Zasľúbené zeme
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492686/mid_zaslubene-zeme-dBI-492686.jpg
5
137
137
Paríž, Alžír, Tel Aviv, Petrohrad. Hrdinovia z Klubu nenapraviteľných optimistov sa vracajú v ďalšom veľkom románe, ktorý sleduje ich životy a sny. Zachytáva štyri desaťročia od rozkladu koloniálnych mocností až po pád železnej opony, dekády plné nádejí a hľadania zasľúbených krajín. (vychádza 11. apríla) Michel Marini má len sedemnásť rokov a za sebou maturitu. Chce vycestovať za Camille, ktorá s rodinou žije v izraelskom kibuci, so svojim fotoaparátom dobyť svet a nájsť Cécile, priateľku nezvestného brata, ktorý sa nevrátil z Alžírska po tom, čo dezertoval. Ako presvedčený komunista sa totiž rozhodol radšej meniť svet. V zajatí svojich lások a tajomstiev poslední nenapraviteľní optimisti prechovávajú veľké nádeje tohto búrlivého obdobia. Od kolonializmu k pádu sovietskeho bloku, od zázrakov konzumnej spoločnosti po mystické volanie Jean-Michel Guenassia vykresľuje intímnu epopeju celej jednej generácie.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , PremediaOriginální název:
Les Terres promises, 2021
více info...
Přidat komentář
Vřele doporučuji. Druhý díl je dokonalé pokračování Klubu nenapravitelných optimistů, těžko říct, který je lepší. Kniha o hledání sebe sama, o přátelství, o lásce i bezohlednosti, jak se má člověk vlastně zachovat, aby svůj život žil v té Zaslíbené zemi, po které všichni touží, a která cesta na křižovatce života je ta pravá? Jak napravit své omyly, aniž bychom ublížili?
"Nedokázal jsem dostat z hlavy, že by bývalo stačilo, aby někdo z nich Sašovi pomohl a jeho život mohl vypadat jinak. Každý myslel jen na sebe. Byli stejní jako ostatní. "To je pravda, řekl Igor," jenže přátele nemůžeš vždycky hodnotit podle té nejpřísnější morálky. Když je člověk příliš nesmlouvavý, všechny je ztratí, je třeba jim dopřát nějaké výhody, lehce pokulhávající přátelství je lepší než žádné."
"Během chvíle měl Frank pocit, jako by je znal odjakživa, otisknou se do téhle zaslíbené země, kde je toho třeba tolik udělat, kde jejich mládí nebude handicapem jako ve Francii, v níž si všechny funkce uzurpují na doživotí starci. Budou mít historickou šanci podílet se na vzniku spravedlivější společnosti a obnově toho, co jejich otcové zničili."
Ach, ach, jak se vše stále opakuje. A vše je lehce zasazené do historických událostí, kde jsem bez dechu četla o životě v Alžírsku, v Rusku, pak o nezapomenutelné povodni ve Florencii.
Guenassi dokonale propojil životní příběhy hrdinů, je tu spousta zvratů a myšlenek, u kterých se zastavíte a vše je psáno lehce, že po přečtení téměř 500 stran litujete, že už je konec. Kniha, ke které se člověk vrací,
Knihy Jean - Michel Guenassia jsou prostě úžasné. Nádherně popisné, skvěle přeložené ( pár drobností odpouštím ), poetické, a zde přímo ukázkově navázané na Klub nenapravitelných optimistů. Nejde číst bez toho, aniž by se člověk nepozastavil nad tím, zda by se zachoval stejně nebo jinak. Jen tak jí z hlavy nedostanu. A tak to má u dobrých knih být.
" Franck se v posteli posadí, lapá po dechu, nemůže se z toho snu probrat. Dlouho jen tak sedí, očima prohledává temnotu. Pomyslí si, že život je takový, jaký si ho uděláme. Že ho člověk nemůže vzít zpátky, ale může ho žít. Už ho znovu neminout. Vstane, zapálí svíčku. V kartonové krabici najde malé, trochu zrezlé nůžky a začne si stříhat své dlouhé vlasy. Pomalu. Metodicky. V odrazu okenní tabule spatří muže se smutným a zasněným pohledem. "
Hledání zaslíbené země, lásky a snaha naplnit svůj život smysluplnou činností. Málo kladného, mnoho nesnází a tragédií, ale o tom je vlastně život. Spousta námětů k přemýšlení.
Jedním slovem nádhera. Jsem moc ráda,že autor pokračoval a napsal 2.díl. Životní cesta hlavních postav,která je dost často spletitá a poznamenaná i režimem. A zase to končí tak trošku otevřeně....
Tak to byl čtenářský zážitek! Bála jsem se, dvou věcí: že pokračování nebude zdaleka tak dobré, jako Klub nenapravitelných optimistů. A že se mi bude těžko navazovat, protože KNO si už detailně nepamatuji.
Obě obavy byly zcela liché. Jean Michel Guenassia velmi nenásilně a přirozeně přiblížil děj minulý a i z pokračování jsem stejně nadšena jako z KNO, možná i víc. Michel Marini dospěl, je mu 17 a víc, a tak je pro mě mnohem uvěřitelnější postavou.
Zaslíbená země i nadále sleduje životy hlavních postav KNO. Kromě Francie nás přenese i do Alžíru, Izraele, Ruska, ale i porevolučního Československa. Michel se na svém putování zastavil v povodněmi sužované Florencii...A vše je vylíčeno tak skutečně!
Do toho se jednotlivé postavy vyvíjí a proměňují, hledají své životní štěstí a lásku, a když už se zdá, že je mají, tak vše je jinak. Prostě skvělé čtení, ktré letos už asi nic nepřekoná!
Pred štyrmi rokmi som čítala Optimistov a obávala som sa, že po takom čase nenaskočím ľahko do pokračovania. Ale úplne v pohode sa mi vynárali spomienky.
Aj táto kniha ma úplne pohltila, pokračovanie životov a história jednotlivých krajín popísané úžasným štýlom. Všetkým som držala palce.
Určite odporúčam.
"Kde sa nachádza tá Zasľúbená zem? Snívame o nej, ale je to len prelud, názov pre naše ilúzie, nikto sa tam nikdy nedostane."
"Na tejto zemi nebude nikdy lepšie. Je to len vidina, ktorú mútia politici mystifikáciou, šarlatáni šťastím, pretože ich údajnú sociálnu spravodlivosť, ich chimérickú rovnosť nikto nikdy nevidel a nikdy neuvidí,"
do volného pokračování "Michelova" příběhu jsem naskočil jak do rozjetého vlaku a celou jízdu si pěkně užil; zaujaly mne především historické a politické linky, ale třeba epizoda v těsně polistopadové Praze dokáže (především v českém čtenáři) vyvolat silné emoce, jakých se mi od našich spisovatelů zatím nedostalo;
téma a jeho pointování se tentokrát jen těžko mohlo vymknout z trochu patetických kolejí, ale líbí se mi Guenassiovo rozpracování leitmotivu "zaslíbených zemí" (ten plurál je důležitý): co a kde vlastně v životě hledáme? proč se na svých cestách tak často míjíme? a proč jich nemůžeme dosáhnout?
rozhodně stojí za přečtení
Začnu jednou z vět, kterou jsem napsala před devíti lety (to už je devět let???) do komentáře ke Klubu nenapravitelných optimistů. "Ač docela mám ráda nedořečené příběhy i s otevřenými konci, tak tady bych třeba ráda věděla, co se stalo s hlavním hrdinou, jak dál pokračoval jeho život a setkal se s lidmi, které ztratil?"
A je to tu, absolutně jsem netušila, že bude pokračování (věděl to tehdy Jean-Michel Guenassia?) a tak to bylo velké překvápko. A zároveň obava, jestli zvládne autor pokračovat slušně dál - kvůli laťce posazené velice vysoko. A zvládl. Michel a další hrdinové ze Zaslíbených zemí mě chytli za srdce a já hltala a hltala. A podívala se na různá místa světa a mohla se jen domýšlet, kam asi jednotlivé postavy osud zavane. A že to u některých byly slušné veletoče. Nečetla jsem jen osudy jednotlivých osob, ale i osudy některých zemí. A zase mě to vedlo k tomu, o některých z popsaného načítat si trošku víc a zjišťovat.
Když jsem tu psala o té laťce, ve skutečnosti je to tak, že ji autor úplně nepřeskočil, byla přece jen příliš vysoko, ale rozhodně mu k tomu chyběl jen kousínek. Klub je prostě pro mě přeci jen nepřekonatelný. A mám chuť se k němu zase vrátit. Ale Zaslíbené země jsou také skvělé a dík za ně.
Klub nenapravitelných optimistů se po přečtení dostal na přední příčky mezi mými oblíbenými knihami. Na Zaslíbené země jsem se tak moc těšila, ale bohužel mě kniha zklamala. Nedokázala jsem na Optimisty a sympatií k postavám již navázat. Kniha pro mě neměla už tu správnou dynamiku a místy se mi zdála i zbytečně zdlouhavá.
Pátrání našich nenapravitelných optimistů po jejich zemích zaslíbených je především filozofické hledání smyslu existence i prachobyčejného štěstí; vypravování o nápravě životních omylů, jež vede k sérii dalších stejně závažných chyb. A mimo jiné putování Evropou, nostalgické i kruté, mnohdy krutě nostalgické... ukazujíc na pomíjivost, snad i směšnost lidských osudů. Jsem nadšena, že lze s takovou lehkostí a bez patosu napsat "chytrý" román mapující významné dějinné události, aniž by čtenáře rušila přemíra podrobných informací, ale rovně aniž by čtenáře a priori stavěl do role nevědomého "hlupáka". Bez povýšenosti zkrátka předkládá skvělý román obsahující snad vše, co od beletrie očekáváme. Bylo to krásné a já s uspokojujícím pocitem vděku jistě brzy sáhnu po další autorově knize.
Skvostné- v této ,,fresce,, je vše, co má brilantní román obsahovat…… naplněné i nenaplněné sny o svobodě, lásce, náboženské a politické rovnosti, revolucích, které prospějí jen hrstce vyvolených….. o zradách , přátelství, schopnosti člověka adaptovat se v novém prostředí.
Knihy tohoto autora potvrzují to, že život je o mimořádných, ale pomíjivých okamžicích- a to četba této knihy splnila beze zbytku.Samozřejmě nadšeně doporučuji.
Štítky knihy
náboženství Francie šachy Izrael Alžírsko mezilidské vztahy vystěhovalci, emigranti oběti komunismu francouzské rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Vážení přátelé ne. Jak jsem byl nadšen z Klubu, tohleto "pokračování" bylo utrpení za trest. Všechny původně sympatické postavy se začaly chovat divně a nesympaticky, nesnesitelná je linie s Franckem, která zabere asi půl knížky. Ne že by autor neuměl psát, to nakonec dokázal v prvním díle, ale tady se příběh táhl jak žvýkačka na zábradlí. Obsaženo časově v podstatě celé životní období, nicméně o to povrchněji. Navíc se to celé točilo kolem náboženství, politiky a vychovávání cizích dětí. Ani jedno z těchto témat mě ani trochu nezajímá, tak jsem kvůli tomu možná trochu zaujatý.
Nicméně pár momentů bylo celkem zajímavých (Florencie, Petěrburg, Praha), takže nějakou tu hvězdičku utrousím.