Lole komentáře u knih
Ve mě asi nejvíce žije osud Mariky z Pasťáku. Co se týče emocí, tak příběh je ve mě vyvolal, ale přiznám se že mě hlavně asi zajímá divadelní nebo filmové zpracování. Prostředí je temné, jak si člověk představí. Ještě když dodáme zničená krajina Severních čech. Je to trochu patetické až, ale provedení ve filmu by mohlo ten příběh posunout.
Zajímavý pohled do ortodoxní židovské rodině skrze pozorovatelku. Líbilo se mi jak se tam prolínala i linka arabského pohledu na život a odlišností. Mám pocit že všechny strany co se tma objevovali ukazovali na nějaké své předsudky a představy, stejně jak její přítel ona a pak oni rodiče s jejím dětmi. Líbí se mi otevřenost s kterou nechává postavy promlouvat a taky že se nebojí dát najevo nesouhlas s některými požadavky víry. Postavy ale spolu neválčí ale vedou dialog a střetávají se. Nedochází k válkám kde umírají, ale pouze k přijetí vzájemné odlišnosti.
Knížka je taková milá mini novelka vytvořená ze příběhů tří žen, jedna na sklonku života, druhá s malým dítětem a třetí na prahu dospělosti. Příběh není hluboký ale ani plytký.. Jednoduchá oddychovka na jedno odpoledne.
Velmi hezké dílko, které se zabývá tématem viny a neviny za činy spáchané v minulosti. Líbí se mi jakým způsobem knih vykresluje zvláštní pocit odmítání vlastní vlasti, snahu aby její přízvuk nebyl poznat a jak zkoumá vlastní rodinou historii. Kdo byl oddaný nacista a kdo jen jedinec co se přizpůsoboval novým podmínkám? A je nutné dávat rozhřešení, které se nikdy nedozvíme?
Přiznám se že jsem konec obrečela. Příběh je podávaný lehce, ale opravdu to není lehké čtení. Rijádův otec mě bude děsit ještě dlouho a i návrat bratra z ciziny. Témata jsou těžká, ale způsob předání je skvělý. Doporučuju každému komu nevadí si na konci poplakat.
Upřímně mým velkým problémem bylo překousnout Maxovo chování k manželce v první půlce knihy. I já měla ze začátku problém, ale kniha se pak velmi příjemně rozjela.
Pomalu začíná se vše přibarvovat a přiostřovat. Ten konec je silné kafe, líbí se mi jak se hrdina popasuje s pozicí věčného outsidera v obou kulturách. Otec jenž působil komicky se stává zcela jinou figurou.
Moc hezká prvotina a sonda do duše dívky co byla odložena matkou a navíc se v české společnosti musí podotýkat s rasismem. O touze poznat svoje kořeny a nemožností je najít. Popravdě mě dost inspirovala ke genetickým testům. Aneb všichni se tváříme jako slovani, ale je náš opravdový mix? Věci s kterými se Tereza setkává jsou těžké, ale otevřenost ohledně života v adopci a popis jak dívka zažívá strach z opuštění můžou složit jako cestu k pochopení, proč i dítě co se v nízkém věku dostalo k rodičům si své trauma nese dál. Držím palce Tereze ať najde odpovědi na své otázky.
Bohužel mě ta knížka nezaujala, jak jsme čekala. Možná styl vyprávění a možná se tolik nelišila od seriálového zpracování místy? Nevím něco jsem v tom textu nezvládla. Mrzí mě to, ale bohužel nemohu hodnotit pozitivně. Nechci dávat hodnocení knihy jsem nedočetla a tak nemám komplexní obrázek ale za mě nedoporučuji :)
Zůstala ve mě myšlenka na ženu, kterou jedna traumatická událost tak zakonzervovala, že nedokázala jít dál. Nedokázala se pohnout z místa, jako by tam byla jako hlavní připomínka minulosti. Skoro si říkám co by se dělo dál, kdyby Gerta nezatrpkla? Znamenalo by to zametení minulosti pod koberec? Asi se mnou nejvíc rezonuje nakonec toto a ne tolik věci, co se děli okolo s Němci. Ne že by nebyli těžké, ale mám pocit, že obecně je toto téma za mě hrozně používané až moc. Osobně mám pocit že knihy Tučkové není o vyhnání němců, ale víc o tom jak se k tomu postaví Gerty. Hezký porovnání je tam s Hermínou...
Za mě nejsilnější moment knihy byl, když Lila chytla záchvat během zetřesení a najednou ztratilu tu svou tvrdou masku. Ztracení Tiny, stejně jako panenek a nakonec Lilu na mne velmi zapůsobilo. Knihy jsem četla s radostí. Mám pocit, že mě už dlouho nechytla takhle moc nějaká kniha. Nedokážu udělat soud mezi tím, která z nich je sympatičtější Celkově si říkám, že si mají obě co vyčítat. Ale jejich příběh je paměti hodný. Způsob jakým autorka knihu napsala je skvělý :)
Vztah Lilly a Eleny, konečně nabírá za mě více než jen dětské přátelství a líbí se mi že přichází otázka jestli toto je přátelství? Chybí tam závislost a touha být jedné z nich ve stínu, ale opravdu se chtěj porazit. Konec je jízda. Nino jako by se stával svým otcem pomalu...
Za mě skvělé odehrané a konflikt mezi Pietrem a Lenu byl taky dobře vykrelený. Líbí se mijak přichází liberální pohled do jejich vnímání. A celé je to cítit 70 a 60 léty. Velmi se těším na další knihu.
Aniž bych to tušila tak si mě pomalu takhle série získala a vtáhla do děje. Možná že taky svůj život vnímám spíše jako snahu někomu občas dokázat že nejsem jen malý holka z ústeckého kraje. Možná proto jakým způsobem autorka píše, protože vykreslená Lila je tajemná a nepředvídatelná. Možná protože jsou všechny charaktery tak osobité. Druhý díl se více zabývá manželství ale i tam jak jednotlivý vrstevníci jdou jiným cesta. Nejvíce se mi asi líbí jak je vykreslený kontrasty, který Lenu v sobě má. Mezitím odkud je a necítí se tma mezi svýma a v univerzitách a gymnázium jako by v ní zůstával kousek čtvrti.
Před delším časem sem viděla seriál a pak jsem si po pár letech vzpoměla, že mám zrovna čas na knihu. Musím uznat že sem byla překvapená, jak rychle mě kniha vtáhla a jak mě vlastně velmi bavila. Střes světa malé čtvrti a malosti s velkým světem. Popis scény na Lilině svatbě byl přímo uchvatný.. Atmosféra knihy člověka úplně vtáhne.
Baví mě téma, příběh dvou děvčat, které jsou každá jiná. Lila mě svým způsobem místy hrozně rozčilovala a to především jejím náhlým chladem asi rozumím co za ní Lenu táhlo, ale zpětně mě ta dívka velmi štvala. Doporučuju všem, který mají rádi vztahový drama. Navíc popis Neapole v 50 letech je vynikající.
Tak tohle dílo mě naprosto dostalo. Jak postupně hlavní hrdinka se dostávala tam kam nikdy nechtěla, ale jí systém dostal. Pomalu postupný racionální vysvětlení proč je dobré držet status quo. A možná že se bude pro mnohé jednoduché se na knihu podívat, vždyť je to v jiné zemi, ale tady nejde o kontext, ale o že tu způsoby omezování a udržování předsudků jsou ve všech společností stejné :)
Severka opět dílo, které popisuje život severo korejky a jak je těžké se dostat do demokratické společnosti. Kniha je dobře napsaná nemám co vytknout, ale možné jen se mi zdá téma poněkud vyčerpané a že bych možná v dalším díle uvítala vlastně něco fikčního od Niny :) Myslím že talent na to má :)
Podobné knihy mám po většinou velmi ráda. Komiks představuje novou formu ja na nás přenést atmosféru krasobruslařské skupiny a emoce, která hrdinka cení. Celé je to milé, jako příběh o dospívání a hledání své cesty navíc velmi nenásilně naznačená LGBT linka. Za mě milá jednohubka k večeři :)
Začnu s těmi pozitivy. Když jsme kniu začala číst tak se mi líbilo že pronikám skrze ní do zajímavého světa v indiánské rezervaci. Bavili mě indiáni a jejich způsob života v kontrastu s američany. Ani mi nevadil někdy až fantazijní představy rozmlouvání s indiánskými duchy a přírodu. Asi by mi celkově nevadilo kdyby kniha byla o něco vážnější než humorná, ale i ta je to svěží dílko a na prvotinu za mě dobrý. Také jsme jedna z těch co až v průběhu čtení zjistila, že se jedná o fiktivní příběh a kolik inspirace z reálného života autorky tam je? Jasně některé představy zní až moc vybájené, ale jako by pomáhali pochopit indiánské uvažování. Teda jestli tak doopravdy uvažují anebo je to jenom naše fantazie? To se zjistit nedá, ale co aspoň si můžu snít o tom, jak se jedna Češka z podhůří Krušných hor na severu Čech dostala do indiánské rezervace a zažívám tam nové poznání přírody a spojení s ní. A jelikož sem sama vyrůstala v městě mezi dvěma povrchovými obrovskými uhelný doly někde mostu, tak můžu potvrdit, že to úplně jiný vztah k přírodě než zná ze svého domova. :)
Autor si mě získala už v první knize, jak popisuje dění v Izreali, bez toho aniž by se dotknul soudu jakékoliv strany. Možná mi tam chyběl náhled někoho z Arabů z nedaleké vesnice, a takhle zůstal jejich příběh za zdí. Osadnící jsou tam nejsou vylíčení jako radikálové naopak jako lidé z masa a kostí. Mne samotnou napadá, že kniha je důkazem toho že cesta do pekel je někdy dlážděná dobrými úmysli.
Kniha vtáhne atmosférou a autentickým popisem, z kterého na vás přímo dejchnou emoce té doby. Hlavní hrdinka je na svou dobu odvážná a průbojná dívka. Nevím co je to za kouzlo, ale ja tuhle knihu zbožnuju. Četla jsem jí tolikrát přesto se k ní ráda po určité době vracím. Mnohem více doceňuje, jak paní Golon píše než napětí a příběhy, který jsou v něm. Co se týče původní filmu to ani nejde srovnávat dějem. První část popisuje dětství v Poitu takovým způsovem že si čtenář sám dokáže představit jaké by to bylo kdyby v něm vyrůstal sám.