Osada na pahorku
Asaf Gavron
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355418/bmid_osada-na-pahorku-Ve1-355418.jpg
4
58
58
Osada na pahorku je rozsáhlý společenský román situovaný do současného Izraele, v němž je poprvé literárně zpracováno vysoce aktuální téma židovských osad na Západním břehu. Jeho děj je zasazen do fiktivní malé ilegální osady Maale Chermeš v Judské poušti, založené tvrdým jádrem náboženských, nacionalisticky smýšlejících osadníků, a sleduje tuto komunitu a její různorodé členy v průběhu jednoho roku, od jara do konce zimy, s krátkým prologem a epilogem a se dvěma rozsáhlejšími retrospektivními oddíly, jež jsou věnovány dvěma hlavním postavám románu, bratrům Ronimu a Gabimu. Během tohoto období je Maale Chermeš dějištěm jak individuálních osudů, tak i politických her v pozadí, především neustálé snahy o evakuaci osady, jíž její obyvatelé houževnatě vzdorují. Roni a Gabi, hlavní hrdinové románu, jsou sirotci, jejichž rodiče zahynuli při autonehodě a od dětství vyrůstali v kibucu. Zatímco staršího Roniho, extrovertního a nadaného mladíka, od počátku zjevně čeká velká budoucnost, Gabi jako uzavřený a podivínský chlapec je od dětství terčem šikany, na niž reaguje prudkým a iracionálním násilím, což ho jen o to víc vzdaluje od společnosti. Když je v dospělosti odsouzen za týrání svého malého syna a je mu zakázán styk s rodinou, nalezne útěchu a přijetí u ortodoxní náboženské komunity breslavských chasidů. Změní si jméno, o své minulosti nemluví a odejde žít do osady Maale Chermeš. Jeho bratr Roni se mezitím z kibucu přestěhuje do Tel Avivu a poté do Ameriky, kde udělá závratnou kariéru v bankovním sektoru. V souvislosti s finanční krizí a riskantním podnikáním se však se stejně závratnou rychlostí propadne do ztráty a před zodpovědností a věřiteli uteče za bratrem do Maale Chermeš. Zde se pokusí opět rozjet menší podnikání s olivovým olejem, přičemž uzavře obchodní partnerství s palestinským rolníkem (pokus nakonec neztroskotá kvůli židovsko-arabským animozitám, nýbrž zásahem japonského kapitálu). Asaf Gavron v románu zdařile ukazuje chaos a absurditu panující na izraelské politické scéně, v labyrintu byrokratických a právních předpisů a v komunikaci mezi armádou, soudy a exekutivou. Vychytralost, umanutost a mrštnost, s níž osadníci tímto až kafkovským zmatkem proplouvají, je tu podána s odstupem a humorem jako groteskní panoptikum. Tato grotesknost vrcholí v závěrečné scéně románu na karnevalové oslavě svátku Purim, kdy se armáda neúspěšně pokusí evakuovat osadníky násilím. Druhá poloha jeho vyprávění, všímající si lidských osudů, nešťastných manželství, tragických selhání a rozporuplnosti povah, je vážnější a autorovi se v ní daří stvořit živoucí postavy, které už nejsou pouhými typizovanými figurami. Pro jeho vypravěčský styl je charakteristická úspornost, takže výsledkem je neobyčejně pestrá a bohatá mozaika příběhů a osudů desítek postav. Konečně je Gavron mistrem v zachycení prostředí, ať už je to velkolepá biblická krajina pouště, kibuc osmdesátých let anebo dnešní New York a Tel Aviv. Obrovský záběr jeho románu zpřítomňuje velmi věrně, barvitě a živě izraelskou realitu v její mnohotvárnosti a klade zajímavou paralelu mezi osadnickým hnutím v současnosti s jeho krajně pravicovou a náboženskou ideologií a levicově sekulárním hnutím kibuců dříve. Oba tyto proudy měly určující vliv na izraelskou politiku i společenskou atmosféru, ač se týkaly jen malého počtu lidí, a oba se vyznačovaly silným důrazem na komunitu – právě díky tomu se mohly stát životním programem lidí vykořeněných a existenciálně ztracených, jako jsou právě hrdinové románu – dva osiřelí bratři.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Ha-giv’a, 2013
více info...
Přidat komentář
Je to takové zvláštní. Člověk (nepatří-li mezi skalní sionisty) by čekal, že mu nemohou být ilegální osadníci sympatičtí, protože ... no, o tom se dnes píše dost a dost, tak to nebudu rozebírat, konečně i samotný autor asi nepatří mezi ty, kdo by stáli jednoznačně na jejich straně. Přesto je vyznění jiné, než jaké bych na základě současných tendencí předpokládal. A nemyslím, že to je deformováno autorem. Je to vlastně milé překvapení. Svět není černobílý a na té úrovni lidského mikrokosmu leccos může být jinak, než jak se jeví z politických her.
„Je to tak. Uvědomil jsem si, že naše životy opravdu cosi vede a směřuje. Jinak to není možné. Jinak se nedá žít. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil, najednou začalo všechno do sebe zapadat. Ohlédl jsem se za svým životem a viděl jsem v každém okamžiku, že na mě kdosi dohlížel... I kdybych měl jíti údolím smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty jsi se mnou. Bolest neustává, ale člověk pochopí, že je součástí jakéhosi smysluplného plánu. A jedině takhle se dá překonat. Protože já tu nejsem zbytečně. Mám tady na světě svůj úkol. Nejvyšší mě nevystavil téhle zkoušce jen tak...“
Když jsem Osadu otevřel a začetl jsem se do prologu, který je pojat jako humorná biblická variace na téma stvoření světa, nebyl jsem si jist, jestli jsem svojí víceméně nahodilou volbou četby nešlápl vedle a omylem si nevybral knihu nežádaného žánru. Ale nešlápl, kdepak. Asaf Gavron se sice vtipných momentů nevzdává ani na dalších stránkách, ale svůj ironický nadhled a smysl pro absurdno nepoužívá samoúčelně a ani k výsměchu svým postavám, nýbrž příhodně ve službách svého vyprávění. Ne proti smyslu příběhu a jeho náladě.
Osada na pahorku tak bohatě uspokojila moji touhu přečíst si zase jednou „normální“ román (tedy, nechci říct, že by Živago a Idiot nebyly normální romány, ale... :-) o normálních lidech. A Osada byla přesně takové čtení, které působilo věrohodně a živě, s důrazem na konkrétní lidi v konkrétních situacích. A které zároveň nevypadalo jako černobílá agitka: autor působí nestranně a nakládá na hrby svých postav dobré a špatné vlastnosti bez ohledu na politické a etnické pozadí, tedy takříkajíc „napříč politickým spektrem“ - dost rozdíl třeba oproti někdy až protivně prožidovskému Urisovu Exodu.
Ocenil jsem také péči, kterou pan Gavron věnoval „vedlejším“ postavám, všechny ty různé rozbíhavé a sbíhavé příběhy osadníků nepůsobily jako z povinnosti napsaná literární výplň, ale navzájem se přirozeně doplňovaly a nasvětlovaly. K mému silnému pocity autenticity přispěly i popisy izraelské pouštní krajiny, která je objektivně vzato dost nehostinná, ale když se na ni v knize díváme pohledem obyvatelů osady, tedy očima víry, lásky a naděje, no tak nám před očima rozkvétá do krásy přímo biblické.
Hlavní dva hrdinové, bratři Roni a Gabi, zdaleka nejsou typické románové postavy, žádní klaďasové sužovaní nepřejícím osudem. Zvlášť Gabi se ve své rozpolcenosti Gavronovi opravdu vyvedl a já jen znovu žasnul, kolik se do jednoho drobného těla může vejít zároveň dobrot i nedobrot. A i když jsem se na něj za mnohé zlobil, nemohl jsem mu nepřát, aby v sobě našel klid a rovnováhu – snad i proto jsem jeho křehké a něžné přibližování k Šaulit prožíval jako v beletrii už dlouho nic.
„Přišly slzy a všechno z něj smyly. Byl šťastný.“
Kniha se mi velmi líbila. Velmi pozitivně vnímám také schopnost přesně popsat složitost izraelské společnosti - tj. nikoli v poslední době zjednodušené zobrazování na jen dobré a jen zlé. Román, který mi někdy připomínal Steinbeckův: Na východ od ráje.
Prostředí je sice netypické, ale v Osadě na pahorku jde v prvé řadě o lidi, kteří se až na pejzy a tality neliší od ostatních - stejné emoce, manželské problémy, někdy vypočítavost a jindy nezištnost. Co člověk, to osobitý, rozeznatelný charakter s vlastními uvěřitelnými motivacemi. Kibuc se prolíná životy všech, ale zůstává v pozadí, specifikum mimochodem, o kterém se nicméně čtenář na pozadí dozví leccos. Tedy nikoliv teorii, ale žitou skutečnost - vzpomínky na toho podivína, co ve společné jídelně seděl vždycky sám, na brouky, kterým se v létě nešlo vyhnout a strašně smrděli. S atmosférou současného Izraele je to podobné, jestli může cizinec někde cítit, jak se v té zvláštní (a přitom normální) zemi žije, tak tady.
Výborně napsaný román, k tomu si Češi můžou vzpomenout na Švejka, ale tady jde ironická nadsázka jen tak daleko, aby byla realistická, a k smíchu moc není. A navíc je výborně přeložený. Ve všech ohledech radost číst.
Vynikající. V Izraeli jsem krátce byla, o to víc mne to pohltilo. Příběh, jak ho mám ráda, spousta postupně odkrývaných vrstev, nejednoznačné postavy, nic černobílého.
Vynikající kniha popisující bizarní prostředí malé vznikající osady na západním břehu. Osadou není žádný luxusní kibuc postavený z politických důvodů, ale opravdu osada na okraji pouště, kde lidé bydlí v karavanech, které ani nejsou jejich, a kde se řeší ani ne tak nějaký odpor palestinců, jako spíš vnitřní problémy jednotlivých obyvatel. Velmi živě poukazuje na ambivalentní stav, kdy osadníci jsou na jedné straně trvale chráněni IDF, na druhou stranu jsou považování byrokracií samotného státu Izrael za ilegály. Do tohoto prostředí je vsazen příběh dvou bratrů Roniho a Gabiho Kupperových - dvou sirotků, kteří se po několika letech odloučeného života plného zvratů v osadě setkávají, aby nastavili svá další životní směřování. Celá kniha je napsána s pro Izraelce příznačnou přímočarostí, v některých pasážích působí až parodicky, ale takový je asi život v tomto dynamickém prostředí.
Moje první kniha od tohoto autora. A nebyla jsem zklamaná. Moc se mi líbila. Nechci se víc rozepisovat, vše asi řečeno v níže přiložených komentářích. Dávám pět hvězdiček.
čítanie tejto knihy mi síce dalo zabrať a zhltlo si aj dosť veľa času, ale neľutujem ani jednej jej stránky.
Kdo chce nahlédnout tragikomickým pohledem na problém židovských osad, má s touto knihou výbornou příležitost. Výborný román.
Zpočátku jsem hledal k tomuto románu cestu - připadal mi nezajímavý, bez šťávy. Postupně jsem mu ale přicházel na chuť. On ten příběh dvou bratrů Roniho a Gabiho a lidí kolem nich plyne jak běžný reálný život, přináší smutky i radosti. Je sice specifický izraelskými reáliemi (navíc reáliemi nelegální židovské osady). Je však jak každý jiný život: malý (protože individuální), a zároveň velký (protože individuální). Nakonec mi kupodivu bylo trochu líto, když jsem četl poslední slova o "malém pahorku uprostřed ničeho a uprostřed všeho, a na něm pár skalisek, trocha bodláčí a hrstka živých duší" (str. 468), že se s tou knihou loučím.
Výborně napsaný román. Hluboký, lidský a současně i vtipný. K zamyšlení.
Arabové, Palestinci, osadníci, kibuc, ortodoxní Židé.
Co my o tom vlastně víme?
Nelegální vs. legální....
Co si představíte, když se řekne kibuc? A co izraelská osada? A když ještě dodám adjektivum nelegální?
Osada na pahorku spoustu věcí není. Není to vyprávění o palestinsko-izraelském konfliktu. Není to vyprávění, které by se jakýmkoliv způsobem dotýkalo politiky nebo historie Izraele/Palestiny. Není to vyprávění, které by řešilo náboženství. Není to vyprávění, které by vám jakkoliv formovalo názor na tamější dění. A rozhodně to není nuda.
Co to naopak je. Je to příběh z místa, o němž se obvykle nepíše jako o místě, kde žijí obyčejní lidé naprosto obyčejné životy. Je to příběh o tom, jak vypadá současný život, teď, právě teď, na izraelském venkově, jenž se od toho ve městech liší podstatně víc, než jak ho známe my tady. Je to příběh o bratrech, jejichž životy se ubíraly a ubírají po sinusoidě života takovým způsobem, že ani na chvíli nebudete pochybovat o tom, že se něco takového mohlo skutečně stát. Je to vyprávění o životech dalších lidí, kteří věří nejspíš v jiné věci než my, ale jejichž motivy a jednání jsou v zásadě univerzální. Je to autentické, je to fascinující, je to pro někoho, kdo obvykle stojí na opačné straně zelené linie nesmírně obohacující a poutavé. Je to úžasně přeložené (poklona paní překladatelce!). Je to příběh, který chcete číst. Vážně. Věřte mi.
Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší kniha letošního roku.
Autentický vhled do izraelské (téměř) současnosti. Posoudit nějak objektivně celý irzaelsko-palestinský spor a vytvořit si jednoznačný názor na věc jsem ani po několika knihách na toto téma nedokázala. A kdo ví, jestli to vůbec jde. Osada na pahorku se o nic takového ani nesnaží, nabízí pohled "zevnitř", lidské příběhy. Občas je čtení pohlcující, občas trochu zdlouhavé. Ale spousty toho přináší a to nejen ve smyslu "exotiky" prostředí. (Ačkoli třeba přírodní scenérie jsou popsané úchvatně.) Poslední část v maskách, zmatená, trochu hysterická, komická a naprosto absurdní pro mě byla opravdu třešničkou na... románu:)). Rozhodně doporučuji přečíst!
Na knihu jsem se strašně těšila, ale nakonec se mi až tak nelíbila. Přišlo mi to strašně zlouhavé.
Vřele tuto knihu doporučuji. Velmi dobře líčí vznik ilegální židovské osadyna Západním břehu a je taky dobře napsána.
Osada na pahorku
Autor si mě získala už v první knize, jak popisuje dění v Izreali, bez toho aniž by se dotknul soudu jakékoliv strany. Možná mi tam chyběl náhled někoho z Arabů z nedaleké vesnice, a takhle zůstal jejich příběh za zdí. Osadnící jsou tam nejsou vylíčení jako radikálové naopak jako lidé z masa a kostí. Mne samotnou napadá, že kniha je důkazem toho že cesta do pekel je někdy dlážděná dobrými úmysli.