Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151661/klub-nenapravitelnych-optimistu-151661.jpg
5
922
922
Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 400 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010. Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Le Club des incorrigibles optimistes, 2009
více info...
Přidat komentář
Táhne se jako med, stoprocentní atmosféra, parádní letní pomalé čtení... za mě 85%
Skvělá kniha, která má téměř vše: je poučná, napínavá, dojemná i vtipná. Velmi dobře se mi četla.
Kniha, do které jsem se dloouho nemohla začíst. Uvědomila jsem si tím, jaké mám mezery ve znalosti dějin dvacátého století. Občas jsem se ztrácela v jednotlivých postavách členů klubu a jejich příbězích. Každopádně konec mě naprosto ohromil.
Zvláštní kniha. Vlastně je to takový výřez ze života dospívajícího kluka, víceméně bez začátku a bez konce. Trochu jsem se bála tloušťky knihy i tématu (šachový klub), ale nutno říct, že udržet pozornost nebyl problém. Autor hezky mixuje přítomnost a minulost, tajemství, smutek a melancholii smutných uprchlíků z Východu. Určitě můžu doporučit.
Dočteno.
A už vím, že kniha patří k těm, na které se nezapomíná. Rozhodnutí spisovatele bylo napsat román života. A myslím, že se mu to opravdu povedlo.
"Jsou knihy, které by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejné je to s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete."
Výstižný komentář dnes napsal i Makropulos a k tomu už nemám co dodat. Jednoznačně doporučuji román k přečtení.
Tahle kniha mě velmi zasáhla. Je to úžasný příběh, skvěle napsaný, postavy jsou naprosto uvěřitelné a jejich životní osudy čtenáře opravdu zasáhnou, příběh o přátelství, lásce, ztrátách, zradě, rodině, ale i o knihách, fotografování, šachové hře a filmech. Je to o Sovětském svazu a východním bloku v padesátých letech a Francii v létech šedesátých, o alžírské válce, židovské otázce, a hlavně o tom, jak jsou tyto historické události prožívány a jak ovlivňují životy lidí. Autor přibližuje pocity emigrantů odloučených od svých rodin, ale vedle nich vypráví i o problémech a pocitech dospívajícího kluka, se kterým se život taky nijak nemazlí. Myslím si, že každý čtenář si v tomto románu dokáže najít něco, co ho zaujme.
Mnohovrstevnatý společenský román, který vypráví dospívající Pařížan Michel. Děj se odehrává částečně v Michelově současnosti (v šedesátých letech) v Paříži, částečně retrospektivně v období od první světové války do padesátých let ve východním bloku. První část představuje jednotlivé postavy, čte se dobře, ale nemá takový spád jako část druhá, kde se osudy postav propojují, a která je místy až dechberoucí. Je to jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla, i když někoho může odradit tloušťka knihy (jde ale jen o 567 stran, kniha je vytištěna na silném recyklovaném papíře.) Kniha je výborně přeložená, nejsou zde pravopisné chyby.
Kniha začíná velmi pozvolna a nenápadně, až jsem si kolikrát kladl otázku, zda-li nastane nějaký zvrat a bude se vůbec něco dít,... I přesto mě autorovo vyprávění již od počátku upoutalo, a to ať už pojednával o malichernostech všedního života nebo těžkých životních zvratech,... Často jsem se těšil na každou další stranu a další poodhalení Francie šedesátých lete, osudů politických uprchlíků nebo života dospívajícího hlavního hrdiny Michela. Ten na mě působil spíše jako jakási spojnice mezi mnohdy výrazně zajímavějšími postavami, avšak v příběhu měl rozhodně své místo,... Autorovi se nedá upřít umění s jakým vtáhne čtenáře do děje a mistrovsky zvládnutá gradace, kdy jsem ke konci knihu ne a ne odložit. Někomu může vadit, že některé příběhy z knihy nejsou uzavřeny, ale mně to dalo prostor se nad postavami a jejich osudy dále zamýšlet,... Už se těším na autorovi další knihy.
Jo a abych nezapomněl, jestli se ještě někdy podívám do Paříže, rád bych navštívil Lucemburskou zahradu a Medicejsou fontánu.
Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Koláž osudů, které se Vám vryjí pod kůži. Je to přesně ta kniha, kterou čtete jedním dechem, ale zároveň si přejete aby nikdy neskončila. Přála bych si, aby autor byl produktivnější co do knih, ale asi je to přesně o tom, že kvalita převišuje kvantitu:-)
Překrásně napsané! Děj je pomalý a spíše mlhavý, ale ani na minutku jsem nepřemýšlela nad tím, že bych knihu odložila...
Krásná a silná kniha o dvacátém století napříč Evropou. Mnoho příběhů svázaných jedním pařížským šachovým klubem.
"Raději budu žít jako optimista a mýlit se než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu."
Dať menej ako 5 hviezd? NEMOŽNÉ! Toto je kniha, z ktorej vo vás niečo asi navždy ostane. Ja som bola vo Francúzku (prstom na mape) a skrze túto knihu. Bývala som u Michela, bola súčasťou jeho rodiny, jeho radostí, jeho starostí a bolestí (ktoré by žiadne dieťa nemalo v rodine prežívať). Postupné odkrývanie minulosti jednotlivých postáv bolo písané skvele a ja ako čitateľ som chcela vedieť aj to, čo nebolo napísané, to, čo bolo ďalej nie len pre Michela, ale aj pre ostatných členov klubu. Klobúk dole pred týmto autorom, ktorý napísal úžasný príbeh o ľuďoch, ktorý žili v ťažkej dobe a ktorí trpeli tak, akosi väčšina z nás nedokáže ani len predstaviť. Odporúčam!
Mohu se jen přidat k nadšeným ohlasům... přečetla jsem to jedním dechem a když jsem skončila, po Michelovi se mi stýskalo.
Úžasný román, který opět připomíná dramata 20. století a jako bonbónek i pohled do života pařížské rodiny v šedesátých letech. Životní osudy exulantů podané s empatií a navrch jemná ironie.
Malinko jsem v závěru nepochopila obrat v jednání a chování jedné z postav (mám jen nějaké tušení), ale nic to kupodivu neubralo na kráse příběhu, naopak mě to láká si knihu přečíst znovu.
Jeden z nejlepších románů poslední doby.
Na začátku knihy jsem si několikrát řekla, že knihu nedočtu, že tato kniha není pro mne. Díky bohu, že jsem tak neudělala. V druhé polovině mne kniha chytila a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Velký román o tom, jak lidé přicházejí, odcházejí a my už pak nikdy nejsme stejní. O tom, že být optimistou znamená především radovat se z toho jediného, co člověk ještě neztratil – život.
"Mám nějaký problém s logikou. Nikdy jsem nepochopil, jak někdo může něco říkat, a dělat úplný opak. Přísahat, že někoho milujeme, a zraňovat ho, mít přítele a zapomenout na něj, považovat se za jednu rodinu a ignorovat se jako cizinci, hlásit se k velkým principům a neřídit se jimi, tvrdit, že věříme v Boha, a jednat, jako by neexistoval, považovat se za hrdinu a chovat se jako svině."
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
První stránky jsem četla na sílu, po dočtení knihy jsem se k nim vrátila a teprve pochopila, o čem je řeč. Je to zajímavé, je to poučné, je to hodno zamyšlení, je to smutné...a hlavně je to hrozně ponuré. Po dočtení jsem nebyla schopná knihu hned okomentovat, muselo se mi to uležet. Když si teď na knihu vzpomenu, sevře se mi hrudník a vidím šedočerno. To, co zažil hlavní hrdina ve svém poměrně raném věku, to, jakými byl obklopen lidmi a situacemi, byla fakt síla. Podle názvu jsem si myslela, že to bude daleko veselejší čtení...