Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně přehled

Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533460/bmid_kdyz-za-nas-buh-netaha-kastany-z-oh-65e3a68e0524d.jpg 4 38 38

Desatero Marka Orko Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli. Marek Orko Vácha a Renata Kalenská zvou čtenáře k empatickému a otevřenému knižnímu rozhovoru, volně inspirovanému biblickým desaterem.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (16)

uzivatel1190
01.11.2024 3 z 5

Souhlasím s komentářem níže, škoda, že rozhovor nedělal třeba Aleš Palán. Jinak je to kniha plná skvělých myšlenek a trošku mi polidštila pohled na katalolickou církev, který je jinak poměrně negativní. Pan Vácha je velmi zajímavý člověk, jak profesně, tak lidsky, který určitě má co říct.

DariV.
31.10.2024 2 z 5

Jediné, co tuhle knihu zachránilo, byly odpovědi respondenta. Otázky tazatelky se daly na prvních pár stránkách nějak vstřebat, ale pak už byla tak strašně otravná a bulvární, že jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. Otázky nešly do hloubky, byly kladené jako by v knize nešlo o respondenta, ale hlavně o autorku. Novinářsky opravdu velký špatný. Příště sáhnu rovnou po knihách pana Váchy a paní Kalenské se budu obloukem vyhýbat.


jasminecka
07.10.2024 4 z 5

Spousta skvělých myšlenek a předané odhodlání měnit svět. Ale ta forma... Opravdu to nešlo udělat jinak, než přepsat nahrávku se vším všudy? Není smyslem knižního rozhovoru text zbavit balastu a učesat natolik, aby čtenář dostal kondenzované sdělení? Jako jo, k něčemu to dobré bylo - bylo cítit, jako ho některá témata otravují, slyšela jsem tu naléhavost, s jakou se snažil přivést čtenářovu pozornost k tématům velkým - Bůh, život a smrt, údiv a žasnutí...
V jednu chvíli tam MOV o balastu mluví, že se ještě nikam nedostali. Asi šlo o kapitolu o lásce. Ta mi přišla nejvíc mimo. Konstatovat stav by šlo pár větami a dál už bychom se mohli zaobírat Láskou s velkým L a ne to po drobkách sbírat mezi řádky v tom bulvárním vyzvídání... Naštěstí pak už jsme se pustili opět do jiných témat a to bylo skvělé.
A teď promiňte, už musím končit, jdu měnit svět.

Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175

všechny komentáře

Související novinky (1)

Prokleté královny, Život na míru a další knižní novinky (13. týden)

24.03.2024


Citáty z knihy (7)

Od přírody bychom se mohli učit vůli k životu. Vědomí, že nic není zadarmo, že i v té poslední štěrbině chci žít a přežít a rozmnožit se.


Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175


Všichni přemýšlejí, kdy se člověk stal člověkem, kdy už to nebyl Australopithecus, nýbrž Homo. [...] Já si tedy ve své definici člověka myslím, že homo vzniká ve chvíli, kdy udělá nezištný dobrý skutek, první skutek lásky. To je samozřejmě obraz, metafora, mezitím uplynuly tisíce let. str. 27-28


Více citátů z knihy najdete u autora.


Kniha Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně v seznamech

v Právě čtených6x
v Přečtených50x
ve Čtenářské výzvě13x
v Doporučených3x
v Knihotéce11x
v Chystám se číst50x
v Chci si koupit13x
v dalších seznamech2x