlo mne po přečtení této knihy. To už fakt žádný další Poirot nebude? Podtitul říká, že jde o poslední případ Hercula Poirota, ve kterém zúročí své dosavadní zkušenosti. No a pak už jen padá opona, zhasínají světla, něco končí a něco začíná.
Kniha se odehrává na zámku Styles, stejně jako kdysi první kniha. I zde je kapitán Hastings a Poirot, nicméně z Hastingse je čerstvý vdovec a slovutný Poirot je upoután na kolečkové křeslo, protože mu zdraví neslouží tak jako dříve.
Snaží se za pomoci Hastingse vyřešit, kdo má být příští oběť tajemného X, který má na svědomí sérii vražd. Poirot však totožnost vraha zná. Podaří se mu předejít vraždě? Konec je jedno obrovské překvapení, ať už jde o vraha, ale hlavně pokud jde o postavu Hercula Poirota. Tleskám a smutním.
Výjimečné mezi detektivkami Agathy Christie ve dvou věcech. Jednak se tu autorka pokusila o trochu filosofování nad oprávněností odplaty, mění tady slavný detektiv s úžasnými šedými buňkami svůj názor na oprávněnost násilného činu v nutném případě? Ano nebo ne? A zajímavý pohled na otázku manipulátorství, v autorčiných detektivkách myslím docela vzácnou. Fajn je i zestárlý, ale stejně občas naivní a roztomile popletený Arthur Hastings, který vytváří s Poirotem výbornou dvojici.
A za druhé, Agatha tady nechává slavného detektiva zemřít, je to vlastně trochu spoiler, ale přiznaný i v názvu knihy. Ale nemusíme být my příznivci výjimečného Hercula Poirota (ano, sympatického a charismatického přesně tak, jako je sympatický a charismatický David Suchet) smutní, berme to jako zápletku stvořenou jen a jen pro tuto knihu, napsanou a odehrávající se ve druhé světové válce (byť vydanou po letech).
Proč? Protože slavného detektiva autorka zase oživila. Nejméně 10 let poté, co měl na zámku Styles zemřít, poskytuje Poirot své detektivní služby zcela prokazatelně i v letech padesátých, jako hodně letitý pán, ale stále svěží... Minimálně v detektivce Zlatá brána otevřená (Hickory Dickory Dock z r. 1955), která pro mě nebyla sice nic moc, i tou poválečnou dobou, ale návrat Hercula Poirota mě potěšil.
A dodatečně vzpomínám, co detektivka Sloni mají paměť (Elephants Can Remember, 1972)? Tam je Poirot ještě starší!
Takže pro nás, obdivovatele skvělých šedých buněk mozkových, platí - Hercule Poirot je nesmrtelný...
Přečteno jako audio s hlasem Jaromíra Meduny. Představovala jsem si k tomu postavy z filmového zpracování s Davidem Suchetem. A přesto, že jsem věděla, výborně se to poslouchalo.
Nejsem zrovna čtenář detektivek, ale dostala se mi do ruky tato knížečka a tak jsem si ji přečetl. Měl bych něco od Agaty Christie něco znát, vždyť už je to klasika.
(SPOILER) Skvostná detektivka, závěr je smutný. Pro mě je Hercule Poirot nesmrtelný..
Poslední případ Hercula Poirota. Už je chudáček odkázán na kolečkové křeslo, barví si vlasy a v terénu za něj musí pátrat jeho přítel Hastings, ale malé šedé buňky mu fungují pořád stejně. A to je pachatel tentokrát opravdu rafinovaný! Když jsem četla knihu poprvé, přiznávám, že mě závěr vážně šokoval. Prostě brilantní Agatha Christie!
Je to bravurní detektivka. Stále a pořád dokola mne udivuje, jakou má A.Ch. fantazii, stále mne to překvapuje.
Motivy jsou originální, postavy, příběhy...
U této detektivky jsem viděla i filmovou verzi, která je perfektní.
A když si člověk přečte knížku, doplní se mu drobné detaily, kterých si ve filmu nevšimne... protože by tam musel být vypravěč.
Je to skvělá knížka a jsem moc ráda, že se ke mě dostala.
(SPOILER) SPOILER! Omlouvám se za spoiler, ale jsem po přečtení tak plná emocí, že bez toho bych je nedokázala vyjádřit. K přečtení této knihy jsem se dlouho odhodlávala ... z filmu, který jsem přes pár lety viděla, jsem věděla, že můj milovaný Poirot umře, tak se mi do toho moc nechtělo. Už i u filmu jsem si poplakala. Ale zároveň jsem si říkala, že mi tato kniha chybí, ať to mám s Poirotem "kompletní", tak jsem se přeci jen do toho pustila. Kniha byla fantastická , bylo vidět, že ji Agatha napsala již ve 40.letech ( i když vydala v r.1975) v plné síle a ve vrcholné formě! Zápletka originální a vůbec nevadilo, že jsem z filmu věděla, jak to je a bude. Aspoň jsem si všímala těch všech náznaků. I když byl Hercule už starý a nemocný, tak to nejdůležitější ( "Ne srdce, ale mozek, Hastingsi!") mu stále fungovalo jako zamlada. Pořád ten stále skvělý a odhodlaný Poirot tak, jak ho mám ráda. Právě proto, jelikož jsem s ním strávila dobrých 25 let, mi k němu nejde ta vražda, navíc ve spánku, ale asi neměl na vybranou a bral to jako menší zlo...ale přesto, je to úplně jiný Poirot, než jakého jsem znala. Z jakého důvodu to Agatha tak napsala? Velmi by mě to zajímalo... Jinak moc jsem byla ráda za opětovné setkání s kapitánem Hastingsem , vždy mi byl mnohem bližší než paní Oliverová,( té jsem nějak nikdy nepřišla na chuť). Jeho myšlenky jsou sice dost melancholické, ale někdy se tam najde i humor.... Ještě poznámka... Vždy, když přečtu Agathu, tak se dívám na film, je-li natočený. Opona je úžasná, přesně kopíruje knihu, David Suchet naprosto dokonalý a musím říct, že všechny postavy takové, jaké jsem si je představovala...ale zejména představitel Nortona a ve filmu je navíc mnohem víc dialogů s Nortonem, kdy v knize to je třeba odbyto jen tím, že "něco brebentil jako vždy". Bylo to pro mě sebetrýznění, ale knihu i film doporučuji! No nic, musím si jít přečíst něco, v čem mi Hercule zas ožije v plné síle, je mi nějak teskno:-(.
Poslední případ a "poslední vražda". Poslední vykreslení vztahu kap. Hastingse s Herculem, a vztah Hastingse se svojí dcerou.
Smutný konec.
Velmi zvláštní nezvyklá zápletka.
Opět výborná detektivka od Agathy Christie. Jen tato byla i smutná, poslední případ H. Poirota. Nějak mě tak roztesknila.
Jsem a vždy budu velkým milovníkem Agathy a oblíbených postav jenž díky ní ožívají. Rozloučení s Herculem podle mého vyšlo na jedničku. DÍK!
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Dokonalé a překvapivé od začátku do konce.
Příběh byl tak dokonale zamotaný, že jsem nebyla schopna s jistotou odhadnout na X, po kterém Poirot šel a věděl, kdo to je, kdežto Hastings ne. Mohl to být kdokoliv. Tentokrát však Poirot ošálil i Hastingse, ale to mu vyzradil, až na konci v dopise.
Poirot je starý a nemocný muž a proto chce, aby byl Hastings jeho očima a ušima, ale tomu mnohé uniká a vlastně je i součástí toho, co se děje. Nedivím se, bylo to opravdu dokonalé. Také tento příběh ukazuje, jak slova jiných/diskuse mohou člověka ovlivnit v jeho jednání/uvažovaní, ponouknout ho.
Každopádně, je zde více pokusů. Vše je vysvětleno opět na konci, formou dopisu od Poirota.
A musím říci, že mě to rozuzlení velmi překvapilo v několika bodech. Hlavního podezřelého/viníka jsem měla za podezřelého, jen jsem nechápala, jak to udělal, když nemohl a svým způsobem neudělal. Nedávalo to smysl, když vždy s někým byl. A ostatní to opravdu udělali. Je to prostě zvláštní způsob, jak to dělal.
Příběh je vyprávěný z pohledu Hastingse. Je zde mnoho zajímavých postav, kde vyplyne ze situace nebo je řečen motiv, pro který daný zločin spáchat mohli. I když v jednom případě mě nenapadlo, že by to mohl plánovat jiný z páru, pro svůj vlastní osobní důvod a ono se to trochu vymklo.
Celkově byl příběh velmi čtivý, zajímavý, správně zamotaný, do poslední chvíle není vše jasné. Myslím, že určitě minimálně jedním vysvětlením skutků budete překvapeni, protože to zkrátka nečekáte. S jistou víte jen to, co si myslí Hastings, že vidí/skyší a co mu řekne Poirot...
Příběh se mi velmi líbil. Za sebe doporučuji :).