Populární knihy
Nové komentáře u knih Asaf Gavron
Osada na pahorku
„Autor si mě získala už v první knize, jak popisuje dění v Izreali, bez toho aniž by se dotknul soudu jakékoliv strany. Možná mi tam chyběl náhled někoho z Arabů z nedaleké vesnice, a takhle zůstal jejich příběh za zdí. Osadnící jsou tam nejsou vylíčení jako radikálové naopak jako lidé z masa a kostí. Mne samotnou napadá, že kniha je důkazem toho že cesta do pekel je někdy dlážděná dobrými úmysli.“... celý text
— Lole
Smrt v zádech
„Za mě zajímavá kniha z exotického prostředí. K autorovi jsme dostala teda i díky aktuálnímu konfliktu s cílem mu porozumět. Na knize se mi líbí, že si nevybírá strany, ale ukazuje je obě a co víc nejde za něj o knihu o politické situaci v Izraeli, ale o to, co se stane když jedinec zradikalizuje své myšlení. Vztahové variace hlavního hrdiny mě také velmi baví.“... celý text
— Lole
Osada na pahorku
„Je to takové zvláštní. Člověk (nepatří-li mezi skalní sionisty) by čekal, že mu nemohou být ilegální osadníci sympatičtí, protože ... no, o tom se dnes píše dost a dost, tak to nebudu rozebírat, konečně i samotný autor asi nepatří mezi ty, kdo by stáli jednoznačně na jejich straně. Přesto je vyznění jiné, než jaké bych na základě současných tendencí předpokládal. A nemyslím, že to je deformováno autorem. Je to vlastně milé překvapení. Svět není černobílý a na té úrovni lidského mikrokosmu leccos může být jinak, než jak se jeví z politických her.“... celý text
— Saxofonista
Osada na pahorku
„„Je to tak. Uvědomil jsem si, že naše životy opravdu cosi vede a směřuje. Jinak to není možné. Jinak se nedá žít. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil, najednou začalo všechno do sebe zapadat. Ohlédl jsem se za svým životem a viděl jsem v každém okamžiku, že na mě kdosi dohlížel... I kdybych měl jíti údolím smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty jsi se mnou. Bolest neustává, ale člověk pochopí, že je součástí jakéhosi smysluplného plánu. A jedině takhle se dá překonat. Protože já tu nejsem zbytečně. Mám tady na světě svůj úkol. Nejvyšší mě nevystavil téhle zkoušce jen tak...“
Když jsem Osadu otevřel a začetl jsem se do prologu, který je pojat jako humorná biblická variace na téma stvoření světa, nebyl jsem si jist, jestli jsem svojí víceméně nahodilou volbou četby nešlápl vedle a omylem si nevybral knihu nežádaného žánru. Ale nešlápl, kdepak. Asaf Gavron se sice vtipných momentů nevzdává ani na dalších stránkách, ale svůj ironický nadhled a smysl pro absurdno nepoužívá samoúčelně a ani k výsměchu svým postavám, nýbrž příhodně ve službách svého vyprávění. Ne proti smyslu příběhu a jeho náladě.
Osada na pahorku tak bohatě uspokojila moji touhu přečíst si zase jednou „normální“ román (tedy, nechci říct, že by Živago a Idiot nebyly normální romány, ale... :-) o normálních lidech. A Osada byla přesně takové čtení, které působilo věrohodně a živě, s důrazem na konkrétní lidi v konkrétních situacích. A které zároveň nevypadalo jako černobílá agitka: autor působí nestranně a nakládá na hrby svých postav dobré a špatné vlastnosti bez ohledu na politické a etnické pozadí, tedy takříkajíc „napříč politickým spektrem“ - dost rozdíl třeba oproti někdy až protivně prožidovskému Urisovu Exodu.
Ocenil jsem také péči, kterou pan Gavron věnoval „vedlejším“ postavám, všechny ty různé rozbíhavé a sbíhavé příběhy osadníků nepůsobily jako z povinnosti napsaná literární výplň, ale navzájem se přirozeně doplňovaly a nasvětlovaly. K mému silnému pocity autenticity přispěly i popisy izraelské pouštní krajiny, která je objektivně vzato dost nehostinná, ale když se na ni v knize díváme pohledem obyvatelů osady, tedy očima víry, lásky a naděje, no tak nám před očima rozkvétá do krásy přímo biblické.
Hlavní dva hrdinové, bratři Roni a Gabi, zdaleka nejsou typické románové postavy, žádní klaďasové sužovaní nepřejícím osudem. Zvlášť Gabi se ve své rozpolcenosti Gavronovi opravdu vyvedl a já jen znovu žasnul, kolik se do jednoho drobného těla může vejít zároveň dobrot i nedobrot. A i když jsem se na něj za mnohé zlobil, nemohl jsem mu nepřát, aby v sobě našel klid a rovnováhu – snad i proto jsem jeho křehké a něžné přibližování k Šaulit prožíval jako v beletrii už dlouho nic.
„Přišly slzy a všechno z něj smyly. Byl šťastný.““... celý text
— mirektrubak
Osada na pahorku
„Kniha se mi velmi líbila. Velmi pozitivně vnímám také schopnost přesně popsat složitost izraelské společnosti - tj. nikoli v poslední době zjednodušené zobrazování na jen dobré a jen zlé. Román, který mi někdy připomínal Steinbeckův: Na východ od ráje.“... celý text
— bob0985
