Osada na předměstí
Aluísio Azevedo
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33501/bmid_osada-na-predmesti-nkV-33501.jpg
5
12
12
Na pozadí rychle se rozvíjejícího města, vlastně jedné jeho čtvrti, odehrává se rušně dějové pásmo, v němž autor zachytil výrazně, byť naturalisticky, nesmírně pestrý kaleidoskop lidských osudů. V osadě na předměstí, založené ziskuchtivým přistěhovalcem, hledajícím v zemi jen moc a bohatství, žijí prostí lidé různých povolání, povah a sklonů, z nichž si většina vydělává těžkou prací svůj každodenní chléb. Proti nim stojí v ostrém kontrastu svět bohatých, nebo zbohatlých vykořisťovatelů, kteří tyjí z bídy a nevědomosti lidských mas. Román je těžkou obžalobou celého společenského řádu císařské Brazílie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
O Cortiço, 1890
více info...
Přidat komentář
!!! možné SPOILERY !!!
nalezena v knihobudce...a přečtena nakonec za jedno odpoledne..zažrala jsem se do té liné, horké atmosféry, kde řvou ptáci, vlhký vzduch se nehýbe, praží slunko a po nocích se ozývají hlasy šelem z pralesa...ponořila jsem se mezi pestrou společnost bydlící na předměstí v Osadě Sao Romao..posouchala hovory žen u necek s prádlem, řešila jejich starosti (dospívání a svatba Holubičky, věštby šílené Pauly alias Čarodějnice, Bokatá a její rodina, s kým spala Leokádie....) sledovala chlapy do kamenolomu...postávala u pultu v krčmě Joaa Romaa, dokonce i nakoukla do hokynářství jeho družky Bertolezy...také jsem se stavila na čaj k baronu Mirandovi...prostě jsem vpadla do víru událostí mezi obyčejné lidi, obývající koncem 19.století takovéto osady, rostoucí a rozvíjející se jako houby po dešti a pořádně si to užila. Zejména ty kontrasty, vzestupy a pády, život se dere kupředu a zastavit nejde...
Autor dobře pracuje s jazykem, lehce navodí atmosféru - či už sambového večírku při svitu měsíčku, či bitky chlapů na nože...ukazuje nám drobné lidi pěkně po realisticku - bez příkras, ba místy až tvrdě strhává závoj z očí...některým postavám by jsem dopřála lepší osud (rozkol v manželství Jeronima a Piedady, jejich úpadek, smrt Bertolezy - zároveň autor řeší černošskou otázku a otroky obecně, nehoda v lomu, požár a ušlapání dítěte Augustiny a Alexandra..)
Zaujala taky postavička Leónie - "francuzky" s šarmem a penězy - ve skutečnosti nevěstky, v románu opakovaně označené slovem "kokota" ( které místní policajt Alexandre neváhá dát svou dceru na výchovu - krásný kontrast paradoxů...) Leónie je mezi osadníky zkrátka paní a hrdinkou, a při tom všem pomáhá Alexandrově rodině přežít. Podporuje i Holubičku, ale tam už lze sledovat úplně jiné pohnutky, nastíňující Holubiččin osud....a tolik dalších postaviček uvnitř mé hlavy ještě křičí "nezapomeň na mě !! ještě já a můj příběh !!!...
Každopádně, se svými hrdiny si autor pohrál a dokázal je vytvořit opravdu živě a plasticky...a věřím že i podle reálných osob, že ve čtvrti Botafogo, kde naše fiktivní osada vyrostla, byla v dobách autorova mládí spousta takových figurek...
ocenila jsem i slovníček na konci knihy, kde jsou přeložené a vysvětlené zejména typické brazilské názvy jídel, rostlin, tanců, použité v textu...ale také jsem se dozvěděla, že pivo tou dobou bylo "lepší" a vzácný nápoj..
Brazílie, země divoká, pulzující, zaslíbená..kolik Portugalců a Italů tam nechalo nejen iluze, ale i svůj život ?? pojďte to zjistit sami s Aluíziem Azevedem - já Osadu doporučuji a zakládám do poličky...
Tuto knihu jsem zdědila po svém dědečkovi, kterého jsem nikdy osobně nepoznala. Chtěla jsem se jejím prostřednictvím dovědět - jaký to byl člověk - řekni mi, co čteš, a já ti řeknu jaký jsi...
Začetla jsem se do ní a byla jsem rázem v roce 1870 věstě Rio de Janeiro. V románu je realisticky popisováno prostředí ve kterém se děj odehrává - v nově postavené osadě, kde spolu žijí Brazilci, indiáni a přistěhovalí Portugalci. Většina mužů pracuje v lomu, který patří stejnému majiteli, jako osada s hospodou, obchodem... Je to ziskuchtivý a ničeho se neštítící člověk. On i jeho soused jsou Portugalci, kteří prahnou po moci, bohatství a společenském postavení...
Ženy v osadě jsou hlavně pradleny. Jsou zde skvěle popsané osudy jednotlivých postav - skoro, jako od Zoly... Je to tak realisticky popsáno - bez příkras, syrově až občas mrazí...
Skvělý čtenářský zážitek - je to taková ta "plná" kniha, kde nic nechybí ani nepřebývá.
Hlavní pocit, který jsem si z ní odnesla je stále se opakující "příběh". Kam až člověk zajde při zneužívání a využívání nevědomosti lidí, aby dosáhl svých sobeckých cílů a nejde jen o spekulační touhu po zisku... Lakomství, sobectví a absence soucitu...
Tak už asi trochu tuším, co mého dědečka pěkně štvalo...
Štítky knihy
brazilská literatura Brazílie naturalismus společenské rozdíly
Skrýt reklamy
Osada na předměstí
Pro mě super.