U veliké řeky
Eduard Štorch
Dvanáct příběhů vytváří jako mozaika obraz pravěku. Všechny se odehrávají kolem Veliké řeky - Vltavy. Žijí tu vedle sebe v přátelství, nebo spolu soupeří rody Medvědů, Bobrů, Sokolů, Vlků, Volavek... Potkáme Šťastnou chvíli z románu Minehava, uchvátí nás statečnost Sokolího oka a rozhořčí zrádnost Silného bobra... Udiví nás krutost nejen přírody, ale také zvyků a obyčejů našich dávných předků. Autor vycházel z konkrétních faktů a nálezů a zpracoval je zajímavě a čtivě.... celý text
Přidat komentář
Knihy E.Štorcha byly pro dětské čtenáře v době normalizace hodně populární. Pamatuji se na ně velmi dobře, jsou nostalgické. Popisují život pravěkých kmenů a opravdu vtáhne do děje. Krásná vzpomínková kniha, která potěší.
Kdysi jsem tuhle knihu četl jako kluk. Teď jsem se k ní zase dostal, protože školy jsou opět zavřené a tak mám vnučku u nás. Jeden z jejích úkolů byl přečíst nějakou dobrodružnou knihu z pravěku. Protože každý psal Lovce mamutů, tak jsme se dali do téhle knihy a chybu jsme neudělali. Moc se jí to líbilo a tak jsme to zapsali i do deníku a začneme číst Osadu Havranů, aby toho měla víc.
Další z poutavých dobrodružných příběhů z doby kamenné od pana Štorcha. Nelíbila se mi tolik, jako Lovci mamutů, přesto stojí za to.
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Opravdu dlouho. Asi proto, že jsem čekala to, co je ve filmu. A ono to tam nebylo. Jenže to je můj problém. Vím ale přesně, co mi kniha dala: po jejím přečtení jsem poprvé a naposledy v životě chtěla na vodu. A tak jsem na ni jela. Potkala jsem komáry, leklé ryby, chemickou pěnu na hladině, vykácené stromy a mraky lidí. Idyla nebyla. Takže závidím těm, kteří tohle mohli napsat. Těžko by tohle šlo vymyslet dnes. Beru za tři - ať už jako vylíčení doby, nebo jako skvělou fantazii. Příběh mne ale příliš nebavil.
Dlouho jsem přemýšlela, kde jsem už četla takové malebné popisy takřka rajské divoké přírody se kterou jsem se setkala v knize Vlčák Kazan od J. O. Curwooda. Tak teď si konečně vzpomínám. Tohle je od puberty po dlouhé době první "štorchovka" kterou jsem přečetla a působí na mne pořád stejně: Jako báječný příběh plný fantazie a dobrodružství, navíc naplněný nesmírnou láskou a obdivem k vlasti a ke krajině ve které vyrůstal autor i většina z nás.
dobrá knížka mám rád štorcha už sem jích přečetl 5 od něj a baví mě to chci si přečit všechny
Tadle knížka mě zezačátku nebavilala, zdála se mi taková nezajímavá. Ale nakonec když jsem přečetla pár kapitol jsem se doni začetla a začala mě bavit.Zaručeně doporučuji přečíst!!
Štítky knihy
pravěk Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Krása!
Dokonalým způsobem podané popisy krajiny, zajímavé a reálně působící příběhy... Krátký pobyt ve starých časech, kdy svět byl mnohem tišší a prázdnější než dnes...
Stálo za to na chvíli vstoupit do pravěku...
Ačkoliv autor psal pro mládež, není tu mnoho šťastných konců. Protože takový byl tehdy život, plný dramat a nebezpečenství. V jiné podobě je stejný i dnes. A děti to musí vědět, poznat a pochopit to, aby nebyly změkčilé a neschopné se poprat se vším, co je časem může potkat.
Dnes je trend odstranit z povědomí mnohé, co by prý mohlo rozrušit citlivé dětské, ale i dospělé dušičky... Myslím, že je to velice chybná, až nebezpečná cesta.
Divoký pravěk už byl. Tak uvidíme, co přinese tento náš pokroucený novověk.