Orgány nepatří do nebe: Rozhovory s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem a jeho pacienty
Renata Kalenská
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522262/bmid_organy-nepatri-do-nebe-ucG-522262.jpg
5
99
99
Příběhy české transplantační chirurgie. „Jedeme na sál. Cítím, jaká je mi na pojízdné posteli jen v andělíčku zima. Klepu se. Imunitu mi příslušnou medikací stáhli skoro k nule, aby moje tělo bylo ochotné nové orgány přijmout. Nemám strach. Je to jakýsi druh adrenalinu, mlha v hlavě, gumové vystresované tělo. Podobá se to pocitu, když jsem jako dítě startovala na závodech ve sprintu. Zaklekám do bloku. Tretry potřebovat nebudu.“ Novinářka Renata Kalenská v roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Za záchranu svého života vděčí špičkovému transplantačnímu týmu z pražské nemocnice IKEM, který vede přednosta Jiří Froněk. O jejich práci se však rozhodla vyprávět už o něco dříve, když měla možnost sledovat Froňka při operaci na sále a viděla, s jakým zápalem chirurgii provádí. Vedla s ním proto obsáhlý rozhovor a mluvila také s řadou pacientů po transplantaci, jejichž příběhy jsou jen stěží uvěřitelné. Tato kniha vzdává hold nejen mimořádné osobnosti české transplantační chirurgie, ale především všem lidem, kteří tváří v tvář smrti prokazují obrovskou odvahu, nezdolnost ducha, nezištnost a lásku k bližnímu. Dokazuje, že čím blíž smrti se ocitáme, tím lépe chápeme skutečnou hodnotu života. Rozhovory s Jiřím Froňkem a pacienty doplňují kněz a lékařský etik Marek Orko Vácha a psychiatr Radkin Honzák.... celý text
Přidat komentář
Zaujal mě název knihy. První část s rozhovorem panem Froňkem by mohla být vnímaná, jako kdyby se vytahoval. Ale ON na to má. Podle příběhů jde často do věcí na hraně, do kterých by jiní nešli a zachránil tak nejeden život. Dostalo mě, jak se dělají transplantace u malých dětí. Klobouk dolů.
Zajímavá je i zkušenost autorky. Transplantací si prošla, takže ví "o co go".
A příběhy dárců a příjemců - velmi zajímavé a hodně emotivní. U příběhu Grety jsem byla velmi dojatá statečností maminky.
Děkuji za zajímavé čtení, moc mě to obohatilo a jsem ráda, že jsou takovíto lékaři, kteří svou práci berou jako poslání. U nich to nekončí - jsou to i sestry, ostatní personál. Kdo z nás si umí přestavit, že by třeba 15 hodin stál a pekelně se soustředil. Protože jeden chybný krok může být fatální.
Bravurní. Koupila jsem si knihu původně kvůli těm ostatním příběhům. Rozhovor s dr. Froňkem jsem podcenila :-) Nakonec je to právě on, kvůli kterému si knihu chci přečíst co nejdříve znovu. Fascinující. Dynamika života a práce. Co jedinec dokáže, když je nadaný a obětuje tomu kus života a nespočet času. Ano, pokud chce být lékař špičkou, nemůže vést styl života v zenu. Hlavně ne na začátku cesty. Být motivovaný, dřít, nespokojit se s málem. A najít svatého partnera k tomu. Soukromě je to určitě obtížné, ale děkujme těmto kouzelníkům a osobnostem.
Myslím, že je to velice přínosná kniha, Jiří Froněk je pro mě kouzelník s geniálním talentem - lékař je pro něj slabé slovo. Zajímavý životní příběh autorky Renaty Kalenské a ostatních pacientů, kteří měli to štěstí se do rukou pana doktora Froňka dostat, protože jinak by jejich život neměl pokračování.
Obrovský dík za práci transplantačních týmů. Jsou to dárci pokračování životů u lidí, ke kterým byl osud často velmi nespravedlivý. Obrovský dík také samozřejmě patří dárcům, je to malý zázrak "přendavat" orgány z těla do těla. Velmi poučné, zajímavé, držím všem palce. Sama mám už jen jednu ledvinu a nikdy člověk neví, co ho potká.
Výborná kniha rozhovorů s Jiřím Froňkem, světově uznávanou kapacitou v oblasti transplantační chirurgie, doplněných kratšími pasážemi, na nichž se podíleli Marek Orko Vácha a Radkin Honzák. V závěru je několik neméně zajímavých rozhovorů s pacienty, kteří transplantaci podstoupili či se samotnými dárci orgánů. Tato kniha ukazuje, k jak obrovskému pokroku v transplantaci orgánů v posledních desetiletích došlo; vždyť třeba první úspěšnou transplantaci plic provedl u nás prof. Pafko teprve v r. 1997. Dnes už se provádějí tak složité výkony, jako multiviscerální transplantace, zahrnující žaludek, játra, pankreas a tenké střevo (je o ní zmínka v knize) a procento úspěšnosti mnohdy značně překračuje 90 %. Za zmínku stojí rovněž dříve nemyslitelná transplantace orgánů u malých dětí, zejména s ohledem na nesmírně náročnou práci při šití miniaturních cév a další technické problémy. Toto vše umožnilo teprve použití cyklosporinu jako zatím nepřekonaného imunosupresiva. Není bez zajímavosti, že vůbec první generikum tohoto antibiotika bylo vytvořeno u nás v bývalém podniku Galena.
Poměrně rozsáhlá kapitola pojednaná formou trialogu Kalenská - Froněk - Vácha je zaměřena na etické problémy související s transplantacemi a dotkla se i problematiky eutanázie a asistované sebevraždy. Jak se dalo očekávat, v tomto směru k úplné shodě názorů nedošlo.
Jiří Froněk strávil delší čas na poměrně vysokém postu v Londýně a mě zaujal jeho popis vztahů mezi lékaři a pacienty. Zatímco po medicinské stránce jsme na tom přinejmenším stejně (alespoň pokud jde o IKEM) jako v jiných vyspělých zemích, v Británii je pacient rovnoprávným partnerem lékaře. U nás bohužel ještě stále přetrvává ten paternalistický starorakouský model, kdy pan doktor ví všechno nejlíp a pacient by měl pokud možno mlčet. A k tomu ještě ta titulománie (pan primář, pan docent, pan profesor...), která snad není v žádně jiné oblasti u nás tak rozšířená jako ve zdravotnictví.
Kniha je dobře napsaná a velice čtivá, přestože pojednává o ne zrovna zábavném či populárním tématu. Přečetla jsem ji během tří večerů a vřele doporučuji každému.
Velice zajímavá a místy hodně silná rozhovorová kniha na dosti specifické medicínské téma transplantační chirurgie, ovšem s množstvím přesahů. Nejpřínosnější části jsou rozhovor se samotným J. Froňkem a následná etická debata se zapojením M. O. Váchy. Působivý je i autorčin autobiografický vstup. Knížka má bohužel i dvě slabiny: Rozhovory v druhé části knihy s pacienty, dárci a R. Honzákem jsou mnohdy poněkud chaotické a čtenář se pro narušenou chronologii a kauzalitu nepříliš dobře orientuje, co, kdy a proč se událo. Chápu úsilí R. Kalenské o navození dojmu co největší autenticity a spontánnosti, ale zde je to ke škodě výsledného textu. Měla do toho víc zasahovat, lépe to strukturovat a především se ptát obšírněji, ať je zřejmé maximum okolností, aby si situaci dokázali představit i čtenáři bez zkušenosti s transplantacemi. A závěrečným rozhovor s Radkinem Honzákem, zmatečný a egocentricky soustředěný na vlastní (tj. respondentovy) bonmoty, tam vůbec být nemusel. Oproti věcnosti, přehlednosti (leč zároveň poutavosti) Froňkově a Váchově je to takové plkání... Druhá výtka pak míří směrem k poměrně četným medicínským termínům a obratům: Měly být vysvětleny důsledně všechny (samozřejmě s výjimkou notoricky známých), a to vždy již při prvním výskytu. Ale jako celek samozřejmě jen a jen doporučuju - je to dobrá a potřebná kniha.
Děkuju!
Děkuji autorce za svůj příběh, za inspiraci, za tuto knihu!
Děkuji lékaři Jiřímu Froňkovi, že to nikdy nevzdal a je tady pro nás!
Děkuji všem lékařům, kteří svou práci vykonávají s láskou, citem, vervou, duší a věnují svůj život druhým.
Děkuji jejich rodinám.
Děkuji zdravotním sestrám a bratrům.
DĚKUJI VŠEM DÁRCŮM, bez vás by to nešlo!
Tato kniha mě vnitřně velmi zasáhla. Mám kolem sebe neustále kupu lidí, kteří si neustále a pořád na něco stěžují a přitom jsou tak bohatí!
Stále ještě máme jednu z nejlepších zdravotních péči ve světě a spoustu laskavých lidí, kteří mnohdy naprosto nezištně a zdarma pomáhají nemocným, přestárlým a všem potřebným. Jenomže náš národ je přeborníkem ve stěžování si. Až pak jednoho dne přijde vteřina a všechno, hlavně vaše hodnoty jsou najednou úplně někde jinde.
Život a zdraví je největší dar !!!
Pokud k tomu máte ještě někoho vám blízkého, jste nejbohatší na světě!
Kniha, nad kterou přemýšlím. Prestoze jde o neskutečně zasluznou práci, neskutečný můj obdiv k lékaři a jeho týmu, vděk za všechny možnosti záchrany životů, tak nějak mi bylo celou dobu čtení strašně uzko. Jak tenka je hranice, kdy se i my můžeme ocitnout v ohrožení života a bohužel být i na straně druhé, té dárcovské. A tím nemyslím být živým dárcem...
Úplně mě dostaly příběhy na konci knihy, příběhy dětí a u Grety padaly slzy. Mně je to tak strašně líto a při pomyšlení, že takových smutnych osudů je určitě spoustu, je mi hodně úzko.
Takže tato kniha se povedla, na mě neskutečně zapůsobila a já za ní děkuji.
Uf, tahle kniha mě dostala...
Na jednu stranu byla nesmírně zajímavá, o transplantaci nic moc nevím a já tak dostala šanci tomuto oboru nahlédnout pod pokličku. Na stranu druhou mě ničilo číst si ty příběhy týkající se dětí, vždyť ti malí tvorečkové a ani jejich rodiny by si ničím takovým procházet neměli...
Nejvíc mě zasáhl příběh malé Grety, 19 měsíční holčičky, která zemřela a její rodiče dali souhlas s darováním jejích orgánů.
Děkuji autorce za příběh její i ostatních, kteří dostali od života naloženo a přesto to jejich těla zvládla a transplantace byla úspěšná. Všem z celého srdce přeji, aby se jim dařilo a nemuseli si tím vším procházet znovu!
Knížka se rozhodně dostane na seznam nejlepších knih, které jsem letos četla! A moc ji doporučuji i vám, pokud rádi čtete knižní rozhovory a chcete si přečíst něco, co se vám vryje do paměti.
Úžasná kniha. Doporučuji všem, člověk si po přečtení více váží svého zdraví a jeho "problémy" mu přijdou mnohem malichernější...
Přesně jak popisuje Runinka. Zajímavé téma, pocity , myšlenky a samotný prožitek.
Kniha rozhovorů aktérů obou stran. Transplatující versus transplatovaný. Moc se mi líbil právě tento ucelený pohled na dané téma.
Víte, že v Česku je tzv. předpokládaný souhlas s darováním orgánů? A že tedy potencionálním dárcem může být každý z nás? Najednou se tak téma transplantace dotýká každého z nás a některých přímo.
Pracuji na dialýze a znám to mrazení, kdy z čistého nebe přijde telefon, že pro klienta xy mají ledvinu. Neumím si představit ten adrenalin, kdy se klient těší a zároveň má neskutečný strach z operace a komplikací.. kdy klidně večer vyráží sanitkou do Ikemu, mnohdy zbytečně, protože jiný adept se hodil více. Ta radost, když se pak klienti s novou ledvinou dostaví, šťastni a plni sil. Znám i opačné situace, kdy se k nám klienti po x letech vrací protože ledvina dosloužila. Za všemi těmi případy stojí lidé bez kterých by to nešlo.. špičkoví lékaři a Dárci..
“Čekám na smrt. Na smrt člověka, jehož orgány by mi zachránily život.
Skvělá publikace @enkocz která zevrubně popisuje transplantační program u nás i ve světě. Formou rozhovoru s mistrem oboru Dr. Froňkem a dalšími odborníky včetně příběhů odtransplantovaných.
Kniha je plná medicínských informací o orgánech a příjemcích, ale také etických otázek ať už se bavíme o živých či zemřelých dárcích. Zajímavostí jsou párové transplantace nebo transplant u dětí. Zkrátka tahle publikace odpoví na vše, co jste chtěli vědět ale báli jste se zeptat.
Autorce děkuji za skvěle zpracované téma a aby ji ledvina sloužila co nejdéle.
Jen kdyby se snad dělal nějaký dotisk .. píše se Braun nikoliv Brown.
Štítky knihy
rozhovory Česko, Česká republika česká literatura 20.-21. století transpantologie transplantovaní pacienti
Autorovy další knížky
| 2021 |  Připraven sloužit |
| 2023 | Orgány nepatří do nebe: Rozhovory s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem a jeho pacienty |
| 2024 |  Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně |
| 2017 | Doktor vězeňských věd |
| 2010 | Evangelium podle Brabence |
Kniha patří k těm, při jejichž čtení se vám tají dech, žasnete nad možnostmi současné medicíny a začnete uvažovat i nad svým vlastním zdravím a zdravím vašich blízkých. Je nejvyšší čas začít se o svou tělesnou schránku starat...
Víc tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2024/01/renata-kalenska-organy-nepatri-do-nebe.html