Orlando
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407919/bmid_orlando-rzz-407919.jpg
4
220
220
Román Orlando (Orlando, č. 1994) z roku 1928 hrál pro autorku zcela zásadní roli, patrně je to i nejdelší milostný dopis, který kdy v literatuře vznikl, a Woolfová jej píše sobě samé. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů. Orlando se proměňuje z muže v ženu, aby jí už navždy zůstal. Autorka se v této impresionisticky laděné próze snaží o zachycení prchavého okamžiku a zároveň o propojení minulosti a přítomnosti a významně analyzuje otázky genderu, identity a tvořivosti. Snímek Orlando z roku 1992 je pokusem Sally Potterové přetlumočit do filmové řeči tento fantastický, fiktivní román a díky skvělým hereckým výkonům a esteticky neobyčejně vytříbené inscenaci je považován za vynikající literární adaptaci, jakkoliv nebylo snadné přenést na odlišné médium všechny vzájemně se překrývající časové roviny románové předlohy. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Orlando: A Biography, 1928
více info...
Přidat komentář
Mám ráda K majáku i Paní Dallowayovou, velmi se mi líbí metoda proudu vědomí, ale tady se s autorkou míjíme. Kniha se mi těžko četla a nudila mne prakticky od chvíle, kdy se hlavní hrdina "převtělil", a dočetla jsem jen v naději, že do sebe vše nakonec nějak zapadne a začne dávat smysl (horečnatý sen? pokus o popis tvůrčího procesu autora, který experimentuje se svou postavou?). Bohužel se tak nestalo a smysl mi to nedává ani po dočtení, ani po přečtení různých recenzí. Tentokrát pro mne zklamání.
Fascinace slovy, ohýbám rohy – a to se nedělá.
PSANÍ! PSANÍ! Láska. Nitro. Imaginace. A celý ten legrační svět. Mistrovské dílo. Vzdávám se. Jsem jím omámená a nemám co říct. Proč zatěžovat její věty mými? Jen extáze! Extáze.
„Orlando vešla dovnitř. Byl tam naprostý klid. Bylo tam velmi ticho. Byl tam kalamář s inkoustem; bylo tam pero; byl tam rukopis její básně přerušený uprostřed holdu věčnosti.“
(SPOILER)
Aby bylo jasné: Orlando si určitě nezaslouží 2*, které jí dávám já. Má svoje nepopiratelné kvality a autorka je mistr jazyka. Nápad se změnou pohlaví a ubíhajícími staletími je skvělý.
To jen pro mě byla kniha příliš popisná, neseděl mi její styl. 2-3 stránky se neděje vůbec nic, pak se děj o maličko posune. To není nic pro mě. Promiň, Virginie :-(.
Už tu mám někde komentář, nyní čerstvě přečteno společně s manželem a ach je to láska jí číst a dělat si rozptýlení a potěchu právě jejími slovy. Má tam všechno, pomrknutí, hlubiny, rozvernost i poučení....
Moja prvá od Virginie. A rozhodne neľutujem. Miestami som sa pristihla pri dennom snení :) (aké by to bolo prejsť takto storočiami so všetkými zmenami osobnosti spomenutými v knihe..). Text tak plynul, že som sa občas vracala späť aby som zistila v ktorom storočí/dobe sa práve nachádzam. Neuveriteľný štýl písania, so všetkými myšlienkami okolo, občas úprimne vtipné :) .. a už ju mám v knižnici ;) a určite som ju nečítala posledný raz. Nádherné umelecké dielo..
Virginia Woolfová je jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek kvůli její schopnosti na velmi malém prostoru sdělit mnoho zajímavých myšlenek a odkrýt její postoje ke spoustě témat, které spolu třeba zdánlivě nesouvisí. "Orlando" mě nezasáhlo tak, jak mě zasáhlo "K majáku", což je kniha, která se mi ze všech přečtených vtiskla do hlavy svojí atmosférou a hutným příběhem asi nejvíce. "Orlando" mě dostalo svojí filozofií a jazykem, který je velmi barvitý, popisný a expresivní. Měl jsem z "Orlanda" trochu strach, protože mě děsila myšlenka, že budu číst knihu o 200 stran, která si troufá jen tak se prolétnout historií a ještě změnit svoji identitu. Jenže ona historická linka tolik důležitá není a skoro jsem si nevšiml, že autorka přešla několik století dál. Záleží zkrátka na čtenáři, které představené rovině dá přednost. "Orlando" mě fascinuje, podobně, jako spisovatelka a její spisovatelské schopnosti. Od doby, co jsem "Orlanda" dočetl, si o knize pořád něco hledám. Rozhodně doporučuju, ale (podobně, jako jsem psal "K majáku", nemyslete si, že jde o nenáročnou jednohubku jen proto, že kniha je jen 200 stran dlouhá).
PS: Jooo, a ty štítky, které jsou tu uvedené, berte HODNĚ s rezervou.
"Živote, živote, co jsi vlastne zač? Světlo, či tma, hrubá zástěra lokaje, či stín špačka v trávě?"
Nádhera. V slovách zachytiť absolútnu krásu, je to niečo ako úchvatná maľba, ktorá kvitne v každej vete iným odtieňom - geniálna Virginia Woolf.
"Musíme slova ztvárňovat tak dlouho,až se stanou nejjemnější skořápkou našich myšlenek"
Ve ztvárňování slov je Woolfová jedinečným Mistrem.Maluje jimi obrazy trochu fantaskní,vtipné,ironické i sebeparodické. Příběh je velmi čtivý,není nudný,mně se četl docela lehce,jen jsem musel zpomalit rychlost čtení z pětky řekněme na dvojku.Pasáže o odlišnosti žen a mužů jsou bystré a dokonale promyšlené a skvěle v příběhu umístěné.Místy se objeví lehké zklamání nad poznáním o marnosti života:
"Přicházím o některé iluze možná proto,abych získala jiné..."
A s citátem:
"Jakkoli jsou obě pohlaví odlišná,prolínají se . "
nelze než souhlasit.
Pro mne čtenářský zážitek,četlo se mi to lépe než Paní Dallowayová. Jak níže v komentářích uvedeno,chce to jen nechat se nést volným tokem slov.
Které mají co sdělit,dodávám.
V knize mě velmi bavil pohled na tradiční pojetí mužské a ženské role, který má co říct i dnes, devadesát let od vydání. Autorka je vtipná, bohužel mám dojem, že mi toho v knize hodně uniklo, možná proto, že se hodně vztahuje k době vzniku a anglické historii. Celkový pocit z četby je rozporuplný.
Kdybych si v průběhu nepřečetla, že má jít o frašku, byla bych z toho jen zmatená. Začalo to slibně, ale postupně se to tak zamotávalo, že jsem místy nevěděla, čí jsem. Hodně vlastních myšlenek, hodně vnímání přírody, ale celkový dojem byl fakt divný. Podobně jako k Majáku jsem se většinou nechytala.
Přemýšlení o psaní, sebevyjádření, o ženskosti a mužskosti, o společenských rolích, o společnosti. Převeliká jemnost a obraznost, pro kterou mám VW tak ráda, a ironie a vtip v neobvyklém množství. (Devatenácté století jako období lezavé vlhkosti a všeobecné plodnosti - úžasné!) Přistoupit na autorčinu hru, plout s proudem - odměnou je podivuhodné čtenářské i myšlenkové putování.
Doopravdy vtipná knížka, čte se jedna báseň. Zabývá se sice rozdílným postavením mužů a žen ve společnosti, ale dělá to s lehkostí. Ostatní feministická pojednání vedle ní budou vypadat upoceně a zahořkle. Ten nápad přeměny hlavního hrdiny v hrdinku je úžasný. VW dokáže neuvěřitelně přesně sledovat vnitřní svět svých postav a tady popisuje s nadhledem drobné i větší rozdíly ve způsobu uvažování mužů a žen.
„Jistě, protože to je žena a krásná žena, žena v nejlepších letech, brzy nechá toho rádobypsaní a hloubání a začne myslet na hajného (a pokud žena přemýšlí o muži, nikomu nevadí, že přemýšlí). A pak mu napíše psaníčko (a pokud píše žena psaníčka, nikdo nenamítá nic ani proti jejímu psaní).
Knihomol22 vystihl naprosto přesně. Ne všechny knihy jsou prostě "normální", nicméně stojí za přečtení.
Jak Woolfovou miluju, tak s Orlandem jsem měla problém. Občas je sled myšlenek tak rychlej, že jsem nestíhala, co tím chce autorka říct. Ani se nedivím, že s touhle knížkou měli i její přátelé problém.
Asi si jí budu muset přečíst ještě jednou. :-)
Knihu jsem nezvládla před několika lety dočíst, hrozně mě to nudilo.. Snad se k ní ale vrátím, protože námět je velmi originální a Woolfová prostě JE výjimečná spisovatelka!
Námet zaujímavé, komentáre na databazeknih.cz nadšené. A tak som si myslela, že to zvládnem- žiaľ, nie. A to som si myslela, že Vlny budú ťažký oriešok. Knihu mám vo svojej poličke, a verím, že po rokoch sa k nej ešte raz vrátim a objavím jej čaro...
Virginia je prostě génius. Dokázala z muže udělat ženu bisexuální orientace. Kniha je velice zajímavá, ze začátku mě dost bavila, hltala jsem každé slovo či myšlenku, ale jak se blížil konec, tak už jsem se do čtení musela nutit. Nevím jestli si knih ještě někdy přečtu, protože to nebylo tak dobré jako Paní Dallowayová, ale uvidíme.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno anglická literatura putování feminismus psychologické romány transsexualita, změna pohlaví fiktivní životopisy, biografie transgender LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
V knize vidim opět experimentování s časem,typické pro Virginii. Vidime zde ale i malichernost, marnivost, čas plyne a plyne, hrdina nestarne, ale autorka poukazuje na jeho mladí a krásu. To mi připomínalo Wildova Doriana.
Ke konci už to byl i místy chaos. Vedlo Orlandu k rychlrmu manželství zaplnění prázdného místa?