Orfeova závěť

Další z legend francouzské poezie, mezi jeho přáteli byli Picasso, Apollinaire, Modigliani... Jeho poezie je většinou velmi křehká:

Anděli křehomraze, můry hebce
tlukou do dlaní, ač už svítá.
Záklopky a komůrky srdce,
květ aorty a antracit,
uragán ze čtyř světa stran.
V lanoví noci luna
naslouchá u dveří.
A růže nemá věk.
Má zobáčky a rukavičky
a noviny ji citují
a spolu s ní akrobaty,
u nichž se den a noc
střídají bez lásky...

Jestli máte rádi Apollinaira, na své si přijdete i tady. Jen hledejte a vybírejte podle svého srdce! Koneckonců, pokud si nepřijdete vždycky na své, nezoufejte. Cocteau napsal: "Jedině estetika neúspěchu je trvanlivá. Kdo nechápe neúspěch, je ztracen."
A jak se díval na básníky?
"...básník se podobá mrtvým v tom, že se prochází neviditelný mezi živými a ti jej mlhavě zaznamenají až po jeho smrti..."
Zkuste ho číst v noci s růží v ruce.
Pak určitě promluví...