Jednou budeš Arab 4: Dětství na Blízkém východě (1987-1992)

11.11.2024

Uf uf...nějak přitvrdilo.

10.08.2024

Rijád se kromě pubertálního rozjitření potýká s šikanou jak ve Francii, tak v Sýrii, kde je mnohem krutější. Vztah mezi oběma rodiči se tak tak drží na bodě mrazu, spíš ale padá hluboko pod nulu a otcovy šovinistické a rasistické „vejšplechty“ ještě přitvrzujou. Po absolvování pouti do Mekky se z něj navíc stává docela nesnesitelný bigot, přitom ale pořád fantazíruje o pohádkovém bohatství, rodinném životě v Sýrii a porážce západního imperialismu. I Rijádovi syrští bratranci jsou srovnaní pěkně do latě – pětkrát denně se modlí a šprtají se. Zato Rijád zakouší identitární krizi, zapomíná a zase se rozpomíná na arabštinu, ve Francii se Arabům z předměstí vyhýbá a o život v Sýrii rozhodně nestojí.

Čtvrtý díl je ze všech nejdelší, ale díky rodinným a školním dramatům a častému přecházení mezi francouzským a syrským prostředím rozhodně nenudí. Poprvé jsem četl už v překladu, který je sice povedený (přirozeně znějící, písničky umně přerýmované), ale jednu výtku si neodpustím: otcův divný přízvuk, který se projevuje jen někdy (když se po dlouhé době vrátí do Francie nebo v Sýrii), vůbec nepřipomíná přízvuk arabský. Spíš mi připomínal karikaturu německého přízvuku (se všemi těmi desonoruzovanými hláskami), někdy vyloženě dětské šišlání a takhle v originále určitě nevyznívá.

Pomalu začíná se vše přibarvovat a přiostřovat. Ten konec je silné kafe, líbí se mi jak se hrdina popasuje s pozicí věčného outsidera v obou kulturách. Otec jenž působil komicky se stává zcela jinou figurou.

22.02.2024

Hodně jiný díl. Nejenže nabobtnal do objemu (zbytečně, dle mého názoru), ale výrazně změnil i atmosféru vyprávění. To, co v předchozích částech bylo takové dětsky znepokojující, je tady doslova nepříjemné. Z pitomého otce se stal nesnesitelný fanatický magor, který se nebojí popálit svojí ženě nohu, protože se smála bohu. A pak v komentářích čtu, že je vám ho vlastně líto! Jako vážně? Velká část děje se tentokrát odehrává ve Francii a řešíme spíše problémy s dospíváním. To mi úplně nesedlo, pro tohle tuto sérii nečtu. Ale ten konec... bože, ten ohavný závěr.

23.08.2021

Ve čtvrtém díle přestává legrace. Vynikající sonda do života v arabském světě z pohledu tvůrce. Mělo by být povinnou četbou.

16.11.2020

Konec minulého dílu sliboval přesun do Saúdské Arábie, proto jsem byla trochu zklamaná, když jsem zjistila, že tomu tak v tomto díle není. Samozřejmě naprosto chápu, že Rijádova matka raději nakonec i s dětmi zůstala ve Francii, ale coby čtenář jsem byla také zvědavá na saúdskoarabskou realitu... Příběh je tedy o něco fádnější, než jak člověk očekával (i když netvrdím, že špatný), povětšinou jde o celkem všední historky ze života ve Francii, občas proložené poněkud drsnějšími zážitky ze Sýrie. Autor ovšem ani svůj život ve Francii nelíčí příliš idylicky, byť v životní úrovni i dalších aspektech je mezi oběma zeměmi ohromný rozdíl... Výrazná je i v tomto díle postava otce, ale oproti 1. a 2. dílu, kdy překypoval nadšením a měl spoustu smělých plánů, je na něm teď už vidět frustrace a celková rezignace (i když si to odmítá přiznat). Rijádova matka už dávno nevěří jeho slibům a čím dál víc se staví na odpor. V manželství to začíná hodně skřípat... Dramatický konec opět vzbuzuje zvědavost na další díl, no uvidíme...

Příběh se posunul do období Rijádova dospívání, a asi právě v tomto díle je nejvíce znát, že byl outsiderem v každé společnosti, jak v Sýrii, tak i ve Francii (byť samozřejmě Sýrie byl silnější kalibr) - syrským spolužákům vadil jeho vzhled, ve Francii zase vzbuzovalo posměch exotické jméno... a do toho stupňující se hádky rodičů, kdy každý z nich měl vlastní představy o tom, jak a kde žít, aby jim spolu bylo fajn... zkrátka byly v příběhu hodně vidět slabiny takzvaných smíšených manželství a také to, co to kolikrát může znamenat pro potomky...
Člověk měl samozřejmě tendence přiklánět se k názorům Rijádovy matky. Otec je zobrazován spíš jako kecal a břídil... Musím říct, že i mně byl nesympatický a neskutečně protivný těmi velkohubými kecy a zároveň vlastní neschopností, na druhou stranu bylo znát, že v hloubi duše je to v podstatě nešťastnej frustrovanej chlap a než jsem se dostala k tomu konci, několikrát jsem se přistihla, že je mi ho vlastně i docela líto...
Zbývá ještě poslední díl a já jsem opravdu zvědavá, jak tohle celé dopadne...

28.10.2020

Rijádovy příhody mi nakonec přirostly k srdci. Tenhle díl je dvakrát tak tlustý, je v něm méně kulturních šoků, více dospívání a více odbojné matky. Sýrie před třiceti lety, člověka nemůže nemrazit, když si uvědomí současnou situaci. A ten konec... Škoda, že na pokračování si asi pěknou chvíli počkáme.

Koupeno od nakladatele, v rámci podpory knižní tvorby v koronakrizi. Kupte si knihu u nakladatele! ;)

12.10.2020

Čtvrtý díl definitivně láme linii "v podstatě oddechový realistický komiks", a tvrdě čtenáře hází do dramatu, kde razantě ubylo úsměvných pasáží, a naopak vrchovatě přibylo situací vážných, či rovnou smrtelně vážných. Teprve v tomhle díle si člověk plně uvědomí, že vlastně už třetí díl byl ve svých náznacích mnohem temnější, než se sám o sobě zdál být.
Jakkoliv je komiks realistický a snaží se nestranit, tak tenhle díl si multikulturalisté a propagátoři vzájemného obohacování kultur rozhodně nezařadí mezi doporučenou četbu. Ač jsem dalek nějakých ideologických odsudků vůči Arabům, syrská realita ukazuje násilný, tmářský, ideologický obraz tamní reality, který není kompatibilní s evropským standardem (jakkoliv Evropa, a to ostatně komiks ukazuje, také není ideálně fungující celek, a ani o násilí v něm není nouze - ovšem pokusů o vraždu je tu přecejenom míň).
Otec, agresivní bratranci (které člověk musí skutečně nesnášet), syrská všední realita, vše je v tomto díle mnohem vážnější, a už to není legrace. O to víc se těším na další díl (ve Francii vychází v listopadu). Velice mě potěšil i úctyhodný, téměř dvojnásobný rozsah oproti předchozím dílům. Jsem opravdu zvědav, jak tohle může dopadnout...