Ordál
František Kalenda
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135961/bmid_ordal-VjP-135961.jpg
4
54
54
Napětí * magie * intriky * ve středověké Transylvánii. Mladý šlechtic Samuel přichází na své rodné tvrzi o dědický nárok. Útočiště hledá u svého strýce Aybarse Egerváriho a doufá, že se jednou bude moci vrátit domů jako dědic. Místo toho se však stává svědkem únosů dětí a je zatažen do vztahů poznamenaných dědičným šílenstvím.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi četla moc dobře, jen mě trochu zklamal závěr knihy. Samuel se vrátil domů, a co se tam stalo......? Víc neprozradím, jen mi přijde, že autorovi došel dech a nevěděl, co dál. Ale třeba bude pokračování, jak už tady někoho také napadlo, pak si ho ráda přečtu.
Boha jeho! Taková volovina! Tak takhle příšerně vykradenýho Červenáka jsem už fakt dlouho nečetla!
Hezky se četla, bylo to hodně dějové (občas by nějaký ten podrobnější popis pro dokreslení neškodil). Historická detektivka bych tomu neříkala, na to tam bylo málo historie a hodně magie, takže spíš fantasy, což mi absolutně nevadilo, protože zápletka byla poutavá a rozuzlení vcelku překvapivé. Příběh z Horního Mýta se pěkně uzavřel, zato ve Staré Tvrzi zůstal děj zcela otevřený. Napadá mě jen, že buď došel autorovi inkoust, nebo plánuje nějaké to pokračování. Od autora pro mě první knížka a určitě si přečtu i další.
Hodně jsem přemýšlela, co o této knize napsat.
Takže za prvé, čtenářsky se mi docela líbila, kladem je veliká čtivost a celkově příjemný autorův styl, který mi sedl. Atmosféra některých scén je opravdu hutná a pěkná. Na druhou stranu, označit toto za historickou detektivku je naprostý nesmysl a zřejmě komerční tah, aby se to lépe prodávalo. Jde o fantasy zasazenou do historizujících kulis, která by se mohla odehrávat prakticky kdykoliv a kdekoliv od raného do pozdního středověku či v kterémkoliv fantasy světě (pokud by člověk zaměnil slovo Tataři kupříkladu za husiti, uvěřím, že to může být Žitavsko o dvě stě let později, než se kniha hlásí). Atmoféře fantasy nahrává i hodně moderní slovník vystupujících postav. A i když se nevyskytují obvyklí transsylvánští upíři, jak zdůrazňuje M. C. Putna v doslovu, archetypálních bosorek, starých bohů, šílených šlechticů a celkově různých klišé je zde více než dost. Zápletka je velice naivní, prakticky od začátku mi bylo jasné, kdo za únosy dětí stojí a proč. Co mi vadilo, byl otevřený konec na více než jedné "frontě" a nelogické jednání některých postav (např. motivace hrdinovy macechy je mi absolutně nejasná).
historický román ,který mi trošinku připomínal stylem Čachtickou paní ....nebyly tam pasáže ,které by nudily,ale něco tomu malinko chybělo ...příběh dobrý,čte se to taky dobře ,tak to vidím za 3,5
Čtení, jak zde bylo napsáno, spíše pro mládež. Opravdu dosti hororový nádech. Co ale nedokáži pochopit je vyjadřování hlavního hrdiny. Ačkoliv neumí číst a psát docela obratně v hovorové řeči používá slova jako, potenciální, geniální, intuice a indisponovaný. Docela by mě zajímalo kde k těmto slovům negramotný šlechtic ze středověké společnosti přišel. Další věc byla, jak se na několika místech děje prokázalo, že neuměl používat meč. V této době, pokud nebyl duchem slabý, se syn dal buď na studia, nebo uměl používat meč. Tak nevím. Docela jsem byl knihou zklamán, opravdu hororovo-dobrodružné čtení pro mládež.
Čte se to pěkně, je to i napínavé, poučné, ale celkově nic moc. A ten konec je hororový, od detektivky nechci otevřený konec
Není to úplně špatná historická detektivka, ovšem ta vyšetřovací linie je v jádru moc nic. Prvoplánová a nevýrazná. Navíc ve mně Ordál svým zpracováním občas evokoval dobrodružný román pro mládež, jen trochu drsnějšího ražení. Což asi nebyl úplně autorův prvotní záměr.
Stylistika jinak v normě, přihlédneme-li k faktu, že František Kalenda publikuje teprve podruhé. Naneštěstí je koncepce zápletky přinejmenším vágní. Brzy je jasné, kdo za zločiny stojí, a tak se stává důležitějším rozplést ústřední motivace, než viníka usvědčit. Což však paradoxně selhává v obou případech. Tedy ne že by se jedno s druhým nepovedlo, pouze s logikou to příliš společného nemá. Fantastická vsuvka pak rozhodně není na škodu, jen je otázkou, nakolik milovníky historie doopravdy osloví. Za mě ovšem body nahoru, dává to příběhu ten správně hororový rozměr. Bohužel s tím autor vyrukuje až v závěru, takže když už se z mého hlediska začne konečně dít něco skutečně zajímavého, zazvoní zvonec a rozprávky je konec.
Celkem povedená historická.. co vlastně? Krimi s prvky magie? :-) Čtivé, místy vtipné, ale přesto se poněkud divím silně pochvalnému doslovu samotného Martina C. Putny. No je fakt, že o upírech tam nic není, za což je autor především chválen, ale jinak čarodějnice, mrtví vstávající z hrobů, příšerní mladší bratříčci a vraždící maniaci i nezbytná rekvizita - černý kocour nechybí. :-)
Kniha se čte dobře, byť spíše než historický román nebo historickou detektivku připomíná knížku pro (současné) teenagery. Tomu odpovídá i jazyk a způsob myšlení postav, které s 13. stoletím nemají mnoho společného. Je to takový román pro dospívající s prvky hororu, byť "děsivé" scény působí spíše úsměvně. Zasazení do Transylvánie v době tatarských nájezdů je nahodilé, příběh by se mohl odehrát kdykoli a kdekoli jinde. Vlastní zápletka je poměrně jednoduchá, padouch (resp. padouška) jasný zhruba v polovině knihy. Nejslibnější mi přišel začátek knížky, pak jsem se postupně začala spíše nudit a místy bavit nad tím, co ještě autor do příběhu zapojí (staří bozi, bosorky, ožívající mrtví...). Celkově zcela ahistorický příběh, který je na druhou stranu napsán docela zábavně a svěže. Jako prázdninová nenáročná oddechovka dobré.
Pro mě naprosto výborná historická detektivka se zajímavým koncem.. Doporučuji určitě přečíst.
Poslední dobou mě nějak začaly bavit historické romány a tím spíš, pokud se jedná o historickou detektivku s prvky fantasy. Ordál je perfektní čtení a splnil všechna moje očekávání. Mimochodem: nevěděl jsem a hledal jsem.. Ordál je jiný výraz pro boží soud.
V příběhu najdete čarodějnice, ale v rozumné míře, šílenou šlechtu, která vás bude svým chováním štvát, trochu nadpřirozena, trochu milostné zápletky, ty dobré i ty zlé a všichni vám budou vlastně docela sympatičtí (až na ty záporáky). Zkrátka perfektně namíchaný příběh. Kdo jsou ti hlavní parchanti začnete s velkou mírou jistoty tušit už docela brzo, ale, nevím proč, příběhu to nijak neškodí.
Přemýšlím, co bych té knize vytknul, nenapadá mě však nic. Při čtení se budete náramně bavit. Co víc si přát...
Tak snad mé hodnocení bude dostatečně objektivní, aby to nebylo podezřelé, že je tu další strašně sluníčkovej komentář. Opravdu nikdo mi nedržel nůž pod krkem, když jsem to psala.
Pokud vás neodradí věk spisovatele. (Píšu to sem protože jsem se setkala s názorem,:" Vždyť je mu 22, to nemůže být dobré.") Jak pro koho. Kdo četl 50 odstínů šedi pochopí, že ne vždy, je věk zárukou kvality. Hodil se mi i popis kdo je kdo na začátku knihy, protože postav je tam opravdu dost a občas jsem si říkala : " A sakra, kdo to je?" Stačilo nalistovat rejstřík postav a byla jsem doma. Potom to přijde, držíte knihu v ruce, přečetli jste si začátek, teď jen nalistovat první kapitolu a přejet řádek očima.
Co to budu okecávat ta kniha vás prostě vtáhne do děje, přečetla jsem jí za den a půl, musela jsem číst ráno v metru, v práci a večer v posteli, jen abych věděla jak to bude končit. (Doufám, že bude další pokračování.)
Tahle kniha má všechno co se mi líbí, rychlý spád, trošku fantasy, nástin milostného vztahu a relativně špatný konec pro hlavního hrdinu. (Spisovatel se asi rád vyžívá v týrání svých hlavních postav. =D) Některé povahové rysy a hlášky mi byly také povědomé. Hodně často jsem se přistihla s připitomnělým úsměvem.
Konečně v Čechách vydali někoho, jehož postavy nejsou ultrakrutopřísné a jsou to jen normální lidé. Mám ráda Sedmihradsko bez upírů.
I.
Ordál jsem přečetla během víkendu. Čte se opravdu dobře, má to spád a velmi emoční pasáže, třeba tu s nekromancií nebo závěrečné vyvrcholení. Co mě překvapitlo a čím se knížka liší od šedé zóny ostatních historických románů? Vypíchnu 3 věci. Za prvé - humor, možná spíš jízlivosti na místech, kde jsem je nečekala. Za druhé - prolínající se dvě silná témata - mateřské - co je matka schopna udělat pro záchranu svého dítěte - jde k tomuhle autor jako chap přišel? Já jako ženská se dvěma dětmi tomuhle tématu trošku rozumím a pomohlo mi to pochopit, kde se vzal "slepičí fanklub" postarších žen, které píšou oslavné recenze (viz některé níže). Druhé téma je naopak čistě spirituální a já bych ho nazvala "jak si představujete, že funguje bůh". Vzhledem k jeho překvapivému zpracování chápu, že právě tohle přilákalo zcela odlišnou smečku hledačů mystérií. To třetí, co dělá Ordál neobvyklým, jsou literárně-historické legrácky tak nenápadně vsunuté do děje, že je nemá šanci rozpoznat ani nadprůměrně sečtený člověk. Chápu, že na jejich hledání F. Kalenda nachytal noblesní okruh salónních literátů, protože pro ty je to samozřejmě výzva.Tak jako jsou uvedené tři čtenářské okruhy zásadně různé, tak se bude lišit vnímání této knížky.
Také bych Ordál neklasifikoval jako "detektivku", ani jako historickou. Má to sice krimi zápletku, ale spíš jako vedlejší motiv. Ani to není román, na to je knížka příliš úsporná, skoro až úderná. Spíš je to mystery v důsledně historizujícím prostředí. Po přečtení jsem byl zvědav na autora, tohle byla jeho první knížka, na kterou jsem narazil. Na jeho webíku jsem zjistil, že zdaleka není přes svůj mladistvý zjev žádný začátečník. Taky jsem tam objevil, že teprve bude křest Ordálu a že na něm bude mluvit Putna a písničky hrát Petr Linhart (toho považuji za jednoho z nej textařů). Tož se do Prahy výjimečně vypravím. Jo a pozvánku na křest jsem našel tady - http://www.despota.info/news/pozvanka-na-krest-ordalu/ - nevím, jestli bude ma křtu knihy nutná.
Jako historický román to moc není, spíš je to fantasy zasazená do reálných historických kulis. Také si líbil téměř vědecký Putnův doslov o Sedmihradsku. Co ovšem nejvíc vyniká je web autora, jak už tu bylo zmíněno. Já osobně naprosto žeru jeho pohádku na pokračování Kocour, pes a sirotek, která je i namluvená, takže naše děti si jí pouští sami. Protože je "pro zlobivé děti", je docela drsná, ale s atraktivním dějem (jak u autora bylo možno očekávat ze středověku), ale má tam některé netradiční atributy a je to i vtipné. Najdete tady http://www.despota.info/pes-kocour-a-sirotek/ - čtěte rychle, zřejmě se připravuje ve Vyšehradu její knižní vydání, tak si užijte ještě zadarmo-:)
Souhlasím, stálo za přečtení. Děj se sype, reálie podivuhodné a (zřejmě) i historicky přesné, vypointováno a při tom všem je to o něčem. Milovníci rozplizlých quasi-historických žbleptů asi nezajásají, protože ani lovestory nedopadne podle šablony, ale je to zajímavý směr - místo historické detektivky bych to nazval historická mystery.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vraždy ve znamení hvězdy |
| 2011 | Despota |
| 2018 | Zlomený král |
| 2012 | Ordál |
| 2016 |  Pes, kocour a sirotek |
Strašlivá slátanina, kde nudu střídá trapnost a z každé stránky čiší beznadějné kopírování, bez nápadu. Souhlasím, že tato kniha je ztrátou času pro čtenáře. Dočetl jsem s nasazením všech sil, nikdy jsem knihu nevyhodil, ale tentokrát jsem se musel dost přemáhat abych to neudělal. Ani nevím proč jsem dal hvězdu, snad soucit.