Osamělý
August Strindberg
Dva autobiografické romány (Klášter, Osamělý) napsal na sklonku života významný švédský romanopisec, dramatik a básník. V prvém je zachyceno období umělcova života, když se rozešel se svou první ženou a v Berlíně se přidružil k mezinárodni literární a umělecké společnosti, scházející se v hostinci Klášter. Ve druhém líčí autor svůj odchod od třetí ženy a od přátel, ale i od společenské přetvářky, sociální nespravedlnosti a falše do samoty a stesk osamělosti.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1995 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
Ensam, 1903
více info...
Přidat komentář
"Ve své osamělosti jsem již dosáhl, že mohu rozhodovat sám o své duchovní dietě. Nemusím se dívat doma u svého stolu na nepřátele a mlčky poslouchat, jak pomlouvají všechno, čeho si vysoce vážím. Nemusím poslouchat za svými dveřmi hudbu, která se mi hnusí, nemusím se dívat ani na noviny s karikaturami svých přátel a sebe samého. Jsem svobodný i v tom, že nemusím číst knihy, kterými pohrdám, a chodit na výstavy a dívat se na obrazy, které se mi nelíbí. Jedním slovem, vládnu svou duší alespoň v těch případech, kde jí vládnout mohu, mohu volit, ale vždycky jsem se snažil vyhnout se tyranizování, a to nemají tyrani rádi. Byl jsem vždy nepřítelem tyranů, a to tyrani neodpouštějí."
Četla jsem v červenci 2011. Podle mých poznámek:
Povídka Klášter je o vztahu - potkání, zamilování, manželství, nenávist, rozchod.
"pouta se napnula - a praskla"
Povídka Osamělý je o samotě a o tom, jak je těžké/nemožné se jí zbavit.
Autor píše krásně.
" Zkušenost mě naučila, že jakými jsme se narodili, takovými zůstaneme téměř nezměněni celý život. Všechny lidské zárodky, které jsem od dětství vídával, jak kolem mne procházejí životem, byly zpravidla stejné i v padesátce, opravdu se změnily jen trochu.Mnozí samozřejmě potlačili některé své příliš nápadné vlastnosti, které nejsou vhodné pro život ve společnosti. Někteří je však jen skryli pod lehkou polituru a v jádře zůstali stejní. U některých výjimečných případů leckteré vlastnosti a charakterové rysy vyrostly, u některých dokonce ve šlechetnost, u jiných v nízké neřesti. Znám jednoho, jehož pevnost se změnila v umíněnost. Jeho smysl pro pořádek se stal hnidopišstvím, šetrnost lakotou, láska nenávistí k lidem. Ale znal jsem také jednoho, jehož bigotnost se proměnila ve zbožnost, nenávist se stala shovívavostí a umíněnost pevností. "
Autorovy další knížky
| 2011 |  Slečna Julie |
| 1968 |  Syn služky |
| 1927 | Červený pokoj |
| 1974 | Osamělý |
| 1998 | Inferno |
V rámci četby na pokračování na ČRo jsem vyslechla jen román Klášter.
Normálně toto asi úplně není můj šálek kávy, ale poslechla jsem si celkem se zájmem ..
Autobiografický román Klášter napsal švédský spisovatel August Strindberg v roce 1898. Inspirací mu bylo období, kdy žil se svou druhou ženou, vídeňskou novinářkou. On byl považován za „nepřítele žen“, ona byla na ženu až příliš emancipovaná. Poté, co se setkali na jednom večírku v Berlíně, rozvinul se vztah, který je vytrhl z předchozích životů.
On, spisovatel, se dříve scházel se svými krajany Skandinávci v hostinci, který nazývá „Klášter“. Žil bohémským životem a už ani nečekal, že se jeho život může jakkoliv změnit. Ona byla literární a divadelní kritička, o hodně mladší než on, která byla zvyklá žít sama za sebe.